Básně z roku 1865, svazek I./Na Molo

Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk
Na piazettě	Na Molo	V paláci dožů

Údaje o textu
Titulek:	Na Molo
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	citanka.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Venecie, krásná jsi i v hoři! —
Bůh tu zvláštní píli vynaložil,
aby všemu: vzduchu, kraji, moři,
diadém své moci na skráň vložil.

Čarodějné, divotvorné kraje!
Plny krásy, života i zpěvu,
každý pohled sladkou rozkoš ssaje
ubohému srdci pro úlevu.

Tvoje nebe — dítko věčném v jaře,
v stálém jaře, v stálém usmívání
jako dívky jasná očí záře
v první touze, přání, rozkochání.

Tvoje voda — lazur rozpuštěný,
gracie jej proměňují dechem,
v démanty a perly jeho pěny,
v rubíny pak slunce jitra spěchem.

V lazuru tvém stavby přenádherné
pyšně od paty se k hlavě zhlíží,
po kanálech štíhlé loďky černé
hravě nesou dívek lehkou tíži. —

San Salute stříbrolesklé báně
nížící se slunce v zlato halí — —
Venecie, proč zakrýváš skráně?
snad že píseň lidu zrak ti kalí?

Znám tu píseň, — píseň zašlé slávy —
o zlámaném žezlu, hněvu skrytém,
o koruně, jež ti padla s hlavy,
o ztraceném štěstí s blahobytem.

O purpuru, pod nímž ukryt býval
bohatec i žebrák, stejni v rodu;
znám ten čas, jenž jako bouře příval
zanesl tě pláčem pro svobodu.

Činu orel mladý — dbej té změny —
myšlenkou se jenom lítat učí,
jeť tvá sláva velmož zavražděný,
z jehož rány růže krásy pučí.

Trpěla jsi dosti zas a zase;
mním-li na vše, v srdci krev se pění,
chvěji se, leč v bolesti i kráse
domov můj to předce, předce není.