Antologie z oper
Cosi fan tutte	Kouzelná flétna	Titus (La clemenza di Tito)

Údaje o textu
Titulek:	Kouzelná flétna – obsah
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 2., str. 172–175 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70

Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna.

Zpěvohra o 4 jednáních. Původní text Schikanedrův. Nový text napsal V. J. Novotný.

Osoby:

Sarastro, vládce v Onu a velekněz Osiridův… bas
Princ Tamino, milostník faraona z Memfidy… tenor
Pethor, obětník v chrámě Osiridově… bas
Imai, důvěrník Sarastrův… tenor
Manetho, věštec zákoník v chrámě Osiridově… bas
Astarta, královna noci, kněžka zloboha Tyfona a vládkyně Hyksů… soprán
Pamina, její dcera… soprán
Papageno, ptáčník… bas
Papagena, jeho nevěsta… soprán
Monostatos, černoch, nejvyšší nad otroky… tenor
Tři děvy Astartiny… 2x soprán, 1x alt
Tři géniové Sarastrovi… 2x soprán, 1x alt
Tři otroci Sarastrovi

Děj se odehrává v Tiarabii na východní straně delty nilské. První provozování 30. IX. 1791 ve Vídni.

Jednání I.

Hornatá krajina, v jejímž pozadí čarovný hrad Astartin. – Tamino, prchaje před loupežnými Hyksy, jej pronásledujícími, unaven klesá v mdlobu. Tři děvy královny Astarty zachrání mladíka, přinášejíce lupičům rozkaz královnin, aby se vzdálili. Jsouce hrdy svým činem, blíží se krásnému Taminovi a touží všecky po jeho lásce. Jedna nepřeje ho druhé; proto odcházejí posléze všecky najednou. Tamino probudiv se nemůže pochopiti, kterým zázrakem nepřátelům unikl. Znovu se poleká zjevem člověka, ptačím peřím vyzdobeného, nesoucího na zádech klec s ptáky. Poznav však, že je to bytost zcela neškodná, dává se s neznámým v rozhovor a dovídá se, že octnuv se v říši královny noci Astarty, má před sebou ptáčníka Papagena, jenž dodává do hradu lapené ptactvo, začež se mu dostává výborných pokrmův a nápojův. Tamino, domnívaje se, že tento muž, chlubící se svou silou, zachránil ho od nepřátel, jest Papagenem v tomto klamu utvrzen. Ale za tuto lež stihne ptáčníka zasloužený trest: Astartiny děvy přinášejí mu místo obvyklých lahůdek vodu a kameny a zavrou mu ústa zámkem. Naproti tomu Taminovi přinášejí od královny obraz Astartiny dcery Paminy, unesené veleknězem Sarastrem, slibujíce mu čest a slávu, zachrání-li ji. Pln nadšení Tamino ponořuje se v obdivování obrazu spanilé dívky, po níž z celé duše zatouží. Při burácení hromu rozestoupí se mraky a na skvělém trůně se objevuje v celé nádheře královna noci oznamujíc jinochovi, že se pamina stane jeho manželkou, přivede-li ji nazpět v matčinu náruč. Když nádherný zjev zmizel, tři děvy snímají potrestanému ptáčníkovi zámek s úst, dávajíce mu místo něho zvonkovou hru, Taminovi pak kouzelnou flétnu – obojí na ochranu proti všelikým nebezpečenstvím při výpravě proti Sarastrovi. Na cestu se chystajícím dostává se vůdců v podobě tří geniů.

Jednání II.

