Anemonky/Epigramy

Anemonky
Viola	Epigramy	Hrobní nápisy

Údaje o textu
Titulek:	Epigramy
Autor:	August Vojtěch Nevšímal (jako August Nevšímal)
Zdroj:	Anemonky. Básně omladiny jižních Čech. Vydáno 1871. s. 91–92. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Materialistům

Bože! v rozpacích snad chcete stáť?
Těla především je třeba dbáť;
přijde — sejde, je tu jako hosť;
duch je věčný — ten má času dost!

Svornosť Slovanů

Slované jsou národ holubičí;
proto se tak často — rvou a křičí.

Chvála zatvrzelé zpěvačky

Sladké tvého hrdla tónky
znějí libě jako zvonky;
a ty sama milá, věz,
štíhlá’s na ty zvonky věž.
Že však pro mé city, vzdechy
nemáš slůvka sladké těchy,
dodám k chvále vnadů tvých,
že’s věž — z kostí slonových.

Útěcha

Dí že’s hloupá z pýchy, rozmilá?
K řečem těm buď, dcero, hlucha.
Věz, kdo pyšen je, že jistě má
k nafouknutí sebe — ducha.

Špatný rozpočet

U veřejnosť vstoupiti chtěl Jirka,
na Pegasu hráti roli velikou:
ucpať, kde je v poesii dirka,
hrdlo třeba ztratiť v boji s kritikou.
Je však Jirka básnické — br! jmeno?
Esthetik, ten ztepe každou maličkosť.
Honem budiž novým nahraženo,
jež by neslo ducha jeho velikosť.
Za měsíc už Jirka jmeno složil —
„Zvukoslav“ se v čele básně třpytilo.
Leč ach! že do jmena ducha vložil
všeho, do básně mu pranic nezbylo.

Moje přání

Dej nám, Bože, jenom pěstě!
Jazyk? Nu, ten máme ještě.