Bezděkova bible/Kniha Rut

Bezděkova bible František Serafinský Bezděka
Kniha Soudcův čili Liber Judicum	Kniha Rut	I. Královské čili I. Regum

Údaje o textu
Titulek:	Kniha Rut
Autor:	neznámý
Zdroj:	Soubor:BEZDĚKA, František Serafinský, ed. Biblí svaté, čili, Písma svatého Starého i Nového zákona Božího - 1862 - 1865 - 1.djvu
Vydáno:	Praha: I. L. Kober, 1862
Licence:	PD old 140
Překlad:	František Serafinský Bezděka
Licence překlad:	PD old 70
Index stran
Dílo ve Wikipedii: Kniha Ruth

العربيةBible kralická (1613)/RutBible česká/Kniha RutBible kralická (1918)/RutKniha RútEnglishespañolEsperantoeuskara한국어עבריתpolskiportuguêsslovenščinaукраїнськаTiếng Việt

Jmeno má kniha tato od Rut moabské, která s pohanského národu byvši, do země israelské se švekruší svou přišla a Bozovi betlemskému právem příbuznosti za manželku se dostala; jemuž porodila Obeda, děda Davidova, odkudž Kristus Pán strany těla pošel.

Hlava 1.

Druhá metla boží, totiž hlad. Toto poznamenáni jest znamení přísnosti hněvu božího proti hříšníkům a důvod veliké milosti k jeho milovníkům, kteréž on sice kárá, sle neopouští. Vypisuje se pak teď Noemi kříže tíž a oblehčení. A) Tíž kříže jest, že I. před hladem do země moabské odjíti musila; II. tam o manžela i o syny oženěné přišla. B) Oblehčení kříže šlo se 1) zprávy dobré o vlasti jeji, 2) šťastného se vypravení i dopravení do vlasti své. a) Vypravení stalo se s pěkným rozjitím Orfy nevěsty její a s přemilým se stěhováním Rut; b) dopraveni její do vlasti mělo své potěšení z přízně lidské a požehnání božího. Příseň jí dokázali lidé sousedští a příbuzní. 1) Sousedští s ní i známost obnovili.

1Stalo se pak za času soudců, že byl hlad v zemi. I odšel člověk jeden z Betlema Judova, a bydlil pohostinu v krajině moabské s manželkou svou a se dvěma syny svými. 2Jmeno pak muže toho bylo Elimelech a jmeno ženy jeho Noemi; jmeno také dvou synův jeho Mahalon a Chelion, efratejšti z Betlema Judova. ° A přišedše do krajiny moabské, bydlili tam. 3Umřel pak Elimelech, muž Noemi; i pozůstala ona s oběma syny svými, 4kteřížto pojali sobě ženy moabské; jmeno jedné bylo Orfa a jmeno druhé Rut. I bydlili tam téměř deset let. 5Umřeli také oni obadva, Mahalon i Chelion; a zůstala žena ta osiřelá po dvou synech svých a manželu svém. 6Tedy vstavši ona s nevěstami svými, navracela se z krajiny moabské; nebo slyšela v krajině moabské, že Hospodin navštívil lid svůj, dav jemu chléb. 7Vyšedši tedy z mista, na němž bydlila, a obě nevěsty její s ní, daly se na cestu, aby se navrátily do země judské. 8Řekla pak Noemi oběma nevěstám svým: Jděte, navraťte se jedna každá do domu matky své. Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství, jakož jste i vy činily s mrtvými syny mými i se mnou! 9Dejž vám Hospodin, abyste nalezly odpočinutí, jedna každá v domě muže svého. I políbila jich; ony pak pozdvihše hlasu svého, plakaly 10a řekly jí: Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému. 11I řekla Noemi: Navraťte se, dcerky mé! Proč chcete jíti se mnou? Zdaliž ještě budu míti syny, aby byli vaši muži? 12Navraťte se, dcerky mé, a odejděte; neboť jsem již stará k vdání: nýbrž bych i řekla, že mám naději, bych i noci této se vdala a syny zrodila; 13zdažbyste na ně čekaly, ažby dorostli? Zdaliž tou příčinou meškati se budete, abyste se něměly vdáti? Ne tak, mé dcerky; nebo mé trápení větší jest nežli vaše, protože ruka Hospodinova jest proti mně. 14Ony pak pozdvihše hlasu opět plakaly. A Orfa políbivši švekruši svou, navrátila se; Rut pak přidržela se jí, 15kteréžto řekla Noemi: Ai, přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým, navratiž se také za ní. 16Ale Rut řekla: Nenuť mne, abych tě opustiti a od tebe odjíti měla; nebo kamž se koli obrátíš, půjdu s tebou, a kdekoli bydliti budeš, i já bydliti budu. Lid tvůj lid můj, a Bůh tvůj Bůh můj. 17Kdekoli umřeš, umru a tu pochována budu. Toto mi učiň Hospodin, a toto přidej, že toliko smrt rozdělí mne s tebou. 18Tedy vidouc Noemi, že se na tom Rut ustanovila, aby šla s ní, přestala k ní mluviti. 19I šly obědvě spolu, až přišly k Betlemu. I stalo se, když přišly do Betlema, roznesla se pověst o nich po všem městě, a pravili: To-li jest ta Noemi? 20Jimž ona řekla: Nenazývejte mne Noemi, ale raději říkejte mi Mara; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí. 21Vyšla jsem odsud plná, teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl. Pročež tedy nazýváte mne Noemi; poněvadž mne Hospodin ssoužil a Všemohoucí mne tak znuzil? 22A tak navrátila se Noemi s Rut moabskou, nevěstou svou, navrátila se pak z krajiny moabské; i přišly do Betlema, když počínali žíti ječmene.

