Přeskočit na obsah

Ballady (Quis)/Krajánek

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Krajánek
Autor: Ladislav Quis
Zdroj: Quis, Ladislav. Ballady. Praha: Dr. Ed. Grégr a Ed. Valečka, 1883
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70
Index stran

Krajánek.

[editovat]

Bouř v roklinách skal. Zde nocí zlou
mlýn hledá krajánek nohou mdlou.
„Hle, světélko, světlo!“ Napjal sluch:
„To klepoty mlýna, to lopatek ruch.“

„Jdu, pane otče, na dílo k vám.“
„„Jsi vítán. Viz mleče, všem semeleš sám.
Ni jednoho nepomiň, zlato zisk Tvůj,
miň jednoho, prohrál jsi život svůj.““

„Aj, pane otče, podivná řeč!
Či myslíte, tak mne lapiti v leč?
Buď smrt neb zlato? — Vlk to vem!
Hej, páni mleči, pojďte jen sem!“

To podivní mleči! Zde žebrák, tam pán;
však divnější mletí! Znak do koše dán,
a meče i pera a srdce i čest:
co namlel, ne mouka, to zlato jest.

A mleči kol mlčí, oči jim žhou.
Mlýn čertův to, krajánku, hromy to řvou.
Hle, z kamenů srší jiskry vždy víc,
a fičí a syčí to vichřici vstříc.

Tu baba, babice dere se v před
a za sebou vleče děvče co květ.
Již plačící rozpouští dělený vlas,
jí strhuje věneček zelený v ráz.

‚‚‚Ach, ustaňte! šestnáct mi teprvé jar,
zda můžete zřít mého květu zmar?
Já kvetla jsem hochu, jenž měl by mne rád,
teď pro zisk a pro zlato vínek mám dát?‘‘‘ —

„Však nedáš! já krajánek chráním Ti jej.
Sem děvče! Ďas mlynář své zlato si měj!
Též já jím pohrdám — více Tvá čest
a lásku-li dáš mi, kdo bohatší jest?“ —

„„Jen zvolna, zvolna, chasníku můj!
V koš s vínkem! sic propad’ život mi Tvůj!““
„Já domlel!“ — „„Nuž zahyň!““ — ‚‚‚Mne zanech a žij!‘‘‘ —
„Hroz, ďáble, pros, dívko, já neskloním šíj!“

Blesk. — Zmizeli mleči, zmizel mlýn. —
Kol ticho. Zří měsíc v hor pustý klín.
a s děvčetem zoufalým jeho zář
tam krajánka líbá v mrtvou tvář.