Paminina komnata v paláci Sarastrově. – Otroci si vypravují navzájem, jak nemilá příhoda stala se dnes ukrutnému jejich veliteli Monostatovi, jemuž uprchla princezna Pamina, vrchnímu jeho dozoru svěřená. Ale se žalem poznávají, že se útěk dívčin nezdařil. Monostatos násilně vleče do komnaty Paminu, která v mdlobách klesá na pohovku. Mezitím co černoch sklání se v rozechvění nad dívkou, vleze do komnaty Papageno, stejně jatý Pamininou krásou. Oba muži pohlédnuvše na sebe, mají se navzájem za ďábly a prchají. Papageno však brzy se vrací a vylíčiv princezně svůj trudný osud – na rozkaz své velitelky chytaje ptáky v zahradách Sarastrových byl zaklet veleknězem v tuto podobu ptačí – prozrazuje jí, že byl vyslán Pamininou matkou spolu s krásným princem, aby ji zachránil. Papageno sám také touží po lásce, kterou s Paminou slaví milostným dvojzpěvem. – Mezi tím tři geniové přivedli Tamina, toužícího po Pamině, a udělují mu radu, aby vše, co ho potká, snášel mužně – pak vítězství ho nemine.

Proměna.

Háj s třemi chrámy. – Tamina, chtějícího proniknouti do chrámu, aby z moci Sarastrovy vyrval Paminu, hromové hlasy zdrží. Teprve když stanul u brány chrámu moudrosti, vychází mu vstříc kněz Imai a zvěstuje, že ne nenávist, nýbrž přátelství otevře mu brány a získá přízeň Sarastrovu, jehož velebí. Tamino dověděv se, že milovaná Pamina žije a jest zdráva, dává na flétnu smluvené znamení Papagenovi, který z dálky odpovídá. Pamina a Papageno spějíce za Taminem jsou jati Monostatem, který káže je spoutati. Papageno vzpomenuv na kouzelný nástroj svůj, zahraje na zvonky, a Monostatos kouzlem hudby jsa zachvácen odtančí v dáli se svými otroky. – Ve slavném průvodu blíží se Sarastro v nádherném rouchu, zdobeném symbolem pravdy, maje na hlavě korunu pschent a v rukou žezlo phat. Pamina vyznává se mu, že chtějíc uniknouti nástrahám černochovým, hodlala uprchnouti. Sarastro ví ovšem, že dívka má v lásce Tamina, jest však též přesvědčen, že by ji pobyt u její matky, královny noci, uvedl ve zkázu. Proto jí skýtá náhrady za lásku matčinu v lásce k Taminovi, kterého Monostatos přivádí. Při prvním spatření spějí si oba určení milenci v náručí. Monostatos trhá je od sebe, ale dochází z rozkazu Sarastrova, který jeho černý úmysl prohlédl, zaslouženého trestu – sedmnácti ran na paty. Velekněz káže pak odvésti Tamina a Paminu se zahalenými hlavami ve chrám svaté očisty, kde se ukáže, jsou-li hodni nejvyššího štěstí.

Jednání III.

Palmový háj. – Kněží, jimž předsedá Sarastro, se radí, má-li Tamino býti přijat v posvátný svazek jejich. – Prose boha Osirida o požehnání, velekněz vysvětluje, že vzešel okamžik, kdy se rozhodne o vítězství dobra nad úklady Astarty, královny noci. Zákoník Manetho podrobně vykládá příčinu nepřátelství královny Astarty, toužící po tom, aby Sarastrovi vyrvala korunu a žezlo, v nichž vězí síla a moc dobrých bohů. Tyto skvosty zachovává velekněz tomu reku, který si po těžkých zkouškách dobude místa v chrámu moudrosti a srdce Paminy, dcery Sarastrova bratra, jenž umíraje svěřil její vychování péči a moudrosti Sarastrově. Proto také velekněz vyrval Astartě Paminu, plně tak vůli jejího otce. Tamino však musí se podrobiti těžkým zkouškám, má-li býti přijat v posvátný svazek zástupců dobra a státi se chotěm Pamininým.

Proměna.

Zahrada. – V loubí spí Pamina, k níž se blíží Monostatos, aby jí ukradl polibek. Zapudí jej však Astarta, přinášející dceři dýku, které má použíti k zavraždění Sarastrovu. Monostato vše vyslechl a chce Paminu přinutiti, aby se mu poddala, hrozbou, že jinak vyjeví osnovaný zločin. Ale v tom se zjeví Sarastro a zlosyna zapudí. Pamina prosí o milost pro matku; Sarastro ji utišuje výrokem, že vezme odplatu dle soudu bohův, a vyzývá ji, aby setrvala na dobré cestě.