1. soudců, H. v dnech, v nichž soudcové soudili. Josefus píše, že tato historie dala se za času Heli kněze. — v zemi, t. kananejské. — pohostinu, t. pro hlad a že nebylo lze chleba zjednati, sic jináč nebyl nějaký nuzný, jak se rozumí z v. 21. 4. pojali. Aby sobě manželek z národů moabských bráti neměli, nebylo jim to zapovědíno, toliko mužské pohlaví nemělo býti připouštíno v společnost Israele do desátého pokolení. Deut. 23, 3. Viz o témž Num. 12, 1. 6. ona, t. Noemi. 8. s mrtvými, t. za života jejich aneb s nebožtíky. 11. Zdaliž, H. zdaliž jest více synův v životě mém. 13. trápení, H. hořkost, žalost, t. že vás opustiti mám. — jest proti mně, H. vyšla jest na mne, t. ne z mě, ale z boží vůle se to stalo a děje, abych vás opustiti a jako vy manželů, tak i já synů zbavena býti musila. 15. za ní, H. s přítelkyní. 16. Nenuť, H. nezabíhej mi. J. neraď mi, nenavoď. — kamž etc. Zvláštní pobožnosti zřetelný důvod při ženě této se spatřuje, že i na svou vlast i na náboženství otcovské, jemuž z dětinství přivykla, s horlivou a ochotnou myslí se zapomenouti, je opustiti, a k lidu božímu, nevšelijak dobré slovo u pohanů majícímu, se svekruší svou se již připojiti hotova byla. Protož hodně i tehdáž v tom městě ode všech za šlechetnou držána (níž 3, 11.), ano i na budoucí časy v počet chvalitebných žen v lidu božím zejména vložena. Řídko nyní takových mladic, kteréžby se tak daly svým netoliko svekruším pobožným vésti, ale ani manželům. Příklad tu také na ní dán budoucího pohanů k lidu božímu připojení. — bydliti, H. noclehovati. 17. toto mi etc. Spůsob přísahy, kteréž staří při potvrzování řečí svých užívali; mlčením však toho zlého, kteréžby pro klam na ně přicházeti mělo, pomíjejíce, protože každý sám snadně tomu rozuměl, že se ta nepravost Bohu nelíbí aneb že soudům jeho to poroučeli. 19. roznesla etc., H. pohnulo se město. 20. Noemi, t. utěšenou, veselou. — Mara, t. hořká, smutná, truchlivá. — hořkostí: truchlostí, zámutkem. 21. plná: bohatá, syny mající. — mne tak etc., H. zle mi učinil.

Hlava 2.

