Antologie z oper/Král a uhlíř

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Král a uhlíř
Autor: Alois Tvrdek
Zdroj: Antologie z oper, díl 1., str. 34-36
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1922
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Král a uhlíř

Antonín Dvořák: Král a uhlíř[editovat]

Komická opera o 3 jednáních. Text napsali B. Guldener a V. J. Novotný.

Osoby[editovat]

  • Král Matyáš…bar.
  • Jindřich, purkrabí křivoklátský…t.
  • Matěj; uhlíř v křivoklátských lesích…b.
  • Anna, jeho žena…a.
  • Liduška, jeho dcera…s.
  • Jeník, mladý uhlíř…t.
  • Vít, dudák. 1…t. a 2. lovec …bar.

1. a 2. jednání koná se v lesích křivoklátských, 3. jednání na královském hradě v Praze. Doba děje: r. 1612. — První provozování dne 24. XI. 1874 v Prozatímním divadle.

Obsah[editovat]

Jednání I. Úval v hlubokém lese. — Večerní soumrak ukládá se v hluboké hvozdy křivoklátské, v nichž se po celý den konala. královská honba. Znavení lovci svolávají se navzájem. Všecek ulekaný blíží se purkrabí Jindřich, bez výsledku se sháněje po králi Matyášovi, jenž žena se za jelenem družině zmizel s očí a patrně zabloudil. Marně zaznívají znova trubky lovecké — král nepřichází.

Proměna. Světnice v chatě uhlíře Matěje. — V touž dobu asi, co lovecká družina hledá zbloudivšího krále, vnikl do světničky uhlířovy dcery Lidušky, zaměstnané předením lnu, její milenec, mladý uhlíř Jeník, a ukradl dívce navzdor jejímu zdráhání hubičku. Na neštěstí překvapen byl při činu Liduščinými rodiči, kteří nikterak nechtějí uvěřiti jeho i dceřinu ubezpečování, že se mladík přišel do chaty pouze napít. Nezbývá tudíž nic jiného, než upřímně se přiznati a prositi o svolení rodičů k sňatku. Poctivý a upřímný Matěj nebránil by spojení Liduščině se švarným uhlířem, kdyby se nestavěly v cestu nároky matky, která by přála švarné dcerušce ženicha lepšího — nějakého pána. Špatně by byly skončily námluvy Jeníkovy, kdyby pozornost všech nebyla náhle upoutána k novému příchozímu, krásnému lovci, hledajícímu v chatě posilnění a noclehu. Neznámý — král — byl nalezen v hlubokém lese uhlíři a přiveden do chaty Matějovy. Na dotaz uhlířův, jak cizí pán sluje, král, nechtěje se dáti poznati, prohlašuje, že bývá zván Matyáš, načež shodou jmen potěšený uhlíř bodře jmenuje svého hosta pouze Matějem a káže ženě přinésti, co má nejlepšího pro občerstvení milého jmenovce. Král v nepřítomnosti hostitelky poznává i Lidušku, připomínající mu bezděky svou krásou ztracené štěstí mladé lásky jeho. Pln žárlivosti stopuje Jeník vlídné jednání hostovo i laskavost, projevovanou mu Liduškou. Král posilniv se chutnou večeří, uhlířkou připravenou, zatančí si při zvucích dud s Liduškou. Ačkoli stará uhlířka, posuzující jeho výkony taneční, není jimi nijak nadšena, Jeník nemoha se déle dívati na domnělou nevěru své milenky, křepčící s cizincem, hněvivě odkvapí. Večerní klekání přeruší zábavu, a celá společnost s přáním dobré noci se rozchází.

Jednání II. Před Matějovou chalupou. — Vzpomínkami roztoužený král nemoha spáti, vyjde si za časného jitra v přírodu a zastihne Lidušku, čekající Jeníka. Dívka, jsouc mile dojata vlídností cizincovou, upřímně svěřuje mu tísně své lásky, načež král jí slibuje, že do roka jí vystrojí svatbu. Plna vděčnosti vyhovuje Liduška žertem pronesenému přání královu a dává mu upřímnou hubičku. Celého výjevu bezděčným svědkem stal se Jeník, jenž soptě nenávistí vrhá se na domnělého svůdce své milenky; teprve zakročením uhlířů, rykem přivábených, spor jest uklizen a vysvětlen králem, nijak na Jeníka se nehněvajícím. Právě přicházející družině lovecké král dává pokyn, aby ho neprozradila, načež vroucně děkuje rodině uhlířově za poskytnuté pohostinství, zve všecky členy její na posvícení do Prahy. Mají se v bráně ptáti na Matěje, načež jim stráž o něm poví. Po odchodu králově nastává potíž s Jeníkem, hluboko uraženým ve své lásce. Marně rodiče již svolují k sňatku s Liduškou — Jeník nedbá ani lkání a vroucích proseb Liduščiných a odkvapí, aby ve víru boje zapomněl nevěrné, jež se líbala s neznámým lovcem.

Jednání III. Skvostný sál na hradě pražském. — Jeník dav se na vojnu, poctivě sloužil králi, jemuž dokonce zachránil život. Za to byl povýšen za velitele stráže, kteréžto hodnosti dvořanstvo, shromážděné k dvorní slavnosti, upřímně mu přeje. Jeník však nikterak nezpyšněv vznešeným úřadem svým, želí, že v lichém zdání potupil svou Lidušku, jíž žádná z dvorních dam se nevyrovná. V rozmluvě s panem Jindřichem, při níž vychází najevo, jak dobrý král si váží prostých poddaných svých, Jeník se dovídá, že stráže přivádějí právě na hrad uhlíře a jeho rodinu. Jak plesá tu radostí, že se shledá s Liduškou! Král ohlašuje panstvu návštěvu uhlíře, kterého chce podrobiti nejprve zkoušce; i žádá Jeníka, aby v zakuklení soudcovském sám své milé soudil. Bystrý Jeník je této úloze povděčen a umiňuje si, že prozkoumá, má-li jej Liduška dosud ráda. V přestrojení přísně vyšetřuje své krajany prohlašuje, že staří poslali mladého uhlíře, aby zabil cizince, noclehu u nich hledajícího, a rozdělili se o jeho peníze. Tuto urážku Matěj rozhorleně odmítá řka, že se Jeník chopil nože ze žárlivosti. Tento výrok Jeník dává zapsati a pronáší rozsudek, že Jeník musí býti popraven. Všecka zoufalá vrhá se Liduška před přísného soudce prosíc, aby ona, jež sama vše zavinila, mohla za Jeníka zemříti. Jeník nedoveda se již déle ovládati, dává se poznati a vroucně líbá svou milenku. Sotvaže se rodina uhlířova vzpamatovala z radostného shledání, vchází hostitel Matěj, srdečně vítá své hosty a splácí štědře, čeho sám u nich zažil: hostinu i tanec — pouze něco schází, jak žertem podotýká uhlíř — hubička. Vzpomínkou tou rozechvělý král vysvětluje, proč Lidušce dal polibek, za nějž v náhradu dává Jeníkovi Lidušku celou. V radostném rozechvění Jeník kleká a nadšeně děkuje — králi. Teď teprve poznává uhlíř a jeho rodina, kdo jest jejich hostitelem; klesají na kolena, prosíce za odpuštění za příliš volné počínání své. Král je však pozvedá a žehná blaženým snoubencům. Závěrečný sbor slaví laskavého přítele lidu — krále Matyáše.