Bhagavadgíta/Jóga a meditace

Bhagavadgíta Véda Vjása
Činnost v oddanosti	Jóga a meditace	Vědění a moudrost

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Jóga a meditace
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Kršna vysvětluje: „sebeobětování, ó Pándavo, je jóga, protože nikdo se nestane jógínem, kdo se nezbavil proměn mysli“.
Původní titulek:	Dhjánajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 6
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

অসমীয়াसंस्कृतम्

6.1 – 6.2 Sebeobětování

Kršna vysvětluje: Ten, kdo koná svou povinnost nezávisle na plodech činnosti, ten je jógín a asketa, ne ten bez ohně a bez oběti. To, čemu říkáme sebeobětování, ó Pándavo, je jóga, protože nikdo se nestane jógínem, kdo se nezbavil proměn mysli.

6.3 – 6.9 Přímé poznání pravdy

Je řečeno, že činnost je prostředníkem sebeobětování pro světce, který si přeje být jógínem; je řečeno, že ve stavu jógy je ztišení mysli prostředníkem. Je řečeno, že jenom ten, kdo není vázán objekty smyslů a touhou po plodech činnosti, ten je ve stavu jógy. Mysl je možné povznést jenom myslí a jenom mysl může ponížit mysl; jenom mysl je přítelem mysli a jenom mysl je nepřítelem mysli. Jenom ten, kdo ovládl mysl, má v mysli svého přítele, ale ten, kdo se k mysli staví jako nepřítel zůstává i mysl nepřítelem. Jenom ten, kdo ovládl mysl a splynul s blahem neprojeveného je vyrovnaný v zimě i v létě, ve štěstí i neštěstí, v úspěchu i neúspěchu. Je řečeno, že jenom ten je jógín, jehož vědění a přímé poznání je uspokojeno, jež ovládl smysly a stal se jejich jukti^{[red 1]}, jež vnímá půdu, kámen a zlato jako jedno a totéž; jenom ten vyniká, jehož intelekt poznal pravdu, ať je mezi dobrotivými, nenáviděnými, přáteli, nepřáteli, příbuznými, protivníky nebo lhostejnými, ale také mezi spravedlivými a nespravedlivými.

6.10 – 6.15 Zastavení změn mysli

Jógín zastaví změny mysli poznáním její neprojevené podstaty. Dlouhodobě a v samotě ztiší mysl tím, že nic neočekává a nic nevlastní. Na čistém, chráněném místě si upraví pevné místo, ani vysoko, ani nízko a pokryje je kuša^{[red 2]} trávou, kůží a látkou jedno přes druhé. Na toto místo usedne a začne provádět jógu osvěcující mysl. Mysl jednoznačně zaměřenou ztišuje myšlenky a smysly. Udržuje tělo, krk a hlavu zpříma a v klidu, zrak zaměřen na špičku vlastního nosu a nedívá se jinými směry. Mysl v hlubokém blahu, beze strachu a s pevnou vírou v brahma, bez myšlenek sedí (jógín) sjednocen s mou neprojevenou podstatou (matparah). Jógín, jehož mysl je zklidněna dosahuje nejvyššího blaha v osvícení (nirvána) neprojevené podstaty mysli, kterou nalezne ve mně.

6.16 – 6.19 Střídmost ve všem

Avšak jóga není pro toho, ó Ardžuno, kdo jí příliš mnoho nebo příliš málo, kdo spí příliš mnoho nebo příliš málo. Jóga, ničící strasti, je pro toho, kdo je střídmý v jídle a odpočinku, v činnosti a nečinnosti, spánku a bdění. Je řečeno, že jenom ten je sjednocen (jukti), kdo dokonale ztišil mysl a osvobodil se od tužeb poznáním neprojevené podstaty mysli. Jako plamen svíčky v bezvětří, taková je mysl jógína, který poznal její neprojevenou podstatu.

6.20 – 6.24 Uspokojení v sama sobě

Stav, ve kterém je mysl ztišena prostřednictvím jógy je stav, kdy sama sebe vidí jenom sama sebe a nachází uspokojení jenom v sama sobě. Toto přímé poznání nekonečného štěstí, které je mimo dosah smyslů, ale bylo zjištěno intelektem zůstává jako neoblomná pravda. Ten, kdo poznal pravdu, která je větší, než cokoliv jiného, zůstavá neoblomně v tomto poznání i v největších strastech. Tento stav, který vylučuje bolest, nazýváme jóga. Tato jóga musí být prováděna vytrvale a s pevným předsevzetím. V tomto stavu mysl bezvýhradně odmítá všechny touhy zrozené z přeludu (sankalpa) a úplně ovládá všechny smysly.

