Přeskočit na obsah

Bible svatováclavská/Marek

Přidat odkazy
Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Bible svatováclavská
Marek
Matouš Marek Lukáš

Svaté
JEŽÍŠE KRISTA
evanjelium
podlé sepsání
svatého Marka

Nebyl to ten Marek, jenž v Skutcích apoštolských[1] sluje Jan, svatého Pavla učedlník, Barnabášů sestřenec[2], jakž smejšlejí Teofilakt, Evtimius a Sixt Senenský; nebo ten jistý Jan tehdáž byl při svatém Pavlu v Antiochii[3], když náš Marek byl v Římě s svatým Petrem, jakž dobře znamená Baronius z vysvědčení Evzebiova, Jeronymova a jiných mnohých. Není také k víře podobné, že by[red 1] byl jeden z sedmdesáti dvou učedlníků Kristových, jakož se domnívali Origenes, Epifanius a Doroteus; neboť by[red 2] se to bylo někde v Novém zákoně navrhlo; a tehdy by[red 3] ho byl Petr nenazýval svým synem[4], ale pro poctivost bratrem. Odkudž jest věc k víře podobnější, že tento náš Marek Evanjelista jest od sv. Petra na víru obrácen, kterýž jej z té příčiny slušně nazýval svým synem, jakž dí svatý Jeronym a jiní obyčejně. Psal evanjelium tak, jakž byl slyšel z úst mistra svého: a to latinským jazykem, jakožto V Římě (takť zajisté svědčí text sýrský při konci evanjelium; a to jest veřejnější církevních učitelů domnění) prvního léta po štolování sv. Petra v Římě, to jest třetího léta císařování Klaudia a třináctého léta po smrti Pána Krista.[5] Potom pak on sám ten svůj latinský text v městě Akvilei obrátil v řecký, jakž jest vědomo z oustně podané zprávy a téhož řeckého textu, kterýž Benátčané až podnes chovají a ukazují. Ano i u nás v hlavním kostele sv. Víta na Hradě pražském poslední částka téhož evanjelíum pozůstává v latinském jazyku od kapitoly 12 verše 21. až do konce. Sv. Augustýn tohoto Marka nazývá „summovníkem Matoušovým“, protože[red 4] mnoho skutků a řečí Kristových krátčeji vypravuje nežli sv. Matouš. Málo potom týž sv. Marek jest od sv. Petra poslán do Alexandrie, egyptského města, kdežto výbornou církev ustanovil, kterou za celých devatenácte let tak svatě zpravoval, že ho Evzebius, Jeronym a jiní původem a zakladatelem klášterníků nazývají. Naposledy osmého léta císařování Neronova, po smrti Krista Pána třidcátého prvního, v neděli Průvodní, která se trefila na den dvadcátý pátý měsíce dubna (byv den předtím[red 5] jat u oltáře, když mši svatou sloužil), mučedlnictvím korunován jest, jakž svědčí řecká Menologia s latinskýmí pasionály; též Evzebíus, Jeronym, Izidor i jiní spisovatelé.

Kapitola 1.

[editovat]

I. Kázání a příkrý život Jana Křtitele. 1. — II. Kristus Pán přijav křest a postiv se čtyřídceti dnů a nocí, pokoušín jest od ďábla. 9. — III. Káže a povolává Petra, Ondřeje, Jakuba a Jana. 14. — IV. Vyhání ďábla. 23. — V. Svegruši Petrovou a mnoho jiných nemocných uzdravuje a ďábly vymítá. 29. — VI. Malomocného čistí. 40.

1 Počátek evanjelium Ježíše Krista, Syna Božího: 2 jakož psáno jest u Izaiáše proroka: Aj, já posílám anjela svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.[6] 3 Hlas volajícího na poušti: Připravůjte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.[7] 4 Byl Jan na poušti křtě a káže křest pokání na odpuštění hříchů. 5 A vycházela k němu všecka krajina jůdská i Jeruzalémští všichni, a křtěni byli od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.[8] 6 A byl Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho; a jídal kobylky a lesní med.[9] A kázal, řka: 7 Jde za mnou silnější nežli já, kteréhožto nejsem hoden padna rozvázati řeménka u obuvi jeho. 8 Já jsem vás křtil vodou,[10] ale on vás křtíti bude Duchem svatým.[11]

