Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda zdraví/V. Pracuj, odpočívej a všeho s měrou užívej

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pracuj, odpočívej a všeho s měrou užívej
Autor: Milan Jovanović-Batut
Zdroj: JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 41-50.
Licence: PD old 70
Překlad: Karel Bulíř

»Lenoch se nenarodil k životu, ale aby za živa hnil a umíral.«

D. Obradović.

»Mysl veselá činí věk kvetoucí a pomáhá jako lék; ale smutný duch kosti vysušuje.«

Písmo sv.

215. V těle jsou jakési síly, které nás udržují. Člověk má obratné ruce, hbité nohy, vtipnou hlavu, ostré oko, bystrý sluch atd. Užívá těchto schopností ku své obraně i ochraně.

216. Síly mohutní, kdo jich správně užívá, kdo je zanedbává, klesají. Pravá ruka jest obyčejně také silnější a obratnější, ježto jí více při práci užíváme. Lovec lépe vidí a rozeznává, nežli člověk, který necvičí oka svého.

217. Práce je tudíž potřebou i nutností všem našim schopnostem a tím i celému tělu. »Ach, Bože, Bože!« — »A co, nebože?« — »Chce se mi chleba!« — »Pracovat třeba.«

218. Dle toho vidíme, že toliko člověk pracovitý je v pravé míře. Jen on může býti úplně zdráv; jen on může pravidelně pokrok činiti.

219. Pracovitému člověku chutná lépe jídlo, nápoj i spánek. Upracuje se, zemdlí, a potom vše zmíněné je mu milo a sladko. »Po práci milo odpočinouti.« »Hlad a práce výborné koření.«

220. Lenochu je vše lhostejno. I když s chutí jí a pije, nejde mu to k duhu: krmí v sobě jen nemoc. »Važ si času, chop se práce, zahálky se střez co zrádce.«

221. Pracovitý člověk zřídka kdy pocítí nouze. Pracuje a má co jísti, co na sebe obléci; také v jeho obydlí je vše v pořádku. On se hrdinně brání proti nouzi a nemoci. »Práce černá dělá bílé penízky.«

222. »Mladí ležáci — staří žebráci.« »Zeptá se zima, co jsi dělal v letě?« Na lenocha valí se pohromy ze všech stran. Nemá zrní k setbě; nemá groše v kapse; nemá potřebného šatu; nemá, kam by hlavu složil. Jeho nedbalost jako rez ztráví všechny síly jeho: uvrhá člověka do bídy a nouze a různých nepravostí. »Lépe trhati konopě rukama, nežli krkem.« (Lépe pracovati, než krádeží a loupeží dostati se na šibenici.)

223. Těžké práce nejsou pro děti a v jistých případech také ne pro ženy.

224. V práci nutno též znáti pravé míry. »Přepjatá struna praskne« a mnohý člověk již prací své tělo zhubil.

225. Proto nesmíš pracovat až do úpadu. Ztratil bys chuť k jídlu, nespal bys klidně a také druhý den bys cítil ještě únavu. »Lučiště příliš napjaté praská.«

226. V práci nemá se člověk ukvapovati. »Práce kvapná — málo platná«, síly rychle se vyčerpají a mnoho se nevykoná. »Překotným kvapem myši neulovíš.«

227. Rozděl vždy moudře svoji práci, aby se ti najednou nenahromadila, a stejnoměrně, jako by hračkou, provedeš, co ti život, povinnost ukládá.

228. Pracuješ-li na slunci, v parnu, odpočívej častěji a vyhledávej stínu; při té příležitosti osvěží také omytí chladnou vodou.

229. Kdo se uhřál, zapotil, nemá píti ledové vody, aniž sedati do trávy nebo na holou zemi. V zimě, jsa zapocen, oblec teplejší oblek a vyhledej místnosti vyhřáté.

230. Zpocené tělo nutno vůbec chrániti před průvanem a náhlou změnou povětrnosti: nejlépe převléci se do suchého šatu.

231. Pracuješ-li v místnosti uzavřené, hleď, abys měl vždy dosti čerstvého vzduchu.

232. Také učenci, kteří pracují pouze hlavou, mohou se přepracovati a zemdlí: i tak může býti poškozeno zdraví.

233. Kdo se zaměstnává lehčí prací, v sedě, bez tělesné námahy, v uzavřené místnosti, má ob čas sáhnouti ku těžší nějaké práci tělesné, která tělo osvěží a má blahodárný účinek.

