Bajky Ivana Krylova/Stařec a tři Jinoši

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Stařec a tři Jinoši
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Старик и трое молодых
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu

Kmet zasaditi hodlal nový štěp.
„Nu, stav si třeba dům, však sázeti v té době,
když jednou nohou stojíš v hrobě“ —
tak řkouce starouškovi na poškleb
se v oči smáli mu tři vzrostlí Jinochové.
„By tobě z mozolů tvých vzešly plody nové,
toť abys dvojí věk žil pod nebem!
či druhým slouti chceš snad Methusalemem?
Nech, starý sousede, již všeho díla,
již na daleké počty nestačí tvá síla,
vždyť sotva životem jsi jist tu hodinou;
takéto záměry se nám jen prominou.
Jsme mladi, křepkostí a silou těla kvetem’;
a stařec — tomu čas se loučiti s tím světem.“
— „Ó milí přátelé!“ kmet skromně odvětí,
„já práci zvykl s podletí;
a z té-li práce mé, co před se beru nyní,
ne já sám užitek, však bráti budou jiní,
to, přiznávám,
že ještě chutěji se do té práce dám.

Muž dobrý nemyslí jen na svůj prospěch všude.
Já, zasazuje štěp, i tím se veselím,
ať již o jeho se stín sám nedělím,
můj jednou vnuk v něm sladký poklid míti bude.
Již to je pro mne vzácný plod.
Pak, napřed možno-li se zaručiti vhod,
kdo zbude déle z nás tu pro život?
Či hledí hrozná smrť snad na sílu a zdobu
a půvab mladýoh let?
ach, na starosti své já nejkrásnější květ
děv, statných jinochů již doprovodil k hrobu!
Kdo ví? Snad bližší vám je cesta do smrti,
a sirá země vás snad dříve pohltí.“ —
Jak stařec pověděl, tak později se stalo:
z nich jeden za obchodem vyjel na lodi,
naň štěstí v naději se předem usmívalo,
pak loď mu ztroskotalo,
a plavce s nadějí — vše moře pochovalo.
A druhý zahodí
své zdraví v cizině v tůň vášně.
je zmrhav hříšně, prostopášně,
a splativ životem svůj chtíč a slastí kvas.
Ten třetí studeně se napil v parný čas,
a uleh’; lékařům jej moudrým poručili.
a ti ho na smrť vyléčili.
Když smrtí těch se dověděl,
náš dobrý stařeček tří mládcův oželel.