Antologie z oper/Anton Grigorjevič Rubinstein

Antologie z oper
Černé jezero	Anton Grigorjevič Rubinstein	Démon

Údaje o textu
Titulek:	Anton Grigorjevič Rubinstein
Autor:	Alois Tvrdek
Zdroj:	Antologie z oper, díl 1., str. 182 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1922
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Anton Rubinstein

Anton Grigorjevič Rubinstein

, nar. se 28. XI. 1829 ve Vichvatinci v Podolsku ze židovské rodiny, zemřel 20. XI. 1894 v Petěrgofu. — Jeho rodiče odstěhovali se záhy do Moskvy, kde otec zřídil továrnu na tužky. Prvního vzdělání ve hře klavírní nabyl u své matky, učitelky carského vzdělávacího ústavu a u virtuosa Alex. Villoinga, kromě kterého neměl jiného učitele ve hře klavírní. Vystoupil již jako 9letý hoch veřejně v Moskvě a r. 1840 v Paříži před nejvybranější společností (m. j. Lisztem) a získal všeobecný obdiv. Tam zůstal půldruhého roku a podnikl pak v průvodu Villoingově na radu Lisztovu skoro tříletou uměleckou cestu Anglií, Hollandskem, Skandinávií a Německem, načež se navrátil do Moskvy (1840). R. 1844 přestěhoval se s matkou do Berlína a stal se spolu s mladším bratrem Mikulášem, rovněž velmi nadaným, v teorii žákem Dehmovým. R. 1848 vrátil se do Ruska a usadiv se v Petrohradě, nalezl štědrou podporovatelku svého umění ve velkokněžně Heleně. V té době napsal ruské opery: Dimitrij Donský (1852), Blázen Tomáš (1853), Sibiřští lovci (1854 ve Výmaru). Pomsta a Chadži-Abrek nebyly provozovány. R. 1854 podnikl novou cestu uměleckou do Němec, Paříže a Londýna a vrátiv se r. 1858 byl jmenován dvorním pianistou a koncertním ředitelem, r. 1862 ředitelem konservatoře, jím založené. Vzdav se toho úřadu r. 1867 podnikl nové cesty po západní Evropě i Americe a sklízel neslýchané triumfy jako znamenitý virtuos klavírní („mistr adagia“). Neobracel hlavního zřetele tak ku přesnosti jako k imposantní, fascinující výraznosti a uchvacujícímu přednesu. Analogicky se jeví i ve svých skladbách: jeho ideálem není tak krásný účinek zvukomalby a dokonalost formy jako mohutnost obsahu a impulsivní vášnivost. Vytýká se jim nedostatek autokritiky a leckde povrchní zpracování. Největší příbuznost jeví se Schumannem. Kromě uvedených oper napsal dále zpěvohry, z nichž některé na texty německé: Děti pustin (1861 ve Vídni), Feramors (zvaná také „Lalla Rookh“ 1863 v Drážďanech), Démon (1875 v Petrohradě, nejlepší dílo dramatické); Nero (1879 v Hamburku); Kupec Kalašnikov (1880 v Petrohradě)); Sulamit (1883 v Hamburku, roztomilá idyla orientalského žáru); Mezi loupežníky (1883 tamtéž; komická opera); Papoušek (1884 v Hamburku); Makkabejští, nejžidovštější opera, a Gorjuška (1889) — Další díla: balet: Réva, oratoria: Babyllonská věž, Ztracený ráj, Mojžíš (v Praze (1887), Kristus; 6 symfonií (zvláště známé „Na oceánu“ a g-moll); fantasie „Eroica“; 3 koncertní ouvertury; symf. obrazy: Ivan IV., Don Quixote. Faust; kvarteta; kvinteta klavírní a smyčcová, sexteta, okteta, koncerty pro klavír a housle, serenady, tance a přečetné sbory a písně.