Alchemista/Úvod

Alchemista Josef Kajetán Tyl
	Úvod	I.

Údaje o textu
Titulek:	Úvod
Autor:	Josef Kajetán Tyl
Zdroj:	TYL, Josef Kajetán. Kusy mého srdce. Svazek prvý. Praha : Alois Hynek, 1888. s. 55–56. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Toho jsi, milý bratře, zajisté se nenadál, že po tvém odjezdu několik dní v trapném přemýšlení ztrávím! — Poslední naše rozmluva byla toho příčinou.

Přál bych si nyní, abych tě zde měl. Znova bychom o té věci hovor začali.

Jeť věru dobře, že člověk u svém zdání, u svých domyslech a soudech odporu nalezá; jinak nevím, jak by se mnohá hluboká pravda byla na denní světlo pronesla. My pak zajisté mluvili o věcech, o nichžto by řeč ani přestati neměla, dokud se hlubokost jejich nevyváží. Vlastenectví mělo by se za našich časů napořád ohledávati a ojasňovati, aby nám posléze jako věčně skvělé, blahostně zahřívavé slunce, nikoli však jako blýskavá, lákavě zavádivá bludička zářilo.

Ono tebe i cizinou nyní provází. Ty bytost jeho nyní hlouběji vyzkoumáš.

Jen se již brzo přiznej, že je vlastenectví v skutku největší blaženost každého člověka na zemi… Poněkud jsi mi to upíral, alespoň jsme se ve všem nesrovnávali. Ty jsi chtěl při tom hleděti na stáří, na duševní schopnosti, na případnosti života, a dle toho činiti nějaké rozdíly; uvidím, jak se při navrácení tvém shodneme.

Já tuty dny papíry své přebíraje nalezl jsem listy, které mi během a tísní času byly již skoro z paměti vypadly. Když jsem je psal, nemyslil jsem arci, že bych je kdy jinému do ruky dal. Jsou to pouhé nástiny několika obrazů. Jindá bych byl je snad jinak vyvedl. Tehdáž mi jen o to běželo, abych je co nejvěrněji při tom pocitu nakreslil, jenž byl podivnou příhodou ve mně se roznítil. —

Znáš barona D…ého? — Zámek jeho jest půvabná strakatina třináctého a osmnáctého století, jakož rodina jeho nově vštípená letorost na kmen starožitné české šlechty.

Archiv zámecký chová mnohou pěknou památku; ale za věc nejvzácnější a jako za poklad rodinný považuje se tam stará Bible Králická.

Podivno — myslíš? Ach, onatě znamenitou pamětnicí nešťastné doby království našeho a s rodinnými příhodami nynějších baronů D…ých velmi ouzce spojena.

V zadu i předu nacházejí se na ní — jako desky, anebo nejpříručnější denník nábožného, slovem Páně často se obírajícího ducha — mnohé listy popsaného papíru a pergamenu; komu pak zvláštní baronova důvěra do nich nahlednouti dovolí, bude si té vetché, zhusta již natrhané knihy s popsanými listy jako nejkrásnějšího rukopisu, jako básnického zlomku, jako zrcadla lidských srdcí a tehdejších veřejných dějů vážiti.

Já se v ní bavil mnohou hodinu. První toho následek byl, že jsem několik těchto výjevů nakreslil, jež ti nyní k posouzení posýlám.

Proč to ale nyní činím, kdežto jsem v listu svém o vlastenectví mluviti začal? Toho se, bratře, sám domysli!

Já naschvál nikde sententiam moralem nepřipojil, nikde o hlavní myšlence ani oučelu nepromluvil; předce však doufám, že oboje nalezneš — budeš-li chtít hledati, a oboje pohřešíš — nebudeš-li po tom toužiti.

Jsemtě žádostiv, co mi odpovíš.