9 I stalo se: v těch dnech přišel Ježíš z Nazarétu galilejského, a pokřtěn jest od Jana v Jordáně. 10 A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jako holubici, sstupujícího a zůstávajícího na něm.[12] 11 A hlas stal se s nebe: Ty jsi Syn můj milý, v tobě mi se zalíbilo. 12 A hned ho Duch vypudil na poušť.[13] 13 I byl na poušti čtyřidceti dnů a čtyřiceti nocí, a pokoušín byl od satana, a byl s zvěří, a anjelé přisluhovali jemu.

14 Když pak byl vsazen Jan, přišel Ježíš do Galilee, káže evanjelium království Božího, 15 a pravě: že se naplnil čas a přiblížilo se království Boží: čiňte pokání a věřte evanjelium. 16 A chodě podlé moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře (nebo rybáři byli),[14] 17 i řekl jim Ježíš: Poďte za mnou, a učiním vás rybáře[15] lidí. 18 A hned opustivše síti, šli za ním.[16] 19 A poodšed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova a Jana bratra jeho, ani na lodí skládají síti, 20 a hned povolal jich. A opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním. 21 I vešli do Kafarnaum, a hned v sobotu všed do školy, učil je.[17] 22 I divili se náramně učení jeho, nebo učil je jako moc maje, a ne jako zákonníci.[18]

23 A byl v škole jejich člověk, maje ducha nečistého, a zvolal,[19] 24 řka: Což jest tobě do nás, Ježíši Nazarétský? Přišel si zkaziti nás? Vím, kdo jsi: Svatý Boží. 25 I pohrozil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z člověka. 26 I lomcovav jím duch nečistý, a křiče hlasem velikým, vyšel z něho. 27 I divili se všickni, tak že se tázali mezi sebou, řkouce: Co jest to? Jaké jest toto nové učení, že v moci i duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho? 28 I rozešla se pověst o něm hned po vší krajině galilejské.

29 A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a Janem.[20] 30 Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici, a hned mu pověděli o ní. 31 A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její; a hned přestala jí zimnice, i posluhovala jim. 32 Večer pak, když zapadlo slunce, přinášeli k němu všecky zle se mající i ďáblem posedlé.[21] 33 A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům. 34 I uzdravoval mnohé, kteříž byli trápeni rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopouštěl jim mluviti, nebo znali ho.[22] 35 A na úsvitě velmi ráno vstav a vyšed, odšel na pusté místo, a tam se modlil. 36 A šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli. 37 A když jej nalezli, řekli jemu: že všickni tě hledají. 38 I dí jim: Poďmež do okolních městeček a měst, abych i tam kázal; nebo na to sem přišel. 39 I kázal v školách jejich a ve vší Galilei a ďábelství vymítal.

40 I přišel k němu malomocný, prose ho a klekna, řekl jemu: Chceš-li, můžeš mne očistiti.[23] 41 Ježíš pak slitovav se nad ním, vztáhl ruku svou, a dotkna se ho, řekl jemu: Chci, buď čist. 42 A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest. 43 I pohrozil mu, a hned vyvrhl jej, 44 a řekl mu: Viziž, abys žádnému nepravil; ale jdi, ukaž se knížeti kněžskému, a obětůj za očištění své, co přikázal Mojžíš, na svědectví jim.[24] 45 On pak vyšed, počal vypravovati a ohlašovati tu věc, takže již nemohl (Ježíš) do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. A scházeli se k němu odevšad.

Kapitola 2.

[editovat]

I. Kristus Pán všed do Kafamaum, uzdravuje šlakovitého na těle i na duši. 1. — II. Volá Matouše ze cla k apoštolství. 13. — III. Zastává učedlníky své před farizei reptajícími proti nim, že se nepostí. 18. — IV. a že v sobotu vymínali klasy. 23.

