Básně z roku 1865, svazek I./Žebračka

Básně z roku 1865, svazek I. Adolf Heyduk
Při jezeře Gardském	Žebračka	Květinářka

Údaje o textu
Titulek:	Žebračka
Autor:	Adolf Heyduk
Zdroj:	citanka.cz Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Žebračka krásná u Rialta stojí
a malou ruku natahuje svoji.
„Carita!“ volá s slzou v modrém oku
a mimojdoucí zastavuje v kroku.

Hebounký vlas, jenž snědou tvář jí kryje,
jak damašek kol hlavy se jí vije,
a čarodějně z uplakaných tváří
to oko ohněm divých tužeb září.

Ti plní, krásní, rubínoví rtové
vždy políbení touží míti nové,
a postava ta ztepilá se sklání
jak k vášnivému muže objímání.

Ach, děvče, děvče, žel mi tebe, drahá,
i tebe v síť snad pojme hanba nahá,
a divý žár, jenž nezná žádné hráze,
i tebe, žel, i tebe svede k zkáze.

Znám život, znám — to poklad srdce mého,
že váží z nitra lidu veškerého,
že život všaký věčně si v něm stele,
a píseň z toho jest mé žití celé.

Tvůj zrak i zjev — on napořád mi věstí,
že v kalu lidstva bude tvoje štěstí,
a pak — a pak že budeš opuštěna
jak znesvěcená perla tvorstva žena.

A čas a život krásu tvoji schvátí,
ty zanikneš a svět ti bude láti,
a vzpomene-li někdo na tě znova,
pak bude to jen píseň poetova.