Bajky Ivana Krylova/Orel a Slepice

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Orel a Slepice
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Орёл и куры
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu

Dnem slunečným se chtěje pokochati,
král tvorů pernatých polétal po horách,
tam v prostorách,
kde blesky se klikatí.
Pak s nebes oblačných se spustiv nádherně
král ptactva oddechnout si sedne na perně.
Ač pro Majestát byl to stolec nedůstojny,
však Milosť královská své mívá brykole;
snad prokázati chtěl česť selské Stodole,

buď místa nebylo slušného v okole,
ni skála žulová, ni dubu vrchol znojný.
Nevím, co zamýšlel: leč jen co poseděl
tam chvilku král-Orel,
hned na stodolu zase jinou přeletěl.
Ten vidouc přelet kvočna chocholatá
tak praví paní kmotrové:
„Nač v také cti jsou Orlové?
snad pro let svůj, má drahá, kropenatá?
nu věru, kdybych zachtěla,
se střechy na střechu i já bych vletěla.
Ba, příště nebudeme také nedojípky.
Toť, klásti Orly výš než sebe — kdež?
Což mají více noh? jim oči tolikéž.
a právě viděla jsi též,
že zrovna lítají tak nízko jako Slípky.“
Jí Orel odvětí, tím zhrdna klábosem:
„Tys práva, chodíš za nosem.
Slyš: mnohdy níže Kur se Orel snese,
však nikdy do oblak se Slípka nepovznese.“ —
Když o talentech veda soud
jich stíháš slabosti, to marnou strojíš píli:
než znamenaje v nich, co krásy jesť a síly,
jich různé přednosti, ty uměj postihnouť.