1 A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. 2 I uslyšáno jest, že by[red 6] v domě byl, a sešlo se jich mnoho, takže[red 7] nemohli ani ke dveřům; i mluvil jim slovo. 3 A přišli k němu, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl.[25] 4 A když mu ho nemohli podati pro zástup, loupali střechu, kdež byl, a otevřevše, spustili lože, na němž ležel šlakem poražený. 5 Když pak viděl Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. 6 A byli tu někteří z zákonníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: 7 Co tento tak mluví? Rouhá se. Kdo může odpustiti hříchy, jediné sám Bůh?[26] 8 Což hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak myslili v sobě, dí jim: Co to myslíte v srdcích svých? 9 Co jest snáze, říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové? čili říci: Vstaň, vezmi lože své a choď? 10 Abyste pak věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: 11 Toběť pravím: Vstaň, vezmi lože své a jdi do domu svého. 12 A on hned vstal, a vzav lože, přede všemi[red 8] odšel; takže se divili všickni a chválili Boha, řkouce: že jsme nikdý tak neviděli.

13 I vyšel opět k moři, a všecken zástup přicházel k němu, i učil je. 14 A když mimo šel, uzřel Léví Alfeova, sedícího na cle. I dí jemu: Poď za mnou. A vstav, šel za ním.[27] 15 I stalo se, když seděl za stolem v domě jeho, mnozí publikáni a hříšníci seděli s Ježíšem a s učedlníky jeho, neb mnoho jich bylo, kteříž i šli za ním. 16 A zákoníci a farizeové vidíce, že jí s publikány a hříšníky, řekli učedlníkům jeho: Proč s publikány a hříšníky jí a pije mistr váš? 17 To uslyšav Ježíš, dí jim: Nepotřebují zdraví lékaře, ale kteří se zle mají; nebť jsem nepřišel volati spravedlivých, ale hříšných.[28]

18 A učedlníci Janovi a farizeové postívali se; i přišli a řekli jemu: Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se, tvoji pak učedlníci se nepostí?[29] 19 I řekl jim Ježíš: Zdali mohou synové svadby postiti se, dokud jest s nimi ženich? Dokavadž mají s sebou ženicha, nemohou se postiti.[30] 20 Přijdouť pak dnové, když od nich odjat bude ženich, a tehdáž se budou postiti v těch dnech. 21 Žádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému, jinák odtrhuje záplata nová nětco od starého, a bývá větší díra. 22 A žádný nevlévá vína nového do sudů starých, jinák rozpučí víno sudy, a víno se vyleje, a sudové se pokazí; ale víno nové má lito býti do sudů nových.

23 I stalo se zase, když Pán šel v sobotu skrze obilí, a učedlníci jeho počali dále jíti a trhati klasy.[31] 24 Farizeové pak řekli jemu: Hle, co činí v sobotu, čehož nesluší? 25 I řekl jim: Nikdýliž jste nečtli, co učinil David, když nouzi měl a lačněl, on i ti, kteříž s ním byli? 26 Kterak všel do domu Božího za Abiatara, knížete kněžského, a jedl chleby posvátné,[32] jichžto neslušelo jísti než kněžím, a dal těm, kteříž s ním byli?[33] 27 I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. 28 Protož Syn člověka jest pánem i soboty.[34]

Příklad vrchních mocně vzbuzuje poddané k následování
Z verše 15. učíme se, jak bývá mocný dobrý příklad. Nebo hle v Matoušově domě mnozí publikáni a hříšníci stolili s ním, kteříž i šli za ním. Jediný tedy Matouš mnoho publikánů a hříšníků svým dobrým příkladem přivedl k Pánu Kristu…

Kapitola 14.

[editovat]

I. V Betanii u Šimona malomocného žena drahou mast na Pána Krista vylévá, proti čemuž Jidáš reptá a jedná s vrchními kněžími kněžími, jak by[red 9] ho zradil. 1. — II. Kristus Pán jí velikonočního beránka. 12. — III. Ustanovuje Velebnou Svátost. 22. — IV. Jde na Olivetskou horu, třikrát se tam modlí; tam též zrazen i jat. 26. V. Veden jest ku Kaifášovi, falešně obžalován, za hodného smrti jmín, op[l]iván, ubit a od Petra třikrát zapřín. 53.