234. Tělo máme stále cvičiti, aby svalstvo a výkony těla neochably: přílišné šetření těla může člověka i zhubiti. Člověk příliš se šetřící stravuje sám sebe; svalstvo jeho slábne a výkony všech ústrojů hynou víc a více: nastává zvrhlost jednotlivých tkání a ústrojů, degenerace. Jedině cvikem udržujeme výkony našich ústrojů v úplné správnosti. (Chodounský.)

235. Procházky, jízda na koni, plování, závody v běhu, skoku, šerm a pod. sporty užity rozumnou měrou zastupují práci a sílí tělo. Lidé, kteří nemusí z jakýchkoli důvodů těžké práce konati, ať nezapomínají, chtějí-li zdrávi zůstati, na tyto užitečné zábavy.

236. I dětem podobné hry lahodí a prospívají; pravým dobrodiním pro děti i mládež dospělou je tělocvik.

237. Ve hře děti cvičí všechny své rozvíjející se síly. Tělo mohutní, krása jeho se rozvíjí, povaha se zoceluje, smysly bystří. Děti naučí se ovládati se, brániti a chrániti se, oceňovati své soudruhy.

238. Vydatná, svěží a každodenní procházka za každého počasí je nejmírnější, každému přístupný a příjemný tělocvik. Zejména měšťák má vycházeti do přírody, kde působí také okolí svým klidem a krásou na osvěžení a povznesení ducha.

239. Škola přináší první práce a první starosti do srdéčka dětského.

240. Ať ve hře, ať v práci vždy třeba být opatrným, aby se tělu neublížilo a nic v něm nepoškodilo. Stále musíme být na stráži. Míra řídí se dle sil jednotlivce; pocit únavy je vždy znamení, že máme ustati. »Jsi-li v nejlepším, přestaň.«

241. Očím škodí světlo pronikavé nebo stále se měnící, špatný vzduch, prach, dým, přílišný žár a namáhání. Kdo chce míti dobrý zrak, nemá čísti, šíti a p. v šeru neb ve světle špatném, neklidném; nemá se zabývati drobounkými, piplavými předměty a nemá ke své práci příliš se schylovati. Zemdlené oči zotaví se pohledem na zelený pažit.

242. Ohluchnouti můžeme od nečistoty, od silné rány (na př. z pušky), otřesení na blízku, neb od udeření do ucha. Nebezpečno je zaváděti špičaté předměty do ucha. Padne-li náhodou něco do ucha, nerýpejme se v něm, ale vkápněme do ucha trochu oleje neb vlažné vody, aby se cizí předmět vyplavil.

243. Také nos má důležitý úkol. Nosem dýcháme; v nose čistí se vzduch od všelikých přimísenin tělískovitých, prachu a p. V nose ohřívá se vzduch pro plíce příliš studený a navlhčuje, je-li suchý.

244. Čich nás chrání, dávaje nám výstrahu před škodlivými látkami ve vzduchu, jako před různými jedovatými plyny, které se prozrazují svým zápachem tak, že člověk v čas může se jim vyhnouti.

245. Zuby slouží k rozmělnění potravy; kdo chce je dlouho neporušené a zdravé zachovati, nesmí louskati a kousati tvrdé předměty, nesmí vřelé, a hned opět ledové nápoje polykati a musí po každém jídle ústa i chrup řádně očistiti.

246. Přirozená krása a lepota postavy kazí se často nedbalostí a lhostejností. Choď, stůj a seď zpříma, nevěs hlavu dolů, vypínej prsa, neměj jedno rameno výše druhého, nevlec těžkopádně nohy, kráčej lehce, však pevně.

247. Pěkná, jasná výslovnost a zvučný hlas každému lahodí; různé vady, jako koktání, šišlání a j. rozčilují, do rozpaků uvádějí nejen člověka neduhem tím stíženého, ale i celé okolí. Kdo nemluví o překot, kdo čsto pomalu nahlas předčítá a vypravuje — hlavně pod širým nebem — kdo rád zpívá, má jistě čistou výslovnost a příjemný, lahodný hlas.