2) Z příbuzných zvlážní přízně prokázal Boz opatřením jich v chudobě a pojetím Rut za manželku. Opatření dvojího důvodu jest. I. Nejprv zajisté Rut s dovolením Noemi odšedši klasů sbírat přišla na pole Bozovo. On pak netoliko požehnal dělníků, ale měv i o ní správu, dovolil jí i sbírati jako přítelkyni i s ženci jísti, nýbrž poručil, aby jí netoliko nepřekáželi, ale i dobrovolně, cožby sbírala, nechávali. Ona tehdy nasbíravši a k svekruši přinesši jí správu dávala a velikou z obojí strany radostí, a s lepší bezpečností i potom sbírala.

1Měla pak Noemi přítele po manželu svém, muže mocného, z čeledi Elimelechovy, jménem Boz. 2I řekla Rut moabská k Noemi: Nechť medle jdu na pole sbírat klasů za tím, kdožby mi toho přál. Jížto ona řekla: Jdi, dcero má! 3Šla tedy, a přišedši sbírala klasy na poli za ženci. Přihodilo se pak, že přišla na díl pole toho, kteréž přináleželo Bozovi, jenž byl z čeledi Elimelechovy. 4A v tom přišel Boz z Betlema a řekl žencům: Hospodin s vámi. Kteříž odpověděli jemu: Požehnejž tobě Hospodin. 5I řekl Boz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Čí jest tato mladice? 6Odpověděl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a řekl: Jest mladice moabská, kteráž přišla s Noemi ze země moabské; 7a řekla mi: Prosím, nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za ženci; a přišedši trvá od jitra až dosavad, kromě že na chvilku doma pobyla. 8Tedy řekl Boz k Rut: Slyš, dcero má, nechoď sbírat na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale přidrž se teď děvek mých. 9Zůstávej na tom poli, na němž budou žíti, a choď za nimi; neb jsem přikázal služebníkům svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-li se chtíti píti, jdi k nádobám a napij se té vody, kteréžby navážili služebníci moji. 10Tedy ona padla na tvář svou a schýlivši se k zemi řekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost před tebou, aby se známil ke mně, kteráž jsem cizozemka. 11Odpověděl Boz a řekl: Ovšem mi oznámeno jest, co jsi koli činila svekruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala. 12Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha israelského, poněvadžs přišla, aby pod křídly jeho doufala. 13Kterážto řekla: Nalezla jsem milost před tebou, pane můj; poněvadžs mne potěšil a mluvils k srdci děvky své, ježto nejsem podobna jedné z děvek tvých. 14Tedy řekl jí Boz: Když bude čas jísti, přistup sem a pojez chleba a omoč skyvu svou v octě. I posadila se při žencích, a podal jí pražmy, ona pak jedla až do sytosti, a ještě jí zbylo, což vzavši 15vstala, aby sbírala. Přikázal pak Boz služebníkům svým řka: Byť pak i mezi snopy sbírala, nezbraňujte jí; 16nýbrž naschvál jí upouštějte ze snopů a nechávejte, ať sbírá, a nedomlouvejte jí. 17Sbírala tedy na poli tom až do večera, a což nabrala, to vymlátila: i byla téměř míra efi ječmene; 18kterýž vzavši přišla do města, a viděla svekruše její to, co nasbírala: vyňala také a dala jí to, co pozůstalo po nasycení jejím. 19I řekla jí svekruše její: Kdes sbírala dnes a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tě přijal. Tedy oznámila svekruši své, u koho pracovala, řkouc: Jmeno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Boz. 20I řekla Noemi nevěstě své: Požehnaný jest od Hospodina, že nepřestal milosrdenství svého prokazovati nad živými i mrtvými. I to ještě k ní řekla Noemi: Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten. 21Řekla ji také Rut moabská: I to mi ještě řekl: Čeládky mé přidrž se, dokavádžby všeho, což mého jest, nedožali. 22Tedy řekla Noemi nevěstě své: Dobré jest tedy, dcero má, aby vycházela s děvečkami jeho, aťby na jiném poli něco nepřekazily. 23A tak přidržela se Rut děvek Bozových a sbírala klasy, dokudž nesžali ječmene a pšenice, a bydlela potom u svekruše své.