1 Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic;[35] a hledali nejvyšší kněží a zákonníci, kterak by[red 10] jej lstivě jali a zamordovali.[36] 2 Ale pravili: Ne v sváteční, aby snad nebyl rozbroj v lidu. 3 A když byl v Betanii v domu Šimona malomocného, a seděl za stolem, přišla žena majíc nádobu alabastrovou masti drahé, z pravého nardového koření. A rozbivši alabastrovou nádobu, vylila na hlavu jeho. 4 Byli pak někteří nelibě to nesouce sami v sobě, a řkouce: I proč tato ztráta masti stala se? 5 Nebo mohla toto mast prodána býti, více než za tři sta peněz, a dáno býti chudým. A skřipěli zuby na ni. 6 Ale Ježíš řekl: Nechtež jí, proč jí obtížní jste? Dobrýť skutek učinila nade mnou. 7 Nebo chudé máte vždycky s sebou, a když budete chtíti, můžete jim dobře činiti; ale mne pak nevždycky máte.[37] 8 Což mohla tato, učinila; předešlať, aby těla mého pomazala ku pohřebu. 9 Amen pravím vám: Kdežkoli bude kázáno toto evanjelium po všem světě, i to, což učinila tato, bude vypravováno na památku její. 10 A Jidáš Iškariotský, jeden ze dvanácti, odšel k nejvyšším kněžím, aby ho jim zradil. 11 Kteříž slyšíce, zradovali se; a slíbili mu peníze dáti. I hledal, kterak by ho příhodně zradil.

12 A prvního dne přesnic, když velikonočního beránka obětovali, řkou jemu učedlníci: Kde chceš, abychom šli a připravili tobě, abys jedl beránka?[38] 13 I poslal dva z učedlníků svých, a řekl jim: Jděte do města, a potká vás člověk dčbán vody nesa; jdětež za ním, 14 a kamžkoli vejde, rcete pánu domu, že Mistr praví: Kde jest večeřadlo mé, kde bych[red 11] jedl beránka s učedlníky svými? 15 A vám ukáže večeřadlo veliké, podlážené; a tu nám připravte. 16 I odešli učedlníci jeho, a přišli do města, a nalezli, jako jim byl pověděl, a připravili beránka. 17 Když pak byl večer, přišel se dvanácti.[39] 18 A když oni seděli za stolem, a jedli, řekl Ježíš: Amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí, kterýž jí se mnou[red 12].[40] 19 Ale oni počali se rmoutiti, a praviti jemu jeden každý[41] obzvláštně: Zdali já? 20 Kterýž řekl jim: Jeden ze dvanácti, kterýž rukou omáčí se mnou v míse. 21 A syn zajisté člověka jde, jakož psáno jest o něm, ale běda člověku tomu, skrze něhož Syn člověka bude zrazen; dobrého by bylo jemu, aby se byl nenarodil člověk ten.

22 A když oni jedli, vzal Ježíš chléb; a dobrořečiv, lámal a dával jim, a řekl: Vezměte, toto jest tělo mé.[42] 23 A vzav kalich, díky čině, dal jim; a pili z něho všickni. 24 I řekl jim: Tato jest krev má nového Zákona, kteráž za mnohé vylita bude. 25 Amen pravím vám, žeť již více nikoli nebudu píti z toho plodu vinného kořene, až do onoho dne, když jej píti budu nový v království Božím.

