Anemonky/V lesní tišině

Anemonky
Povzdechnutí	V lesní tišině	Píseň (Tůma)

Údaje o textu
Titulek:	V lesní tišině
Autor:	Marie Těšínská
Zdroj:	Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 135–136. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 140

1.

Ticho, ticho! Kolem v mechu
modré, bílé anemonky
v usmívání obracejí
ke mně svoje malé zvonky.

Krásné modré tvoje oči
kolem mne se snivě točí,
tvoje duše čistá, bílá
mne jak ve snu políbila,
a tam v nedostíhlé hloubi
s duší mou se v jedno snoubí.

2.

Sedím v stínu lesních stromů;
kolem ptactvo, malé květy
žijou v blahém obejmutí
věčné lásky rajské světy.

Ó já sama! — Nejmilejší,
kdy se zloba ukonejší,
kdy nám sudba popřeje
prchnouť ze snů, z naděje —
svoji býti, patřiť sobě,
ty jen mně, a já — jen tobě?

3.

Zapěl slavík ve křovině
v roztoužení píseň bolu,
a již s družkou sletěli se,
v obejmutí pějou spolu.

A já sama, osamělá,
bolně jsem se rozepěla;
marně volám tvoje jméno,
k tobě není donešeno!
V dáli ty’s, ach pláčeš v dáli —
což my se již naplakali — — —