Antologie z oper/Rusalka (Dargomyžskij)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Rusalka
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 1., str. 30-32
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Rusalka (Dargomyžskij)

Alexandr Sergějevič Dargomyžskij: Rusalka[editovat]

Opera ve 4 dějstvích. Slova dle básně Puškinovy.

Osoby[editovat]

  • Kníže.
  • Kněžna.
  • Mlynář.
  • Nataša, jeho dcera a potom rusalka.
  • Olga, sirotek.
  • Rusalička (12 letá), dcera Natašina.
  • Starosvat.

První provozování v Petrohradě r. 1856, v Nár. divadle r. 1889.

Obsah[editovat]

Jednání I. Na břehu řeky Dněpru. — Nataša sedí zadumána na lavičce pod stromem před mlýnem a nevnímá ani domluv otce, vytýkajícího tvrdošíjnost zamilovaných dívek, nemajících pro nic jiného smyslu než pro svou lásku. Příjemně jest vyrušena příchodem svého milence, knížete, po němž tolik tesknila; v jeho přítomnosti zapomíná všech trudů svých. Ale znova ji jímá hluboký smutek, když jí miláček oznamuje, že přišel jen na krátko, maje mnoho starostí. Na památku, že se právě před rokem seznámil s milenkou, odevzdává jí skvostný náhrdelník a také mlynáře zahrnuje skvělými dary. Nataša touží však pouze po stálé, nekonečné lásce milencově, jemuž takto stává se velice obtížným říci jí celou smutnou pravdu. Jakmile vstoupil do mlýna, mužíci zpívají knížeti ke cti za průvodu dud. Mlynář vyzývá pak dívky, aby zatančily; když však kníže jeví pro výkony oddaného lidu málo zájmu, má je k rozchodu. Nataša pozorujíc miláčkův zármutek, domlouvá mu, aby se jí svěřil; konečně se dovídá, že se kníže musí oženiti s dívkou, postavením mu rovnou. Nataša jest všecka zoufalá a to tím spíše, že se cítí matkou. K jejímu uklidnění nepřispívá ani nádherná čelenka jí darovaná ani slib knížete, že se brzy vrátí. Byvši milencem opuštěná, nedbá domluv otcových, klne celému světu, strhuje se sebe dary a vrhá se v zoufalství do hluboké řeky. Marně spěje za ni otec, aby ji zachránil.

Jednání II. Skvostná komnata v knížecím paláci. — Sbor blahopřeje knížecím novomanželům, kteří osamotněvše ujišťují se vzájemnou láskou. Bojaři a bojaryně chystají se pak na vyzvání starosvata oslaviti slavnost plesem. Mezitím co starosvat rozdává přítomným dary, ze sboru ozvou se teskné zvuky harfy a zazní žalná píseň o utonulé krásné děvici, opuštěné milencem, jejž před smrtí proklela. Zmatek rozhostí se ve sboru svatebčanův, a kníže všecek vzrušený a rozhořčený káže vyvésti mlynářovu dceru, ocitla-li se tu — nikdo jí však nenalézá. Kněžna vyděšená tou písní hrozí se budoucnosti. Starosvat se snaží přítomné rozveseliti, a kníže uklidňuje manželku vlídnou domluvou a — polibkem. Při něm však ozve se v zástupu zoufalý výkřik, který novomanžely rozruší měrou nejvyšší. I mezi pozvanými vzniknou spory a hádky, a tak slavnost končí všeobecným neladem.

Jednání III. Komnata v zámku. — Kněžna teskně dumá u okna o ztraceném štěstí. Dokud kníže byl ženichem, na krok jí neopouštěl — nyní však stále se toulá, tajný smutek jej vyhání z domu. Marně ji těší družka Olga ubezpečováním, že tací jsou všickni muži, i starosvat zvěstující, že kníže zůstal sám na břehu Dněpru. Kněžna s Olgou se vypraví za ním.

Proměna. Na břehu Dněpru. — Rusalky za svitu luny vystupují na břeh a teskně prozpěvují. Zmizejí, jakmile se objeví kníže, který stane u dubu, pod nímž se kdysi milovával s nezapomenutelnou krasavicí Natašou. Zděsí se poznávaje v rozedraném mužíkovi k němu se blížícím někdejšího mlynáře, který nazývá jej zetěm a vypravuje, že svůj mlýn prodal běsům a peníze zaň dal k uschování dceři — rusalce. Ta leží nyní na dně řeky a hlídá ji jednooká rybka. Chtěl prý dceru zachránit, ale nedošel cíle proměniv se v havrana, jenž létá nyní po lesích hledaje ztracenou dceru. Z tohoto blábolení kníže poznává, že dobrý muž ten zešílel. Na otázku, kdo se oň stará, odpovídá, že tak činí vnučka — rusalička. Kníže, jenž dceru i jej samého uvrhl v neštěstí, prý se již nevrátil, aby vykonal svou povinnost — musí tudíž zardousiti vraha rodinného štěstí. V šílenství vrhá se na knížete, jemuž na pomoc chvátají myslivci. Vyrvou jej starci, jenž bez vědomí klesá k zemi.

Jednání IV. Dno řeky Dněpru. — Rusalky poslušné rozkazů své královny — Nataši — zabývají se praním prádla a tanci; dnešní noci nesmějí nikoho lákati ve vodní tůně, protože královna chce sama provésti dílo pomsty. Rusaličce vypravující, jak se stará o bědného děda, přinášejíc mu z řeky škeble, oznamuje, že dnešní noci přijde kníže — otec dívčin. K němu nechť se přiblíží, vypravuje mu o sobě i své mateři, o její věrné, neskonalé lásce a zavede jej ke chladné říši vodní. Tak po dvanáctiletém utrpení rusalka pomstí se konečně nevěrnému milenci.

Proměna. Břeh řeky Dněpru. — Kněžna přichází s Olgou stopovat knížete. Poznavše jej schovávají se v rozvalinách mlýna. Ke knížeti vlečenému neodolatelnou silou k veletoku přiblíží se rozkošná rusalička a prohlásivši se za jeho dceru láká jej k matce, stále naň vzpomínající. Vtom vystoupí z úkrytu kněžna a vytýká manželu nevěru. Marně však domlouvá mu i Olga, aby se vrátil do zámku - mocněji jej vábí hlas: znějící z hlubin, a slibující mu slasti bez konce. Obě pak odhání náhle vyběhnuvší mlynář, prohlašující knížete za svého zetě. Vynoří se královna rusalek, Nataša, a sladkou písní láká blíže milence, jejž pak mlynář náhle svrhne v hlubinu. Rusalky se vynořují a oslavují vítězství nad zrádným milencem, jejž přivádějí do hlubin k plesající královně.