26 A sezpívavše písničku, vyšli na horu Olivetskou. 27 A řekl jim Ježíš: Všickni zhoršíte se nade mnou této noci;[43] nebo psáno jest: Bíti budu pastýře, a rozprchnou se ovce. 28 Ale když z mrtvých vstanu, předejdu vás do Galilee. 29 Petr pak řekl jemu: Byť se všickni zhoršili nad tebou, ale ne já. 30 I řekl jemu Ježíš: Amen pravím tobě, že ty dnes této noci, prvé než kohout podvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. 31 Ale on více mluvil: Bychť pak měl s tebou i umříti, nezapřímť tebe.[44] Podobně pak i všickni pravili. 32 I přišli na popluží, kterémuž jméno Getsemany. I řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, ažť se pomodlím.[45] 33 I pojal s sebou Petra a Jakuba a Jana, a počal se lekati a teskliv býti. 34 I dí jim: Smutnáť jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.[46] 35 A poodšed maličko, padl na zemi; a modlil se, aby, bylo-li by[red 13] možné, odešla od něho hodina.[47] 36 A řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě, přenes kalich tento ode mne; ale však ne, což já chci, ale co ty.[48] 37 I přišel a nalezl je, ani spí. I řekl Petrovi: Šimone, spíš? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti? 38 Bděte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.[49] Duchť zajisté hotov jest, ale tělo nemocno. 39 A opět odšed, modlil se, touž řeč mluvě. 40 A navrátiv se, opět nalezl je, ani spí, (nebo oči jejich byly obtíženy); a nevěděli, co by mu odpověděli. 41 I přišel potřetí, a řekl jim: Spětež již a odpočívejte. Dostiť jest, přišlať hodina, aj, Syna člověka zrazen bude v ruce hříšných. 42 Vstaňte, poďme. Aj, kterýž mne zradí, blízko jest. 43 A když on ještě mluvil, přišel Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti[50], a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi od nejvyšších kněží a od zákonníků a starších. 44 Zrádce pak jeho byl jim dal znamení, řka: Kteréhožkoli políbím, tenť jest; držtež ho, a veďte opatrně. 45 A když přišel, hned přistoupiv k němu, řekl: Zdráv buď, Mistře, a políbil ho.[51] 46 Ale oni vztáhli naň ruce, a jali jej. 47 Jeden pak z těch, kteříž tu okolo stáli, vytrhv meč, udeřil služebníka nejvyššího kněze, a uťal mu ucho. 48 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Jako na lotra vyšli ste s meči a s kyjmi, abyste mne jali?[52] 49 Na každý den býval sem u vás, uče v chrámě, a nejali ste mne. Ale aby se naplnila Písma.[53] 50 Tehdy učedlníci jeho opustivše jej, všickni utekli.[54] 51 Jeden pak mládenec šel za ním, odín jsa rouchem lněným po nahém těle; i popadli jej. 52 Ale on opustiv roucho lněné, nahý utekl od nich.

53 I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi, a sešli se všickni kněží i zákonníci i starší.[55] 54 Petr pak šel za ním zdaleka až vnitř do síně nejvyššího kněze; a seděl s služebníky u ohně, a zhříval se. 55 Nejvyšší pak kněží i všecka rada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby jej na smrt vydali, aa nenalezli. 56 Nebo mnozí křivé svědectví vydávali proti němu; svědectví se nesrovnávala. 57 A někteří povstavše, křivé svědectví dávali proti němu, řkouce: 58 My sme ho slyšeli, že řekl: Já zbořím chrám tento rukou udělaný, a ve třech dnech jiný ne rukou[56] udělaný vystavím.[57] 59 A nesrovnávalo se svědectví jejich. 60 A povstav nejvyšší kněz u prostřed, otázal se Ježíše, řka: Neodpovídáš ničéhož na to, co se ti od těchto vyčítá? 61 Ale on mlčel, a nic neodpověděl. Opět nejvyšší kněz otázal se ho, a řekl jemu: Jsi-li ty Kristus, Syn Boha požehnaného? 62 Ježíš pak řekl: Jáť jsem; a uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží, a přicházejícího s oblaky nebeskými. 63 Nejvyšší pak kněz roztrhna roucha svá, řekl: Což ještě žádáme svědků? 64 Slyšeli ste rouhání; co se vám zdá? Kteříž všickni usoudili, že jest hoden smrti. 65 I počali někteří naň plvati, a tvář jeho zakrývati, a jej pohlavkovati, a říkati jemu: Prorokůj. A služebníci v líce ho bili.[58] 66 A když byl Petr v síni dole, přišla jedna z děvek nejvyššího kněze;[59] 67 a když uzřela Petra, an se ohřívá, popatřivši naň, dí: I ty s Ježíšem Nazaretským byl si. 68 Ale on zapřel, řka: Aniž vím, ani rozumím, co pravíš. I vyšel ven před síň, a kohout zazpíval. 69 Zase pak uzřevši jej děvka, počala praviti těm, kteříž tu okolo stáli, že tento z nich jest. 70 Ale on opět zapřel. A po malé chvíli opět ti, kteříž tu stáli, řekli Petrovi: Jistě z nich jsi, neb i Galilejský jsi. 71 On pak počal se proklínati a přisahati, že neznám člověka toho, o němž pravíte. 72 A hned opět kohout zazpíval. I rozpomenul se Petr na slovo, kteréž byl řekl jemu Ježíš: Prvé než kohout dvakrát zazpívá, třikrát mne zapříš. A počal plakati.[60]