Proměna.

Síň chrámová. – Sem přivádějí Tamina a Papagena, sňavše jim z očí pásky, aby byli dále zkoušeni. Věčně žíznivému Papagenovi přináší vodu stará žena, dávající sobě jméno Papagena. Papageno se s ní spoští ve spor, načež zahřměním jest upozorněn, že porušil svůj slib mlčení. Tři géniové přinášejí zkoušeným nástroje hudební, jež jim dříve z rozkazu Sarastrova byly odňaty, a napomínají znova k mlčení. Nato Pamina se snaží přiměti k mluvení svého miláčka; místo něho odbývá ji Papageno, bohatě hodující. Domnívajíc se, že Tamino jí pohrdá, odchází zkormoucena.

Proměna.

Pyramidová síň. – Sarastro chválí stálost Taminovu, jemuž je přestáti ještě dvě zkoušky. Tamino louče se s Paminou dostává ujištění od velekněze, že se za svou odvahu a vytrvalost záhy shledá s milenkou. Papagenovi, hledajícímu Tamina, oznamuje kněz, že za svou žvatlavost zaslouží si těžkého trestu, jenž mu bude sice milostí bohův odpuštěn, ale blaženosti zasvěcených neuzří nikdy. Veselý ptáčník však po takové blaženosti netouží; přál by si míti pouze ženušku. Jakmile to přání vyslovil, objeví se opět stará ona žena, která však před jeho očima se mění v roztomilou dívku, stejně opeřenou, jako je on. Chce ji přivinouti k ňadrům, v čemž mu brání Sarastro. Papagena zmizí. Nemaje Papageny, Papageno chce se oběsiti, v čemž zabrání mu geniové radíce mu, aby přivolal milenku zvonkovou hrou. Papageno tak učiní, radostně se s ní shledává, načež se oba kochají blaženými nadějemi v budoucnost manželskou, požehnanou četnými Papagenky a Papagenkami.

Jednání IV.

Zahrada. – Geniové sletí na vzdušném voze a velebí světlo pravdy, zapuzující všechny pověry. Zároveň stopují počínání Paminy, která zoufajíc si nad domnělou nevěrou Taminovou, chce se probodnouti. Geniové odnímají jí zbraň a utěšují ji ubezpečením o věrné lásce Taminově. Potěšená Pamina jde s nimi, aby se s Taminem zúčastnila nejtěžší zkoušky.

Proměna.

Divoká rokle s železnými branami. – Zde nadchází Taminovi zkouška poslední: v jedné rokli hoří mohutné plameny, v druhé bouří dravý vodopád. Kdo zde překoná hrůzy smrti, může jako zasvěcenec vstoupiti ve chrám Isidin. Tamina sílí vědomí, že smí mluviti s milovanou Paminou, která se stává dokonce jeho společnicí při zkoušce. Flétna, již sama bohyně Isis dala Pamininu otci čarovný nástroj ten, který krotí bouři a běsů hněv, má jim pomoci všemi překážkami. Za jejích zvuků procházejí bez úrazu plameny i vírem vodopádu. Jakmile se znova objeví, otevírá se před nimi brána ozářeného chrámu Isidina, do něhož plesající sbor je uvádí. – Ze země před chrámem vynoří se Monostatos a Astarta se svými děvami, aby Paminu unesli. Hroznými blesky a hromobitím jsou však zapuzeni a prokleti klesají ve věčnou noc. Tamina a Paminu uvádí Sarastro na svůj trůn, odevzdávaje Taminovi posvátnou korunu a všemocné žezlo. Sbor oslavuje Osirida a Isidu, již pravdu a dobro přivedli k vítězství.

Poznámka

Výše uvedený text popisuje děj opery podle volného překladu Kouzelná flétna Václava Judy Novotného z roku 1888, který se od originálu či od jiných překladů (Böhm 1875) liší v přidání jmen postav původně bezejmených (Královna noci – Astarta, Sarastrovi kněží – Pethor, Imai, Manetho) a v některých detailech (v úvodu pronásledují Tamina namísto hada loupežní Hyksové).