Básnické spisy (Kalina)/Návrat otce

Básnické spisy (Kalina)
Touha	Návrat otce	Z Korsára

Údaje o textu
Titulek:	Návrat otce
Autor:	Adam Mickiewicz
Původní titulek:	Powrót taty
Zdroj:	KALINA, Josef Jaroslav. Básnické spisy. Praha : I. L. Kober, 1874. s. 126–129. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Josef Jaroslav Kalina
Licence překlad:	PD old 70

„Pojďte, o dítky, pojďte všechny rázem
    Za město pod sloup na pahořík,
Tam před divotvorným klekněte obrazem
    A pobožně říkejte páteřík;

Otec se nevrací od rána do večera,
    V slzách ho čekám i strachu;
Rozvodněny řeky, plny zvěře lesy,
    A plno zbojníků na cestě.“

Slyšíce to dítky běží všecky rázem
    Za město pod sloup na pahořík,
Před divotvorným kleknou obrazem
    I začínají páteřík.

Celují zemi, pak: Ve jménu Otce,
    Syna i Ducha svatého,
Buď pochválena přenejsvětější trojice
    Nyní i času všelikého;

Potom: Otče náš i Zdrávas i Věřím,
    Desatero i Zdrávas královno;
A kdy doříkaly celé modlitby,
    Vyndají knižky z kapsičky.

A litanie k nejsvětější Matce
    Starší bratr zpívá, a s bratrem
‚Matičko boží,‘ přizpěvují dítky,
    ‚Smiluj se, smiluj nad otcem!‘

V tom slyšet rachot, vozy jedou cestou,
    A známý vůz je v předu:
Skočily dítky i křičí jak mohou:
    „Otec, ach otec náš jede!“

Uzří je kupec, slzy radostí leje,
    S vozu na zem vylítne:
„„Ha, jak se máte? co se doma děje?
    Zda jste tesknili po otci?

Matkali zdráva? teta? domácí?
    Hle tam hrozinky v košíku.““
Ten má co mluvit, a ten co mluvit,
    Plno radosti i křiku.

„„Jděte napřed!““ kupec na sluhy zavolá,
    „„Já s dítkami půjdu pěšky.““
Jde — tu zbojníci obskočí dokola,
    A zbojníků bylo dvanácte.

Brady jich dlouhé, kroucená vousiska,
    Zrak divý, zbrocený oděv,
Nože za pásem, meč po boku blýská,
    V rukou palice ohromná.

Vykřiknou dítky, přiskočí k otci,
    Tulí se pod plášť mu k lůnu,
Truchlejí sluzi, struchlel pán zbledlý,
    Třesavé k zbojníkům vznes ruce.

„„Ach vemte si vozy, vemte si statek,
    Jenom nás propusťte ve zdraví;
Nečiňte sirotků z malých dítek
    A mladou manželku vdovou!““

Neslyší tlupa; ten již vůz vypřáhá,
    Zajímá koně, a druhý
„Peníze!“ křičí a palicí máchá,
    Onen meč tasí na sluhy.

V tom: „Stůjte, stůjte!“ zkřikne starý zbojce
    I žene družinu pryč z dráhy
A propustí i dítky i otce:
    „Jděte si! jdi dále bez strachu!“

Kupec děkuje, a zbojník odpoví:
    „Neděkuj: vyznám ti upřímně,
První bych palici roztřískal ti na hlavě,
    Kdyby nebylo dítek modlení;

Dítky způsobily, že ucházíš celý,
    Daří tě žitím i zdravím;
Jim tedy poděkuj za to, co se stalo;
A jak se dálo, ti povím:

Z dávna již slyše o příjezdu kupce,
    I já i mé tovaryšstvo
Tuto za městem na hoře u sloupu
    Zasedli jsme na čižbu.

Dnes přicházím, patřím mezi roští:
    Modlí se dítky k bohu;
Poslouchám — chopí mne smích pustý
    A potom lítost a hrůza.

Poslouchám, pomyslím, že i já jsem otcem,
    Palice vypadla mi z ruky;
Ach i já mám ženu, a u mé ženy
    Jest synek také malinký;

Kupče, jeď si v město, já do lesa musím; —
    Vy, dítky, na ten pahořík
Běhejte sobě, i za mou duši
    Pomodlete se časem páteřík!“