Výklad slov: Píte z toho všickni.
Verš 23. měl by se velmi bedlivě čísti a rozjímati od těch, kteří z slov Páně u sv. Matouše řkoucího: „Píte z toho všickni,“[61] chtějí dokázati, že naprosto všickni mají přijímati pod obojí. Neb sv. Marek pěkně vyložil ta slova, řka: „A pili z něho všickni.“ Pověz medle kdo to čteš, neb slyšíš, kterak je to pravda, že z toho kalicha pili všickni, poněvadž jest jistá, že z něho nepili všickni lidé po celém světě? Nepili židé, nepili pohané, nepili křesťané. Jak tedy pili všickni? Chtěj neb nechtěj, musíš říci, že skrze to slovíčko všickni nerozumějí se dokonce všickni lidé, ale toliko přítomní apoštolé; kteříž poněvadž pili všickni, tak pravda jest, že z něho všickni pili. A nic to není nového, nebo častěji najdeš v Písmě, že slovíčko všickni nerozumí se vždycky o všech všudy lidech, jako tuto ve verši 27., kdež Pán praví: „Všickni vy pohoršíte se nade mnou.“ Item, kdež sv. Matouš praví: „Řekli všickni: Ukřižován buď.“[62] Jako tedy v dotčených místech slovo „všickni“ neznamená všecky lidi, než toliko přítomné, tak také když Pán pravil: „Píte z toho všickni,“ nevztahoval toho slova na všecky lidi, ale to toliko na přítomné apoštoly, kteříž s ním za stolem seděli. Dále; kdyby v těchto slovích: „Píte z toho všickni,“ obsahovalo se veřejné přikázání pro všecky lidi, byl by sv. Pavel neměl, a nemohl toho mlčením pominouti, když celé ustanovení Večeře Páně tak pilně a zřejmě vykládal.[63] Ale poněvadž takových slov ani jedinkou literkou, neb tytlíkem[red 14] nedotekl, snadno se můžem vtípiti, že se tu žádné přikázání nemá a nemůž rozuměti. Než řekne snad někdo: Proč tedy Pán podávaje své Tělo, pravil toliko sprostně: „Vezměte a jezte,“ podávaje pak kalich, říkal: „Píte z toho všickni“? Odpověď: Svědčí evanjelistové, že Pán chléb lámal a každému svůj kus neb částku podal. Ale že z posvěceného kalicha nemohl tak, a po částce každému z nich uděliti, napomenul je, aby s takovou mírností a rozumností z kalicha pili, aby jeden, dva neb tři toliko (jakož se mohlo státi) všeho nevypil; než tak mírně, aby pili, aby se ten svatý kalich všem pořád dodal, a postačil. Tento jest gruntovní smysl těchto slov: „Píte z toho všickni.“ Kteréhožto sv. Lukáš ještě světleji potvrzuje, když místo těchto slov: „Píte z toho všickni,“ klade: „Vezměte jej, a rozdělte mezi sebou.“[64] Z kterýchžto slov zřetedlně se poznává, že z toho kalicha jináč mají píti, než když se dává podlé obyčejného pití pro zapuzení žízně, kdyžto někdy jeden sám neb dva všecko vypijí. Tuto pak netak, ale byli od Pána napomenuti, aby jej s obzvláštní pobožností a uctivostí mezi sebou podělili, a tak aby ze všech dvanácti jedenkaždý toho oučasten byl.

