Anglické listy/Na lodi

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Údaje o textu
Titulek: Na lodi
Autor: Karel Čapek
Zdroj: ČAPEK, Karel. Cestopisy I.
Městská jnihovna v Praze (PDF)
Licence: PD old 70

Člověk na břehu by chtěl být na lodi, jež odjíždí; člověk na lodi by chtěl být na břehu, který je v dálce. Když jsem byl v Anglii, pořád jsem myslil na to, co krásného je doma. Až budu doma, budu snad myslit na to, co je v Anglii vyššího a lepšího než kde jinde.

Viděl jsem velikost a moc, bohatství, blahobyt a vyspělost nevyrovnatelnou. Nikdy mi nebylo smutno, že jsme malý a nehotový kousek světa. Být malý, neurovnaný a nedodělaný je dobré a statečné poslání. Jsou veliké a nádherné transatlantiky se třemi komíny, první třídou, koupelnami a leštěnou mosazí; a jsou malé čadící parníčky, jež hrkotají po velikém moři; je to, lidi, docela pěkná kuráž, být takovým malým a nepohodlným vehiklem. A neříkejte, že jsou u nás malé poměry; vesmír kolem nás je chválabohu stejně veliký jako vesmír kolem Britského impéria. Malý parníček toho tolik nepojme jako taková velká loď; ale haha, pane, může doplout stejně daleko nebo někam jinam. Záleží na mužstvu.

Ještě mi všecko hučí v hlavě; chvíli je to, jako když člověk vyjde z veliké továrny a je ohlušen tím tichem venku, a chvíli zase, jako by ještě zvonily všechny pobožné zvony Anglie:

Ale už se mi do toho míchají česká slova, která budu za maličko slyšet. Jsme malý národ, a proto mi každý bude připadat, jako bych ho osobně znal. První, koho uvidím, bude obtloustlý a hlasitý člověk s viržinkou, člověk projevující nějakou nespokojenost, cholerický, podrážděný, hovorný a se srdcem na talíři. I pozdrav bůh, jako bychom se znali.

Ta nízká proužka na obzoru, to je už Holandsko se svými větrníky, alejemi a černobílými kravkami; rovná a pěkná země, lidová, srdečná a pohodlná.

Anglický bílý břeh zatím zmizel; škoda, zapomněl jsem se rozloučit. Ale až budu doma, budu si přemílat všechno, co jsem viděl, a ať bude o čemkoliv řeč, o výchově dětí nebo o dopravnictví, o literatuře nebo o úctě člověka k člověku, o koních nebo o lenoškách, o tom, jací lidé jsou nebo jací by měli být, začnu znalecky povídat: „To v Anglii…“

Ale nikdo mne už nebude poslouchat.