1. mocného, J. bohatého. 2. kdožby etc., H. u koho bych milost nalezla v očích jeho. 4. A v tom, H. A ai. 5. služebníku, H. mládenci. 6. přišla, H. navrátila se. 7. mezi, J. na snopy. — kromě, H. zůstání její v domě malé jest 8. Zůstávej, H. oči tvé nechť jsou na tom poli. 10. známil, t. přátelsky ukázal. 11. Ovšem etc., H. zvěstováním zvěstováno. — prvé, H. včera a předvčírem. 12. doufala, J. bezpečně bydlila. 13. milost, t. poznávám tvou lásku. - k srdci, t. věci potěšitelné a příjemné. Viz Soud. 19, 3. 14. skyvu. Rozumí se o potravě, která se s octem strojí, jako salát a k těm podobné věci, příhodné k ochlazení v horký čas žně. — při ženách: po boku. — pražmy, H. pšenice sušené. 15. nezbraňujte, H. nezahanbujte jí. 17. vymlátila, H. vytloukla. 19. přijal, H. poznal, t. který se nad tebou slitoval. 20. že nepřestal, H. který, t. Boz, jako miloval manžely naše, dokud živi byli, tak i po smrti jejich vida nás, i na ně mrtvé se rozpominá a jim v nás dobře činí; nebo ne oni toho, ale my osiřeléa chudé potřebujeme. Můž slyšáno býti i na Boha, že on těch, kteří v něho doufají, jakož živých tak ani mrtvých z lásky své nevypouští. Nebo buďto že živi jsme nebo že mřeme, Páně jsme. Řím. 14, 8. 9. — z příbuzných, J. z ochranců a přátel, jejichž jest povinnost, právo a moc o nás se ujíti, dědictví naše skoupiti, držeti a símě vzbuditi. Lev. 25, 25. Deut. 25, 5. To vše z jednoho slova hebrejského plyne a pěkně se spůsobuje, čehož v našem jazyku jedním slovem povědíti nemůžeme. Toho níž v hl. 4. nejeden příklad. 21. čeládky: služebniků. 22. něco nepřekazili, H. neobořili se na tebe.

Hlava 3.

II. Potom také Noemi chtěvši Rut opatřiti dala jí radu, jakby v manželstvo Bozovi přišla (jakož on se jí tak zamluvil). Boz jí šest měr daroval, což ona k Noemi přinesla s radostí a s dobrou nadějí.

1Řekla jí potom Noemi svekruše její: Má dcero, nemám-liž pohledati tobě odpočinutí, aby tobě dobře bylo? 2Anobrž zdaliž Boz ten příbuzný náš, s jehož jsi děvečkami byla, nebude víti ječmene na humně noci této? 3Protož umej se a pomaž, roucho své také oblec, a jdi na humno; však tak, aby nebylo známé muži tomu, prvé nežby přestal jísti a píti. 4A když půjde ležet, znamenej místo, na kterémž lehne, a přijdouc pozdvihneš pláště u nohou jeho a tu se položíš; on pak oznámí tobě, coby měla činiti. 5Jížto Rut řekla: Cokoli mi rozkážeš, učiním. 6Šla tedy na to humno a učinila všecko, což jí rozkázala svekruše její. 7Když pak pojedl Boz a napil se, a rozveselilo se srdce jeho, šel spat vedlé stohu; přišla i ona tiše, a pozdvihši pláště u nohou jeho položila se. 8A když bylo o půl noci, ulekl se muž ten a schopil se; a ai, žena leží u nohou jeho. 9I řekl: Kdo jsi ty? A ona odpověpěla: Já jsem Rut, děvka tvá; vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou, nebo příbuzný jsi. 10A on řekl: Požehnaná jsi od Hospodina, dcero má; větší jsi nyní pobožnosti dokázala, nežli prvé, že jsi nehledala mládencův bohatých aneb chudých. 11Protož nyní, dcero má, neboj se; vše, čehož žádáš, učiním tobě; nebo ví všecko město lidu mého, že jsi ty žena šlechetná. 12Již tedy znám to býti pravé, že jsem příbuzný tvůj; a však jiný jest příbuzný, bližší nežli já. 13Odpočiniž tu přes noc: a když bude ráno, jestliže on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti, dobře, nechť užije; pakli nebude chtíti práva užiti k tobě, tedy já právem příbuznosti pojmu tebe, živ jest Hospodin. Spiž tu až do jitra. 14A tak spala u nohou jeho až do jitra. Potom vstala prvé, než-liby kdo poznati mohl bližního svého; nebo pečoval Boz, aby někdo nezvěděl, že přišla žena ta na humno. 15A řekl k ní: Přines loktušku, kterouž se odíváš, a drž ji. A když ji držela, naměřiv jí šest měr ječmene, vložil na ni. I vešla do města 16a přišla k svekruši své. Kterážto řekla jí: Kdo jsi ty, dcero má? I vypravovala jí všecko, co jí učinil muž ten. 17A řekla: Šest měr těchto ječmene dal mi; nebo řekl ke mně: Nenavrátíš se prázdna k svekruši své. 18I řekla jí Noemi: Počkej, dcero má, až porozumíš, jak to padne; neboť neobleví muž ten, až tu věc i hned dnes k místu přivede.

