Cesta do Itálie/Radicofani, Acquapendente

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Cesta do Itálie
Podtitulek: Radicofani, Acquapendente
Autor: Matěj Milota Zdirad Polák
Zdroj: http://texty.citanka.cz/
Vydáno: 1820 - 1822
Licence: PD old 70

Položení uprostřed urodné Itálie divokosti a pustinám sibirským se rovná. Žádný stromek daleké, široké plechatiny míle neodívá, žádná vesnička v dálce oku cestu protivnou nepříjemní; bezlidné, bezstádné stojí ty mlčící hory v okolí zdejším, jejich zamyšlené oudolí žádný potůček neobveseluje, po dešti jakýsi divý proud z vrchu s kamením dolů rachotí a tím více se žene, aby tím méně trval.

Do takové krajiny městečko Radicofani se hodí; stářím zčernalé škaredě ze své šedomechovaté skály na pustou dálku vůkol sebe hledí a smutnícím stráním o tisících letech vypravuje.

Chladno velmi nepříjemné v měsíci červnu tak na mne doráželo, že jsem ze Sieny stále v plášti zaobalený jel, a časem tak mne v nohy záblo, že jsem přinucen byl z koně slézti a pěšky jíti. Včera po dešti veliká zima počala, že jsem v komíně oheň zapáliti dal, slovem přiznati se musím, že teplo itálské, jak jsem o něm četl a o kterém se mi tak mnoho vypravovalo, až potud mne velmi netrápilo, a přece v měsíci červnu i v našich zemích již patrného tepla zkusíme a nepamatuji se, že by kdo byl v červnu kdy topil. Čili hory to působí? Ale vždyť jsem již uprostřed Itálie, tedy daleko v poledni u přirovnání k mé vlasti! K jídlu na hospodách neměl jsem ničeho; víno co ocet, voda nezdravá, a štírů dosti, takže, sotva čtvrt hodiny v hospodě jsem strávil, již starý a mladý štír k nohoum mi přilezli, aby se proti ohni, jenž v komíně hořel, ohříli. Hledět se musí člověk velice těch tichých potvor, jenž do postele se vkradou a do zahřitých míst se slízají; jestli je ve snách obracením se tlačíme, jedovatým žahadlem se mstí, kteréž uštknutí nebezpečné bývá, jestliže k brzké pomoci se nepřikročí. – Doufaje tedy, že snad v Acquapendente lépe se mi povede, a neohlížeje se na strašlivou cestu, jenž přede mnou stála, tam jsem se odebral.

Všeobecný déšť trval stále a všickni zimou pláště vzíti přinuceni jsme byli. Ještě před západem do bytu jsme se dostali. I leží to nadjmenované městečko sice v mlčící zavřenosti, ale pod jeho skalou ležejí doliny utěšené, plné zdravých stád; spádové vrchu jsou posetí stromovím a břehové cesty olemovaní vonnými ořešinami. Odtud se do šířiny všeliký pěkný výhled otvírá, který tím více jdoucího těší, čím se přesvědčil, že té dlouhochvílné smutnosti již konec jest.

Navečír v hospodě U slunce jsem byl a po několika daremných zastávkách, kde jsme ani ty nejhlavnější potřebnosti, jako chléb a vodu; za mnoho peněz dostati nemohli, tím mně všecka zde k službám stojící pohodlnost dražší a příjemnější byla. Ba i lidé moji a koně velmi si zde hovili. Jediné dobrého vína nám scházelo, abychom si byli na nic pak stýskat nemusili.