Bajky Ivana Krylova/Dub a Rákos

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Dub a Rákos
Autor: Ivan Andrejevič Krylov
Krátký popis: bajka
Původní titulek: Дуб и Трость
Zdroj: Soubor:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, 1886
Licence: PD old 70
Překlad: Hynek Jaroslav Mejsnar
Licence překlad: PD old 70
Index stran
Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu

Dub s Rákosem kdys dal se do řeči.
„Ba, právem reptati ty můžeš na přírodu:“
tak děl, „i vrabeček tvou křehkosť dosvědčí.
Jak vítr začeří lehýnkým vánkem vodu,
již kolísá tvůj stonek v rokytí,
a tak se nahne poníženě,
že smutno na tě patřiti.
Já zatím, Kavkazu se v síle rovným ceně,
ne jenom paprskům se vzpírám palčivým,
než vysmívaje se i vichrům strašlivým,
zde stojím tvrd i přím,
jak byl bych ohrazen zde klidem věčnověkým,
Vše tobě bouří jest, mně zdá se vánkem měkkým.
Bys aspoň vyrůstal v mém okolí,

mých větví rozsáhlých jež kryto hustým stínem,
pak v nepohodách byl bych bezpečným ti klínem;
než zákon přírody vám dovolí
jen břehy, Éolův kde divý vítr vládne.
Toť nemá příroda již o vás péče žádné!“
— „Tys velmi souciten,“ mu Rákos odvětí;
„však nermuť se, tak zle mi není zkoušeti!
Věz, pro sebe já vichrů nehrozím se,
ač prohýbám se, nezlomím se;
A tak bouře málo škodí mně,
a spíše tobě víc než hrozí mně.
Ač pravda, doposud že jejich kruté zlosti
tvé nepřemohly statečnosti;
ty hlavy nekloníš, když vichrů zuří běs;
však přijde čas tvůj, věz.“
A sotva dořekla to Třtina,
an jede z končin ledových
sem vítr v šumu krup a dešťů vichrových.
Dub stojí, do země se kloní Rákosina.
Zle hučí bouře, síly zdvojuje,
řve děsně, až pak z kořen vyruje
ven toho, temenem kdo sáhal k nebes týnu.
a kdo svým kořenem se nořil v říši stínu.