Blahé zlaté mládí/1884/Netopýr

Blahé zlaté mládí/1884
Makové buchty	Netopýr	Holubice

Údaje o textu
Titulek:	Netopýr
Podtitulek:	Obrázek ze přírody
Autor:	František Horáček
Zdroj:	Blahé zlaté mládí. Album původních prací pro českou mládež. Ročník prvý. Pardubice: F. & V. Hoblík, 1884. s. 130–133. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Den schýlil se ku konci. Doznívají libé zvuky zvonku s posvátné kaple běloveské a vyzývají obyvatele k vroucí modlitbě. Unavení horalé vesele kráčejí k chudým svým chýším, aby v kruhu rodinném slavili jednoduchý, ale milý, tichý večer. I ti naši denní zpěváčkové — ptáci — umlkli a ubírají se do svých hnizd. Vše tichne a chystá se na odpočinek. Stmívá se. Na nebi již hvězdy se lesknou. Nastává noc.

Aj, to vhod některým motýlům a nočním zvířatům, kteří za dne ve stínu libě spali. Inu ovšem, vždyť byl jim den nocí a noc pro ně dnem. Probudili se. Mají hlad a žízeň. Rychle někam na dobrou snídaničku! Tam do zahrady, nebo stromořadí, nebo do lesa mezi větve stromů! Právě rozvinul se tam na stromech nový květ. A hle! již táhnou tam jako nepřátelský pluk, aby nasytili a napili se na květech sladké šťávy medové. A zanechávají tam, nevděčníci, ošklivých housenek, které zohaví mnohdy větve stromové tak, že vyhlížejí jako holé metly. Nuž však počkejte, vy kazisvěti! Však vy dlouho mlsati a nás o chutné ovoce připravovati nebudete! Však on vás někdo za vaše smělé mlsání notně, řádně potrestá! Vidíte zvířátko, které tamto kolem věže kostelní jako šipka se prohání? — Toť netopýr, noční strážce a ochránce našich lesův, zahrad, vinic. Běda vám, smělí kazisvěti!

Vletěl pod lípu. A hle, již měkká můra do žaludku mu vjela. Tu zase několik komárů lapil. Tam pod jabloní na křehkém chroustu si pochutnal. Tam na stráni vletěl mezi motýle, v letu jednoho lapil, rozkousal a polkl, nožičky pak a křidélka vyplivnul. Jako střela žene se opět ku potoku, aby tam nad vrbovím a olším hojně tu zhoubnou čeládku noční lovil. A tak vesele a bez oddechu loví netopýr po celou noc. Vynikáť netopýr jako všickni hmyzožravci neobyčejnou žravostí. Spotřebujeť jeden netopýr 60 až 70, ano i ještě více chroustů, aby se nasytil. Není-liž tedy netopýr, niče tuto škodlivou čeládku, ku velikému prospěchu a užitku lidem? Je tudy trestuhodno, netopýry trýzniti a jim ubližovati. Jsou mnohé o netopýru předsudky a povídačky, jež po většině nezakládají se na skutečnosti anebo jen z části jsou pravdivy. Tak slýcháme, že netopýr zaplétá se rád do vlasův. Ovšem, tak myslí mnohé bojácné děvče. Avšak to jest pouhá domněnka. Netopýr, honě se za hmyzem, nezřídka též kolem hlavy nám poletuje. Že by snad chtěl se usaditi v našich vlasech, toť jen pouhý výrok lidí bojácných.

Mnozí domnívají se, že jest netopýr půl myši a půl ptáka! Ano, je pravda, že netopýr podoben jest poněkud myši svým šedým kožíškem a dle velikosti, ptákovi pak letem. Majíť netopýři cosi křídlům podobného, ale křídla bez peří a hladká. Netopýr není pták, jest ssavec, jako kůň, zajíc, myš a množství jiných. Slyšte jen, jak vypravuje báje o netopýru, že podoben jest myši a ptákovi: Kdysi před dávnými a dávnými léty vedli ptáci krutou válku se čtvernohými zvířaty. Dlouho nebyl boj rozhodnut. Vítězství klonilo se brzy na tu, brzy na onu stranu. Čtverák netopýr vedl si tu velmi opatrně. Vítězili-li ptáci, létal vesele s nimi. Jakmile však vítězila čtvernohá zvířata, rychle opět připojil se k nim a lezl mezi nimi po čtyřech jako myš. Konečně po dlouhém, nerozhodném boji učinily obě strany mír. Netopýr pak za obojetnosť svou potrestán byl tím, že až po dnešní den podoben je myši a ptáku.

