Básně z roku 1865, svazek I./Sen

Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk
Bujné srdéčko	Sen	Podivno!

Údaje o textu
Titulek:	Sen
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	citanka.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Signorino, stěží uvěříte,
stěží uvěříte moje zdání:
zřel jsem moře, nebylo však mořem,
od Lagun až k Řecku bylo plání. —

Večer byl, a smutno na náměstí,
jenom měsíc hleděl matně dolů,
a my jsme se tiše procházeli,
já a vy, má signorino, spolu.

A já jsem vám vypravoval mnoho,
a vy jste tak divně na mne zřela,
že ten oheň vašich černých očí
v srdce se mi vedral jako střela.

Divně tak, jak čísti byste chtěla
horoucí a velké moje přání:
žíti s vámi šťastným, šťastným v lásce,
signorino zlatá, do skonání.

Vše jste četla — a pak čarným zrakem
na koně jste ohněm pohleděla,
co tam stojí u svatého Marka,^[1]
a ti slétli dolů jako střela.

Velela jste, na koně jsme sedli,
na jednoho vy, já na druhého,
a každý z nás, signorino zlatá,
ještě podál průvodce měl svého.

Na dvou rychlých jechal žal a láska
a my rychle jeli po té pláni,
letěli jsme letem orla šumným
bez rozmluvy, pohledů a stání…

Známé kraje! — Víte, kam jsme jeli?
spěchali jsme do mé vlasti, drahá,
ach, a co jsem nyní ve snu spatřil,
signoro, mé srdce mluvit váhá.

Nazpět zůstal jezdec nejbujnější,
tři jen s námi jeli ještě tady:
vy a já a žal můj, signorino: —
zmizela nám láska! — Ó té zrady! —

---

1. Koně tyto jsou z času Nerona a byly dříve pozlaceny; každý váží 1750 liber. Jest to kořist, již Benátčané po dobytí Carhradu domů přinesli. Připisují se Lissipovi.