1. nemám-liž, J. pomyslímť, aby měla odpočinutí, a opatřím tě, aby se dobře měla. 2. nebude vítí, H. ai, věje humno ječmene. 3. jdi, H. sstup. 4. pozdvihneš, H. poodkryješ nohou jeho. 6. Šla, H. sstoupila. — všecko, H. podlé všeho. 9. křídlo, t. podlé obyčeje toho, kterýž zachovávali ti, jenž v smlouvu manželskou vstupovali. Jakoby řekla: Vezmi mne sobě za manželku. J. přijmi mne pod svou ochranu. 10. nehledala, H. nenásledovala, nešla za mládenci. 11. čehož žádáš, H. cokoli díš. — všecko, H. brána, J. starší lidu. 13. práva, H. tě koupiti, práva dokázati. Viz hl. 2, 20. — živ etc. Netoliko přísahy zvláštní z rozkazu vrchnosti v písmích místo své mají, ale aniž jich písma i od obecného běhu všelijak odměšují a tupí: však tak, když se jich vážně, střídmě a uctivě k utvrzení a k zvelebeni pravdy i k vzdělání bližního užívá. Tak Jakob a Laban sami mezi sebou smlouvy přísahou potvrdili. Gen. 31, 3. Tak Abdiáš Eliášovi ji činil, a on zase jemu. III. Král. 18, 10. 15. Viz Deut. 10, 20. 14. poznati, t. když ještě nebylo dobře viděti. — pečoval, H. řekl. 15. loktušku, J. plášť. — kterouž, H. kteráž jest na tobě. 16. dcero má. Nebo v svítání prvé, než se právě rozsvětlilo, přišla, pro tož jí pojednou seznati nemohla, v. 14. 18. k místu etc., H. dokoná.

Hlava 4.

Snětí manželstva Rut s Bozem stalo se řádně. Řádnost šla 1) jednáním o to před staršími s příbuzným, 2) povolením jich hotovým, žádostí svatou osvědčeným. Požehnáni při mauželstvu jest šťastné a) dítěte početí, narození s rozveselením sousedů i odchování; b) rodu u potomků v posloupnosti rozmnožení.