6.25 – 6.28 Zaměření na sama sebe

Postupně, krok za krokem se mysl ztišuje prostřednictvím intelektu, který rozeznává a zaměřuje se na sama sebe. Žádné jiné myšlenky nejsou. Cokoliv způsobí, že mysl je neklidná, nestálá a odbočí; pak je nutné ji ovládnout (nijamja) a zaměřit znovu na sama sebe, neboť nejvyššího štěstí dosahuje ten jógín, jehož mysl je blažená, jehož vášně se ztišily, jež je bez hříchu splynutím s brahma. Jenom jógín, který je bez hříchu, je ve stálém spojeni se sama sebou a snadno dosahuje nekonečného štěstí splynutím (samsparšam) s brahma.

6.29 – 6.32 Jednota se vším

Ten, kdo se jógou spojil se sama sebou, vidí všechny bytosti v sama sobě a sama sebe ve všech bytostech. Ten, kdo ve všem vidí mě a ve mně všechno, já nikdy neopustím a on nikdy neopustí mě. Ale také jógín, který ctí všechny bytosti, je sjednocen se mnou, protože ve všech pobývám já. Ten, kdo vidí jednotu ve všem tím, že ve všem vidí sama sebe, ať je to radostné nebo bolestné, ó Ardžuno, je velký jógín.

6.33 – 6.36 Cvičení a trpělivost

Ardžuna říká: nechápu, jak může věčně neklidná mysl dojít tak pevného zaměření podle tvého učení jógy, ó Madhusúdano^{[red 3]}. Vždyť, mysl je nestála, mocná a nepoddajná, ó Kršno, je těžké ji spoutat, je neovladatelná jako vítr. Kršna vysvětluje: bezpochyby je mysl neklidná a těžko ovladatelná, ó silnoruký, ale cvičením a trpělivostí, je možné ji ovládnout, ó synu Kaunté. Ano vím, že jógy je obtížné dosáhnout bez sebeobětování, ale ten kdo užívá správných prostředků a ovládne sama sebe, ten dosáhne cíle.

6.37 – 6.44 Cesta spravedlivých

Ardžuna říká: co se stane s tím, kdo nedokázal ovládnout mysl a není schopen dosáhnout konečného cile jógy, i když vášnivě věří v jógu, ó Kršno? Nestane se pak, že zůstane bez pomoci a ztratí cestu k brahma, ó silnoruký, nespadne pak dvakrát, ztracený v temnotě? Jenom Ty můžeš rozehnat mé pochybnosti, ó Kršno, opravdu není nikdo jiný kromě tebe, kdo může ukončit mé pochybnosti. Kršna vysvětluje: věř mi, ó Pártho, nikomu, kdo koná dobro, nehrozí zkáza na tomto, ani na onom světě, neboť nejde cestou hříchu, ó drahý příteli (táta). Ten, kdo nedosáhl (konečného cíle) jógy dosáhne světa spravedlivých a po nespočetných letech se znova zrodí v domě dobrotivých a zámožných, nebo se možná narodí v rodině jógínů obdařených oddaností, ale je velice obtížné dospět k takovému zrození na tomto světě. Tam (na onom světě) si intelekt ponechá vědění jógy, které získal v původním těle, které potom v novém těle ještě více zdokonalí, ó blahoslavený synu Kurů. Věř mi, každé dřívější úsilí v józe povede nezadržitelně znovu ke zrodu jógy, neboť šabdabrahma^{[red 4]} pokračuje věčně.

6.45 – 6.47 Nejvyšší dokonalost

Ale ten jógín, který dospěl svým úsilím k dokonalosti a očištění hříchů, mnohými zrody, ten dosáhl nejvyššího cíle. Jógín je nadřazený asketům, je považován za nadřazeného filosofům a jógín je nadřazený i lidem obřadů. Proto, ó Ardžuno, staň se jógínem. Ze všech jógínů považuji za nejoddanější ty, kteří se v józe spojili se mnou, kteří v sama sobě uctívají mě a kteří mají neoblomnou víru ve mě.

Zde končí šestý zpěv nazvaný: Jóga a meditace

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Jukti – ten, kdo ovládá smysly
2. Kuša – druh trávy v Indii
3. Madhusúdana – ten, kdo zabil démona Madhú
4. Šabdabrahma – zvuk (slovo), který tvoří (óm)