Antologie z oper
Tvrdé palice	Vanda	Šelma sedlák

Údaje o textu
Titulek:	Vanda
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 37-39 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Vanda

Antonín Dvořák: Vanda

Opera v 5 jednáních od Surzyckého. Upravil V. B. Šumavský.

Osoby

Osoby: Vanda, dcera Krakova… s. Božena, její sestra… ms. Slavoj, rytíř krakovský… t. Velekněz pohanský… b. Lumír, pěvec… bar. Velislav… o. Všerad… o. Vitomír… o.; lechové, Homena, čarodějka… ms. Roderich, cizí kníže… bar. Posel… t. — Děj se koná v době pohanské u Krakova a na Vavelu. — První provozování 17. IV. 1876 v Prozatímním divadle.

Obsah

Jednání I. Rovina pod Vavelem. — Vanda, nejstarší dcera Krakova, právě zesnulého, jest velice roztesklivělá. Neželí pouze smrti milovaného otce, nýbrž lká též nad ztraceným štěstím svého života. Není totiž naděje, že jako budoucí královna, jíž se po vůli otcově má státi, bude manželkou milovaného Slavoje, polského rytíře. Se svým žalem svěřuje se své sestře Boženě, po jejímž odchodu se shledává se Slavojem, jatým stejnými obavami. Navrátivší se Božena zvěstuje sestře, že právě přibyli poslové němečtí žádající, aby se Vanda stala manželkou jejich panovníka. Dívka odesílá poselstvo s nepořízenou, poukazujíc na rozhodnutí lidu. Nato velekněz pronáší přání národa, aby se Vanda ujala vlády, a vykládá náhlý rachot hromu jako projev souhlasu bohův. Vanda podrobuje se usnesení národa, přijímá vznešenou důstojnost a slibuje, že dá život pro blaho vlasti, bude-li toho kdy třeba. Mezitím, co velekněz ji zdobí královskými odznaky, lid pěje nadšený chvalozpěv.

Jednání II. Táž scéna. — Lid plesající nad volbou královny, žádá Vandy ústy veleknězovými, aby si vyvolila manžela sebe důstojného. Velekněz prohlašuje, že se budoucí choť královnin musí dle ustanovení zesnulého krále prokázati mužem rekovným, ovládajícím stejně luk jako mlat a kopí. Pěvec krakovský Lumír představuje pak reky Vitomíra, Velislava a Všerada, hodlající dosíci ruky Vandiny vykonáním tří úkolův uložených: střílením z luku do jablka, vržením mlatu po větvi a proražením štítu kopím. Nikdo z nich však všech úkolů nedokáže. Když odstoupili, hlásí se o dovolení Slavoj, který zatím s úzkostí — podobně jako Vanda — pozoroval průběh zkoušky; než velekněz, poukazuje na nízký původ rytířův, nechce ho ke zkoušce rekovnosti připustiti. Slavoj, neohlížeje se na jeho odpor, hravě vykoná uložené úkoly a oslavován jest pak lidem jako budoucí manžel Vandin. Ale vchází nová překážka štěstí milencův; právě přijíždí německý kníže Roderich a poukazuje na svou moc a bohatství, žádá o ruku královninu. Ačkoli velekněz se zaň přimlouvá, Vanda rozhodne, že též kníže musí se podrobiti zkoušce rekovnosti. Když se k souboji s ním hlásí opět Slavoj, Roderich svým odpůrcem pohrdá, ale v nastalé půtce jest jím sražen k zemi. Po novém důkaze statečnosti Slavojovy Vanda jest ochotna státi se jeho manželkou.

Jednání III. Divoká krajina horská. Noc. — Vanda čekající před jeskyní Černobohovou příchodu Slavoje, s nímž chce zkoumati budoucnost, leká se děsných zvuků k ní doléhajících a příšer na ni dotírajících. Teprve příchodem svého milence se vzmuží. Příšerné hlasy z jeskyně přimějí oba, aby z úkrytu pozorovali oběť čarodějnice Homeny, vyšedší z jeskyně s pekelnou družinou. Sem přichází i poražený kníže Roderich a slibuje velikou odměnu čarodějce, přispěje-li mu k získání královny Vandy. Slavoj uslyšev ničemný úmysl Roderichův, vrhá se naň, kdežto Vanda přivolává svůj průvod. Když kníže byl odzbrojen, Vanda velikomyslně jej propouští, nedbajíc varovného hlasu Slavojova.

Jednání IV. Vnitřek pohanské modlitebny. — Velekněz přináší Svantovitovi a Triglavovi oběti lidu, vzývajícího bohy o přispění v boji s Němci, kteří pod vedením nevděčného Rodericha učinili do země divoký vpád. Když Božena zvěstovala, že se nepřátelé blíží vítězíce, královna přichvátavši ve zbroji do svatyně, vzývá vroucně bohy o pomoc a slibuje obětovati jim svůj život, přispějí-li k porážce Němcův. Po tomto slibu nadšeně chopí se posvátné korouhve, vrhá se v čele lidu do vřavy bitevní a vítězí. Opět lid doléhá na ni, aby se provdala za Slavoje; Vanda však pamětliva jsouc učiněné přísahy, odpírá přání lidu a odchází, zůstavujíc svého milence v zoufalství.

Jednání V. Taras před hradem Vavelem. Noc před svítáním. — Marné jsou prosby a zapřísahání Slavojovo a Boženino, aby Vanda upustila od hrozného úmyslu svého. Poslavši miláčka, aby jí ze sadu přinesl bělostnou růži, jak činíval v dobách blahé lásky, Vanda přijímá požehnání velekněze, sílícího ji v jejím úmyslu. Tklivě se loučí se sestrou a Slavojem, vztahuje ruce k lidu, jí žehnajícímu, a tisknouc něžnou záruku lásky Slavojovy ke rtům, vrhá se střemhlav se skály do Visly.