1Tedy Boz všed do brány, posadil se tam. A ai, příbuzný ten, o němž on byl mluvil, šel tudy; i řekl jemu: Pojď sem a poseď tuto. Kterýž zastaviv se, sedl. 2A vzav Boz deset mužův ze starších města toho, řekl: Posaďte se tuto. I posadili se. 3Tedy řekl příbuznému tomu: Díl pole, kteréž bylo bratra našeho Elimelecha, prodala Noemi, kteráž se navrátila z krajiny moabské; 4a já jsem umínil netajiti toho před tebou a pravím: Ujmi pole to před přísedícími těmito a staršími lidu mého, jestliže chceš koupiti, kup; pak-li nekoupíš, oznam mi. Nebo vím, že kromě tebe není žádného, kterýžby měl právo koupiti je, a já jsem po tobě. Tedy on řekl: Já koupím. 5I řekl Boz : Když ujmeš pole to od Noemi, tedy i Rut moabskou manželku mrtvého sobě pojmeš, aby vzbudil jmeno mrtvého v dědictví jeho. 6Odpověděl příbuzný ten: Nemohu koupiti, abych snad nezahladil dědictví svého. Užij ty práva příbuznosti mé, nebo já ho nemohu užiti. 7(Byl pak ten obyčej od starodávna v Israeli při koupi a směnách ku potvrzení všelijakého jednání, že zul jeden obuv svou a dal ji druhému. A to bylo na svědectví postupování něčeho v Israeli.) 8Protož řekl příbuzný Bozovi: Ujmi ty. I zul obuv svou. 9Tedy řekl Boz starším těm a všemu lidu: Vy svědkové jste dnes, že jsem ujal všecko, což bylo Elimelechovo, i všecko to, což bylo Chelionovo a Mahalonovo, od Noemi; 10ano i Rut moabskon ženu Mahalonovu vzal jsem sobě za manželku, abych vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho, a aby nebylo zahlazeno jmeno mrtvého z bratří jeho, a z brány místa jeho. Vy svědkové jste dnes všeho toho. 11I řekl veškerou lid, kterýž byl v bráně města, i starší: Svědkové jsme! Dejž Hospodin, aby žena vcházející do domu tvého byla jako Rachel a jako Lia, kteréžto dvě vzdělaly dům israelský. Počínejž sobě zmužile v Efratě a dosáhni jmena slavného v Betlemě. 12A ať jest dům tvůj jako dům Faresa (kteréhož porodila Tamar Judovi), ze semene toho, kteréžby dal tobě Hospodin s mladicí touto. 13A tak Boz pojal sobě Rut a byla manželkou jeho. A když všel k ní, dal jí to Hospodin, že počala a porodila syna. 14I řekly ženy k Noemi: Požehnaný Hospodin, kterýž nedopustil toho, aby měla zbavena býti příbuzného v tento čas; tak aby trvalo v Israeli jmeno jeho. 15On očerství duši tvou a chovati tě bude v starosti tvé: nebo nevěsta tvá, kteráž tě miluje, porodila ho, kteráž tobě lepší jest, nežli sedm synův. 16Tedy vzavši Noemi dítě, položila je na klín svůj, a byla pěstounkou jeho. 17Daly mu pak jmeno sousedky, kteréž pravily: Narodil se syn Noemi! a nazvaly ho jmenem Obed. On jest otec Isaje, otce Davidova. 18A tito jsou rodové Faresovi: Fares zplodil Esrona; 19Esron pak zplodil Arama; Aram pak zplodil Aminadaba; 20Aminadab pak zplodil Nahassona; Nahasson pak zplodil Salmona; 21Salmon pak zplodil Boza; Boz pak zplodil Obeda; 22Obed pak zplodil Isaje; Isaj pak zplodil Davida.

1. všed, H. vstoupiv. — o němž, H. k němuž mluvil. 3. prodala, t. na syna Mahalona přenesla, kterýžto díl na Rut manželku po smrti jeho připadl. 4. umínil, H. řekl. — netajiti, t umínil jsem oznámiti tobě. — Já koupím. Ochotně se k vzetí ozval, ale když mu také i péči a starost o ženu a vzbuzení z ní a vychování semene po bratru mrtvém Boz vysvětlil, i hned pooblevil, vymlouvaje se, žeby to beze škody a ujmy dědictví jeho býti nemohlo. Přiklad lakomců jen sháněti statky žádostivých, a aby jim to, co nashromáždí, vždycky v celosti zůstávalo; též lenochů, práci, v kterou nás i Bůh i přirození, zvlášť po pádu, podrobilo, se vyhýbajících. 5. od Noemi, H. z ruky. 7. při koupi: při postupování práva. — jednání, H. slova. — jeden, H. muž. — druhému, H. bližnímu svému. 9. ujal: obdržel. 11. Počínejž etc., J. dosáhniž zboží v Efratě. 14. příbuzného: ochránce, dědice. — v tento čas, H. dnes. — tak aby etc., J. a jmenována bude, a oslaveno buď jmeno jeho. 15. v starosti H. starost tvou. 18. rodové. Poněvadž tento pořádek u vyčítání těchto otců i sv. Matouł v rodu Kristovu zaznamenal, vidí se odtud, že tato historie vlastni pro známost a vědomost pořádnosti rodu Kristou napsána a zachována jest. 19. Arama, jinak Rama.