  1. ↑ Skut. 12. 25. Item 3. 5. et 13.
  2. ↑ Kolos. 4. 10.
  3. ↑ v Skutcích výš
  4. ↑ I. Pet. 5. 13.
  5. ↑ Chron: cult: an 3. Claudii
  6. ↑ Izai. 40. 3. Mala. 3. 1. Mat. 11. 10. Luk. 7. 17.
  7. ↑ Mat: 3. 3.
  8. ↑ Mat. 3. 5.
  9. ↑ Mat. 3. 12. Luk. 3. 16. Jan 1. 27.
  10. ↑ Skut. 1. 5. Item 11. 16. Item 19. 4.
  11. ↑ Joel 2. 28. Skut. 2. 4. Item 11. 16.
  12. ↑ Luk. 3. 22. Jan 1. 32.
  13. ↑ Mat. 4. 1. Luk. 4. 1.
  14. ↑ Mat. 4. 18. Luk. 5. 2.
  15. ↑ Ezech. 47. 10. Mat. 4. 19.
  16. ↑ Mat. 19. 27. Níž. 10. 28. Item 18.28.
  17. ↑ Mat. 4. 13. Luk. 4. 13.
  18. ↑ Mat. 7. 28. Luk. 4. 32.
  19. ↑ Luk. 4. 33.
  20. ↑ Mat. 8. 14. Luk. 4. 38.
  21. ↑ Mat. 8. 16.
  22. ↑ Luk. 4. 41.
  23. ↑ Mat. 8. 2. Luk. 5. 12.
  24. ↑ Lev. 14. 3.
  25. ↑ Mat. 9,2 - Luk 5,18
  26. ↑ Job 14,4 - Izai. 43,25
  27. ↑ Mat. 9,9 - Luk. 5,27
  28. ↑ Mat. 9,13 - Luk. 5,32 - 1.Tim. 1,15
  29. ↑ Mat. 9,14 - Luk 5,33
  30. ↑ Mat. 9,25 - item 25,1 - Luk. 5,34 - Jan 3,29 - 2.Kor. 11,2 - Efez. 5,32 - Zjev. 19,7 - item 21,2
  31. ↑ Mat. 12,1 - Luk 6,1
  32. ↑ 1.Král. 21,6 - Mat. 12,8 - Luk. 6,3
  33. ↑ Exod. 29,32 - Lev. 14,9
  34. ↑ Mat. 12,8 - Luk. 6,5
  35. ↑ Mat. 26,2 - Luk. 22,1
  36. ↑ Jan 11,53
  37. ↑ Deut. 15,11
  38. ↑ Exod. 12,14 - Mat. 26,16 - Luk. 22,6
  39. ↑ Mat. 26,20 - Luk. 22,14 - Jan 13,21
  40. ↑ Žal. 40,10 - Jan 13,18 - Skut. 1,16
  41. ↑ orig. jedenkaždý
  42. ↑ Mat. 26,26 - Luk. 22,14
  43. ↑ Mat. 26,31 - Jan 16,31
  44. ↑ Jan 13,37
  45. ↑ Mat. 26,36 - Luk. 22,40 - Jan 18,1
  46. ↑ Jan 12,27
  47. ↑ Luk. 22,41
  48. ↑ Jan 6,38
  49. ↑ Mat. 25,13 - item 26,41
  50. ↑ zdvanácti
  51. ↑ 2.Krá. 20,9
  52. ↑ Mat. 26,55 - Luk. 22,52
  53. ↑ Mat. 26,56
  54. ↑ Žal. 87,9
  55. ↑ Mat. 26,57 - Luk. 22,54 - Jan 18,13
  56. ↑ nerukou
  57. ↑ Jan 2,19
  58. ↑ Izai. 50,6
  59. ↑ Mat. 26,69 - Luk. 22,55 - Jan 18,17
  60. ↑ Mat. 26,75 - Luk. 22,61 - Jan, 13,38
  61. ↑ Mat. 26,27
  62. ↑ Mat. 27,12
  63. ↑ 1.Kor. 15,22
  64. ↑ Luk. 12,17

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. ↑ orig. žeby; tak i dále
  2. ↑ orig. neboťby
  3. ↑ orig. tehdyby
  4. ↑ orig. proto že
  5. ↑ orig. před tím
  6. ↑ orig. žeby
  7. ↑ orig. tak že
  8. ↑ orig. předevšemi
  9. ↑ orig. jakby
  10. ↑ orig. kterakby
  11. ↑ orig. kdebych
  12. ↑ orig. semnou
  13. ↑ orig. byloliby
  14. ↑ t. j. tečkou nebo čárkou nad písmenem
Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Bible_svatováclavská/Marek&oldid=255670“