Antologie z oper
Emanuel Chvála	Záboj	Leoš Janáček

Údaje o textu
Titulek:	Záboj
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 94-96 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Záboj (Chvála)

Emanuel Chvála: Záboj[editovat]

Bohatýrská opera o 3 jednáních. Napsal Jar. Vrchlický.

Osoby[editovat]

Záboj, Slávoj, bohatýři vůdcové lidu. Lubor, starý lech. Milena, jeho dcera. Straba, věštkyně. Luděk, vůdce německých rot. Žrec. Posel. Místo děje: pohraniční hvozd šumavský. Doba mythická. První provozování 9. III. 1918 v Národním divadle.

Obsah[editovat]

Jednání I. Dvorec Luborův. — Slávoj, něžný pěvec dum, vroucně milující Milenu, dceru starého Lubora, stanul se zástupem svým před lechovým statkem a pěje svou píseň lásky, ačkoli vrata i okna domu jsou zavřena. Překvapí jej statný Záboj, chlouba vlasti, puzený stejnou vášní, a dotírá na Slávoje, který chce lásky spor vyrovnati smírně. Když však Záboj naň dotírá a potupí do krajnosti ustupujícího Slávoje, nazývaje jej zbabělcem, napadený statečně se brání. I zbrojný lid jeho chce se zápasu zúčastniti, pročež Záboj rohem přivolává své věrné, načež mezi oběma stranami rozběsní se boj. Tomu učiní přítrž Lubor podivující se, že se utkali spolu reci tak znamenití, a dovídá se, že příčinou zápasu jest jeho dcera. Stanoví, že Milena sama má rozhodnouti, na čí stranu se postavilo její srdce. Lubor sám mezitím ztrávil pět dní na výzvědách v šumavských hvozdech a vyzkoumal, že na porobu české vlasti spějí ke hranicím veliké voje Franků; na těch nechť rozvadění leši zkoušejí svou sílu — nikoli proti sobě a Záboj nechť se ujme vůdcovství ve svátém boji! Rek však nechce tak učiniti, dokud Milena nerozhodne, komu bude náležeti. Lubor souhlasí a pronikavým hvízdáním volá dceru. Když neodpovídá, pln zlé předtuchy vrazí do statku, odkud se po chvíli úzkostného napětí vrací s hroznou zprávou, že Milena v jeho nepřítomnosti byla patrně unesena nepřítelem. Davy se rozptylují, aby hledaly ztracenou.

Jednání II. Skalní jeskyně. — Slávoj projevuje vděčnost Strobě věštkyni, jejímuž umění lékařskému se podařilo při životě zachovati Milenu, kterou vyrval ze spárů nepřítelových. Sám však se obává nepřítele mocnějšího — Záboje — ačkoli Stroba mu odporuje tvrdíc, že v boji lásky vítězí ten, na jehož stranu se postavilo srdce ženino. A to se přiklonilo k Slávojovi, jak dokazuje volání ze mdlob se probouzející dívky, vyličující poté vzrušeně útok cizincův, z něhož ji vyprostila pouze statečnost milovaného Slavoje. Na jeho prsou zapomíná přestálých hrůz, když vtom přichází Záboj, před nímž se milenci skrývají ve vedlejší sluji. Rek hlásí, že jeho lid sem vleče obrovského vůdce nepřátelských Franků, Luďka, kterého v boji zdolal. Odevzdává Strobě kus bílého závoje a zlatý kruh Milenin, jež našel v půdě zadupány těžkým zápasem s Franky — stála se tedy patrně jejich obětí. Slávoje chtějícího jej potěšiti zprávou o zachránění Milenině opět uráží podezříváním, že dívku unesl sám, mezitím co Záboj stíhal únosce. Tu teprve Slávoj vyličuje, jak dívku vyrval Luďkovi, čemuž Záboj nechce věřiti. Na potvrzení Slávoj se dotazuje spoutaného Luďka; ten však zúmyslně nedává jasné odpovědi. Mezitím co oba na Luďka dorážejí, Milena rozhrne oponu, vítá reky, potvrzuje pravdu a žádá, by si oba nad jejími únoscem podali ruce a přísahali, že vzhledem k nebezpečenství, hrozícímu vlasti, odloží své sváry navždy; po vítězném boji se rozhodne, kdo bude jejím chotěm. Ani potom však svár nesmí vzplanouti znova. Když ve sluj přichvátá i Lubor, rozradostněný zachráněním dceřiným, a také Stroba vroucně domlouvá rozvaděným rekům, Záboj a Slávoj přísahají konečně a spěchají pak do boje.

Jednání III. Jitro v šumavském hvozdě. — Záboj líčí, jak chvátal od chaty k chatě a volat krajany do svatého boje, docházeje všude ochotného vyslyšení; vítá pak scházející se obránce vlasti a káže, aby se blížícímu nepříteli kladli nejtužší odpor, kácely se kmeny, dělaly paseky a vše se náležitě připravilo na odražení Franků. Šedovlasý žrec prosí matky-země o prominutí, že topor musí rýti v jejích ňadrech, protože toho žádá vlast. Záboj vítá také Slávoje, jejž ujišťuje, že dostojí slovu a zvítězí nad nepřítelem i sebou samým. Posla zvěstujícího, že ohromnému vojsku Franků nelze odolati, a vybízejícího k útěku Záboj skolí a slibuje tak učiniti všem zrádcům vlasti a zbabělcům. S heslem »Vlast« spěje v čele obránců proti Frankům, a vzniká strašlivá řež. Průběh boje s úzkostlivým napětím sleduje Milena i Stroba, která prosí bohů věkožízných o přispění; poté věští vítězství, které se skutečně přikloňuje na stranu českou. Záboj překonav slavně nepřítele cizího, vítězí pak nad sebou samým, spojuje Slávoje a Milenu a žádá Lubora, aby jim požehnal. Toť jeho oběť. Třebas srdce mu krvácí nad ztrátou milenčinou, stačí mu, že svobodna jest vlast. V jásot davu a vítězoslavný průvod zapadá slavná hudba vítězného pochodu.