Božena Němcová (Vávra)/XV. Poslední doby života a smrt

Božena Němcová Vincenc Vávra
XIV. Návrat do Prahy	XV. Poslední doby života a smrt	XVI. Památce Boženy Němcové

Údaje o textu
Titulek:	XV. Poslední doby života a smrt
Autor:	Vincenc Vávra
Zdroj:	VÁVRA, Vincenc. Božena Němcová. Praha : J. Otto, 1895. s. 181–184. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Božena Němcová

Rodina Panklova a Němcova

Od roku 1858 tělesných sil Němcové nápadně ubývalo. Stálá choroba, nedostatek, různé útrapy duševní tak zdraví její podkopávaly, že přátelé její s úzkostí pohlíželi do oka kdysi jasného a bystrého, nyní pak zkaleného, zapadlého. Než pracovati nepřestávala, ba tušíc blízký svůj konec, se zimničným chvatem dokončovala práce rozdělané a pustila se do vyjednávání o souhrnném vydání svých spisů. Proti vůli svého manžela uzavřela smlouvu s A. Augustou v Litomyšli. Jsouc vždy velice důvěřivou, nedbala námitek manželových, který spolehlivé zprávy si zjednal o Augustovi, a podepsala smlouvu, jak se domnívala, velice výhodnou. Sama píše o tom Jos. Koliskovi^[1] „Babičku a Pohorskou vesnici, co jsem Vám slíbila pro knihovnu poslati, nepošlu Vám již, poněvadž budou od počátku března vycházeti moje spisy dílem nové, netištěné ještě a dílem co bylo již tištěno, to ale také opravené. Bude jich, pokud určiti mohu, na 8 svazků desítiarchových, ve větším formátu, než se u nás belletristické knihy vydávaly. — Vydávat se budou v Litomyšli a nakladatelem je tamější impressor a knihkupec, A. Augusta, který teprv od nedávná od starého Turečka to přejal. Je mladý ještě muž, podnikavý, zámožný a horlivý Čech a chce nyní vydávati jen české knihy a tudy obrátil se i na mne s žádostí, abych mu přenechala vydání svých spisů, k čemuž jsem se tedy uvolila, an je solidní nakladatel. Při prvním svazku bude moje podobizna. Myslím tedy, že Vám to bude milejší, když Vám potom pošlu exemplář těch spisů. Bude to také velmi pěkné vydání.“

Augusta smlouvou zavázal se platiti Němcové z tiskového archu 12 zl. honoráře a stravovati ji po čas pobytu jejího v Litomyšli, kam se odhodlala rovněž proti vůli manželově se odebrati. V Litomyšli chtěla sama prováděti korrekturu tisku, opravovati a doplňovati své povídky, zvláště pak zcela změniti svou Babičku.

Toho roku odešel z Prahy dr. Dušan Lambl (nar. 1824), přijav professuru anatomie na universitě charkovské. V něm ztrácela Němcová přítele věrného, oddaného a obětivého, který nejen že Němcovou samu po Čejkovi pečlivě ošetřoval, nýbrž i za těžké nemoci syna Jaroslava obětivě léčil a také zachránil. On to rovněž byl, jenž náhle onemocnělého Hynka ve dne v noci ošetřoval v nemocnici (Němcová byla právě v Uhrách). Ježto zdraví Němcové stále se horšilo, odjela na zotavenou v létě nejprve do N. Bydžova, a odtud do Chlumce nad Cidlinou k rodině sládka Jos. Daňka, vrátila se však churava, slába a úplně na mysli skleslá.

V létě r. 1861 odjela do Litomyšle, ač ji manžel důrazně varoval. Tam pracovala nad své síly za ohromného nedostatku, ježto Augusta téměř ničeho jí neposkytoval. Když do Prahy žádné zprávy od Němcové nedocházely, manžel její tuše neštěstí, před svátky vánočními odjel do Litomyšle, kde ji nalezl úplně nemocnou, sešlou a — zešedivělou. Němcová odvezena byla do Prahy do nového opět bytu u Bílé růže na Příkopech, kde rodina její obývala ve dvou skrovných pokojích do dvora. Za těžké nemoci často ji navštěvovali Erben, Štulc, dr. Podlipský, Hanuš, sestra Franty Šumavského a dr. Jos. Hamerník (nar. 1800), který ji léčil.

Málo kdy byla při jasném vědomí a tu si vždy přála umříti; když pak upadla v horečku, mluvila výhradně o svých pracích, dělala nové rozvrhy a naříkala si často na nevděčnost.

Před smrtí spálila většinu svých dopisů, zvláště všecky Klácelovy, a když vyšla Babička, ovšem nezměněná, podepsala se na titulním listu pro svou dceru Dorotku a sestru Šumavského. To byly poslední její podpisy.

V neděli dne 20. ledna 1862 o 9. hodině večerní, když nastal zápas její smrtelný, celá rodina sešla se u lůžka jejího. V bezvědomí zůstala až do rána, kdy o 6. hodině šlechetná duše opustila utrýzněné, utrápené tělo. Dokonala, dobojovala… Zemřela vysílením.

Pohřeb konal se ve středu dne 23. ledna o 31/2 hodině odpoledne za ohromného účastenství českého obyvatelstva na hřbitov vyšehradský. Praha, jež právě rok před smrtí Němcové konečně dobyta byla zpět národu českému, neunavné bojovnici za povznesení českého jazyka alespoň po smrti na jevo dala svou úctu…

* * *

Manžel Němcové r. 1861 vstoupil do administrace Národních Listů v Praze, později byl podřízeným úředníkem při potravní dani, od r. 1867 do 1870 v N. Bydžově, pak v Táboře a zemřel v Novém Bydžově 17. září 1879. Pro svou poctivou povahu a přesvědčení své vlastenecké, za něž do smrti trpěl, zasluhuje vděčné vzpomínky.

Syn Karel je professorem při hospodářské vyšší škole v Táboře, dcera Theodora učitelkou v Jičíně v Čechách, a nejmladší syn Jaroslav ředitelem reálného gymnasia ve Vinici na Rusi.

O rodině Panklově málo je známo. Matka Němcové, Teresie, zemřela v říjnu 1864, přečkavši tedy nešťastnou svou Barunku, bratr Němcové, Josef, je úředníkem při trestnici zahaňské v pruském Slezsku a Adéla žije dosud v Berlíně. O ostatních členech tak četné rodiny ničeho není známo ani příbuzným.

---

1. List ze dne 14. ledna 1860.