Přeskočit na obsah

Básně z roku 1865, svazek I./Podivno!

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Podivno!
Autor: Adolf Heyduk
Zdroj: citanka.cz
Online na Internet Archive
Licence: PD old 70

Včera jsem jel po kanále,
na balkon jsem upřel zrak…
Co jsem viděl? — ale, ale,
signorino, tak vy tak?!

Balkon, druhdy prázdný z čista,
bujným kvítím obklopen,
za kvítím dvě prázdná místa; —
k čemu asi, k čemu jen?

Holuby dřív při výletu
vždy jste na něm krmila,
nyní pln je různých květů,
proč a k čemu, má milá?!

Kde dřív prádlo na sušení
podle zvyku zvěšené,
samé agávy jsou k zření,
na zdařbůh tak přece ne?!

Mysle na to, často plynu
mimo v noci, zas a zas,
a slýchávám mandolinu
doprovázet dvojí hlas.

Kdys jsem slyšel z Rigoletta
krásný duett, — krásný hlas! —
chvilkou ticho — po všem veta, —
kdo to byl, nuž prosím vás? —

Kdo to zpíval za myrtami
dvojích srdcí stejný sen?
„Družka má a já, — my samy, —
nevěříte? — věřte jen!“

Jak že, to by ona byla?
ona, ona! žádný on?
má snad dívka, moje milá,
tak hluboký bariton?! —