Šedý, teplý kožíšek chrání zavalité tělo netopýrovo před chladem nočním. V široké až po uši hubě má ostré zoubky, které dobře mu slouží k lapání hmyzu. Na špičaté hlavě má netopýr uši dvakrát delší hlavy. Boltce ušní jsou na přič vráskovité, nad týlem částečně spolu srostlé. V každém boltci má blanitý, podlouhlý příklopek, kterým zakrývá si uši, nechce-li něco nepříjemného slyšeti. Vedle tak velikých uší má netopýr pramalá očka, jimiž málo vidí, a které nahrazují mu bystrý sluch a jemný čich.

Na nose má netopýr podivný výrůstek, který mu sice příliš nesluší, ale jest mu za to výborným prostředkem při čichání a k ohmatávání rozličných předmětů. V něm právě vězí onen velice jemný cit, jenž netopýrovi nahrazuje v letu nedostatek zraku. Jistý přírodozpytec, chtěje se důkladně o pravdivosti výroku tohoto přesvědčiti, učinil s netopýrem zkoušku. Zavázal mu totiž malá jeho očka páskou a pustil jej v téže místnosti, kde byl netopýr před tím poletoval, nemaje oči zavázány, A hle! Netopýr se zavázanýma očima létal zrovna tak obratně a jistě, vyhýbaje se všem předmětům, jako dříve.

Přední okončiny má netopýr delší zadních. Noha má pět prstů. Palec opatřen jest háčkovitým drápem. Zadní nohy mají taktéž pět volných prstů, drápy opatřených. A těchto drápů užívá netopýr k lezení a hlavně k zavěšování, když za dne spí, nebo zimu přespává. Ale jak podivná jsou ta jeho křídla! Vyhlížejíť jako z pavučiny. Jest to blána létací, pomocí které netopýři jako ptáci létají, honíce hmyz. Jest jemna, avšak pevna a hustě nervy protkána. Rozepiata jest mezi prsty předních okončin a mezi těmito a okončinami zadními. A poněvadž blána ta je netopýrům nezbytnou k létání, jsou o ni také velmi dbali. Před každým procitnutím a před každým výletem pilně natírají si ji olejnatým, silně zapáchajícím mokem, jejž vylučují ve zvláštních žlazách mezi nosem a očima se nalézajících. Natíráním tímto blána stále udržuje se hebkou, pružnou a mastnou. Kdyby blána tato netopýru uschla, snadno by se přelámala a stala by se k létání nezpůsobilou. Hoví-li sobě netopýr, má létací blánu staženu a dlouhé prsty k lokti a ramenu složeny.

Jakmile na východě slunéčko se probouzí, jdou netopýři spat. Zalézají do úkrytů pod krovy ve stodolách, kolnách, ve věžích, zříceninách, keřích, komínech anebo v dutých stromech. Někdy utíkají u velikých houfech na temná a pustá místa do jeskyň, kde jsou často stěny pokryté samými netopýry. Všickni netopýři milují teplo. Za chladného a sychravého počasí skrýší svých ani neopouštějí.

Jakmile jeseň se blíží, připravují se ku spánku zimnímu. Aby však chráněni byli před krutými mrazy a větrem, vyhledávají úkryty pohodlné, zalézajíce do sklepů, jeskyň, komínů, stodol anebo na teplá podkroví. Zde zavěšují se zadníma nohama hlavou dolů a ztuhnouce upadají ve tvrdý spánek, v němž trvají po celou zimu až do jara. Když pak libá Vesna probouzí čarovným svým proutkem přírodu a veškeré tvorstvo k novému životu, opouštějí i netopýři úkryty své, aby znova chytali škodlivý hmyz a prospívali lidem.