Bhagavadgíta/Božská a démonická podstata

Bhagavadgíta Véda Vjása
Nejvyšší podstata bytí	Božská a démonická podstata	Trojí podstata života

Údaje o textu
Titulek:	Bhagavadgíta
Podtitulek:	Božská a démonická podstata
Autor:	Véda Vjása
Krátký popis:	Kršna vysvětluje: „jsou tři temné brány, které ničí átma; smyslnost, zloba a chamtivost. Těmto se musíme vyhnout“.
Původní titulek:	Daivásurasanpada vibhágajógó
Zdroj:	Bhagavadgíta chapter 16
Licence:	PD old 70
Překlad:	Vladimír Hubený
Licence překlad:	CC0
OTRS ticket 2008022210007997 , nepřeložené výrazy vysvětleny v redakčních poznámkách

16.1 – 16.3 Božská podstata

Kršna vysvětluje: nebojácnost, citlivost, ustálenost v józe, šlechetnost, sebevláda, sebeobětování, znalost (védských) spisů,^{[red 1]} sebekázeň, upřímnost, trpělivost, pravdivost, přívětivost, sebezapření, mírumilovnost, soucit, nezištnost, vlídnost, skromnost, vytrvalost, vitalita, shovívavost, morální síla, mravnost, snášenlivost a ušlechtilost jsou vlastnosti těch, kteří jsou zrozeni s božskou podstatou, ó Bhárato.^{[red 2]}

16.4 – 16.6 Démonická podstata

Pokrytectví, domýšlivost, ješitnost, rozhořčenost, trpkost, ale také nevědomost jsou vlastnosti těch, kteří jsou zrozeni z démonickou podstatou, ó Pártho. Božské vlastnosti vedou k osvícení, démonické do poddanství. Netruchli tedy, ó Pándavo, neboť jsi zrozen s božskou podstatou. Na tomto světě jsou dva typy lidí; s božskou podstatou a s démonickou podstatou, jak jsi již dříve ode mne slyšel, ó Pártho.^{[red 3]}

16.7 – 16.20 Vlastnosti démonické podstaty

Lidé s démonickou podstatou neznají sebeobětování, sebezapření ani soucit. Nevědí nic o pravdě ani o snášenlivosti. Říkají, že na tomto světě není pravdy, ani (mravního) řádu ani íšvary^{[red 4]} a že nic nemá svou příčinu ale je způsobeno náhodně a touhou po důsledku. Ti, co zastávají tento názor mají porouchaný a malomyslný intelekt, libují si v krutých činech, jsou nepřátelé tohoto světa a jsou příčinou jeho zániku. Oddávají se tužbám, jsou plni pokrytectví, nadutosti a domýšlivosti. Podlehli klamu a jednají zlovolně. Jsou posedlí nespočetnými tužbami, které končí teprve jejich smrtí. Splnění tužeb je jejich nejvyšší cíl – buď si jistý, že nic jiného. Poutáni sty klamných nadějí, oddávají se smyslnosti a nenávisti. Jednají bez zábran aby dosáhli bohatství a požitků. Toto získám dnes, tamto si splním zítra; toto je moje a i tamto bohatství bude moje; tohoto nepřítele jsem zničil a ostatní nepřátele zničím také; já jsem pán, já se raduji, já jsem dokonalý, já jsem mocný, já jsem šťastný; já jsem bohatý a urozený. Kdo se mi může vyrovnat. Já chci obětovat, já chci dávat; já chci užívat. Oklamáni nevědomostí a pomateni četnými představami jsou zapleteni do pasti klamu. Závislí na ukojení vášní padají hanebně do hlubin. Opojeni pýchou a otráveni bohatstvím, domýšlivě a sveřepě vykonávají oběti jen navenek pro okázalost a v rozporu s pravidly (védských) spisů. Posedlí sobectvím, násilím, pýchou, vášní a zlobou – mě, který pobývá v jejich i jiných tělech – tito zlovolní lidé nenávidí. Tyto kruté (bytosti) plné nenávisti, nejhorší z lidí na tomto světě, považuji za zločince s démonickou podstatou. Znovu a znovu jsou zrozeni s démonickou podstatou. Tyto oklamané (bytosti), nedosáhnou mě, ale klesají do temnot, ó synu Kaunté.

16.21 – 16.23 Tři temné brány

Jsou tři temné brány, které ničí átma; smyslnost, zloba a také chamtivost. Těmto se musíme vyhnout. Člověk, jenž je osvobozen od těchto tří temných bran dělá to, co je dobré pro átma a tím dosáhne nejvyššího stavu (bytí), ó synu Kaunté. Ale ten, kdo porušuje pravidla (védských) spisů a jedná jen pod tlakem tužeb, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího stavu (bytí).

16.24 – 16.24 Jednání v souladu

Proto jednej tak, jak určují (védské) spisy co je dobré a co je špatné. Tím, že poznáš, která činnost je v souladu s (védskými) spisy splníš svůj úkol na tomto světě.

Zde končí šestnáctý zpěv nazvaný: Božská a démonická podstata

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí. Poznámky vysvětlují nepřeložené sanskrtské výrazy v textu.

1. Védy jsou posvátné spisy, jedny z nejstarších v tradici indoevropských národů a jsou kulturním dědictvím íránských a indických Árjů. Védské spisy jsou neoddělitelnou součástí hinduismu a indických filosofických škol. Do prvotní věčné trojice véd (trajam brahma sanátanam) patří Rgvéd (modlitební úvahy), Sámavéd (melodické uctívání sómové šťávy) a Jadžurvéd (návody obětního uctívání). Později byl přidán k této trojici Atharvavéd (obětní a zaklínací formule) a pátým védem je někdy nazýván epos Mahábhárata, jejíž součástí je Bhagavadgíta.
2. Bhárata (Ardžuna) – mocný král Indie, potomek králů.
3. Pártha (Ardžuna) – syn Prthi
4. Íšvara – nejvyšší pán všeho stvoření