Básně (Sládek)/Před trónem

Básně Josef Václav Sládek
Z irských melodií	Před trónem	Bratři

Údaje o textu
Titulek:	Před trónem
Autor:	Josef Václav Sládek
Zdroj:	SLÁDEK, Josef Václav. Básně. Praha: Grégr a Dattel, 1875. s. 54–56. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Na trůnu sedí král,
kol otroci se plíží v zlatém havu
a před trůnem, do výše mladou hlavu
a spoután na rukou i nohou mladík stál.

„Ty’s můj mi bouřil lid,
ty zpěvem prokletým lil’s v sluchy tyto,
co chci, by na věky jim bylo skryto:
ty’s v dřevěných těch srdcích budil cit!

Ty’s luzu poštval na můj strážný tém
a znesvětil tak osobu mou svatou,
pak bratry vlastními byl’s vydán s rukou spjatou,
ty’s propad’ životem.“

„„Ty’s propad’ životem; buď dlouho živ náš král!
Ty’s propad’ životem, hosanna králi tobě!
Ty zhyň, živ náš buď král!““ tak zní to v širé kobě.
Jen mladík tiše stál,
stál s hlavou vznešenou a nohou ve porobě.

„Však líto tvých mi let
a líto, v tvé co lyry dřímá lůně;
ta líp znít bude o stříbrné struně,
než bouřit, líp sny luzné v zrak mi set.
Líp pastevci hrát při Saulově tróně,
než před archou kdes luze tančit v ples;
hraj králi, hraj v mou duši smutek kles’.“
Tak zase král s úsměvem blahosklonně.

„Hraj králi, králi hraj,
hraj králi, zlý mu smutek duši tísní,
hraj králi, truchlou duši zvesel písní,
hraj králi!“ kolem zlatá hýká láj.

Jen mladík tiše stál
s povrhou kolem rtů, vznešenou se hlavou
a v ruce zvolněné se zaleskla mu dýka
a stisknul v srdce ji — svou lyru krvavou
s poslední myšlenkou na svatoloupežníka,
jenž lyru znesvětil a korunu si vzal.