248. Jak práce, tak hra a cvičení tělesná unaví a zemdlí. Tělo nemůže býti stále v činnosti; musí si oddechnouti, odpočinouti.

249. Nejlepším odpočinkem je spánek. Tělo samo si ho žádá, když je vysíleno; teprve spánkem nabude nových sil.

250. Člověk by zhynul, kdyby mu byl odňat spánek. Bez potravy vydrží déle, nežli beze spaní. »Dobré vyspání stojí za snídaní.«

251. Pracovitý člověk spí sladce. Rovněž tak děti, jimž spaní je nutnou potřebou.

252. Kdo jednu noc probdí, necítí se druhý den v pořádku. Kdo se nevyspí, okrádá sebe i své zdraví.

253. Ku spaní jest ustanovena noc. Jen malé děti mají i ve dne spáti. Kdo činí z noci den a ze dne noc, velmi trpce se klame a šálí. »Co neuspíš před půlnocí, po půlnoci nedospíš.« Vidí se to nejlépe na takých hýřilech. Bledí, zmalátnělí, sotva se vlekou a dožijí se zřídka kdy vysokého věku.

254. Jdi brzy na lože a záhy také vstávej; je to nejzdravější. Kdo pozdě lehá a pozdě vstává, nemůže řádně si odpočinouti. »Ranní ptáče dál doskáče.«

255. Aby spánek byl klidný, mírný a posilující, nesmí býti zemdlelé tělo ničím vyrušováno.

256. Čisté svědomí je nejlepší poduškou; starosti, chmurné myšlenky a rozčílení zahánějí spánek.

257. I lůžko musí býti řádně upraveno. Nesmí býti těsné a příliš tvrdé; usneme sice i na takém loži, ale málo si jen odpočineme. Kdo toho nedbá, hubí mnoho svých sil i zdraví.

258. Jakmile procitneš, vstaň. Kdo se z rána dlouho v posteli povaluje a paří, nerozumí pokynu přírody samé.

259. Odrostlému stačí spáti sedm, osm hodin. »Na lože o deváté, s lože o páté.« Děti potřebují více.

260. Kdo dlouho spává a v posteli lenoší, není ani zdráv ani přičinliv. Zvyká na zahálku, nemá do žádné práce chuti: není k ničemu.

261. Člověk potřebuje však i jináče odpočinku. Kdyby stále, den po dni, pracoval a se staral, tělo i ducha namáhal, dlouho by nevydržel. Síly jeho by ochably, popustily: stále napjaté a přepínané ztratily by pružnost a čilost.

262. Proto musí člověk občas od práce upustiti, aby síly jeho na novo se osvěžily a vzpružily k novým úkolům a námahám.

263. To činí lidé ode dávna a také víra k tomu nabádá. Stojíť v písmě sv.: »Zachovej den sobotní, abys jej světil, jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj. Šest dní pracovati budeš a dělati budeš všeliká díla svá. Sedmý den jest odpočinutí Hospodina Boha tvého: nebudeš v něm dělati žádného díla.«

264. A my držíme se přikázání toho. Světíme neděle a svátky jako den odpočinku, zasvěcujeme je modlitbě, radosti a moudrému užívání. Tělo si odpočine, duše zotaví novou nadějí a veselím; stáváme se jako znovuzrozeni a lehce i s radostí chápeme se opět nových prací a povinností.

265. Neděle a dny zasvěcené jsou tudíž svátek, odpočinek tělu i duši, vzkřísení ochablých sil, rozjasnění a klid po všedních bouřích a nepohodách.

266. Bohužel, nesvětí se na mnohých místech svátky tak, jak účel jich to žádá: nejsou odpočinkem těla, povznesením duše, posilou ochablým silám. Chrámy Páně jsou prázdné, hospody plné.

267. Jedva dočkáš se neděle, ale neodpočineš sobě, neposílíš se. Piješ, hýříš, utrácíš těžce vydělaný peníz, nazejtří pak jsi zmalátnělý, mrzutý a skleslý.

268. O nedělích a svátcích bývá dosud nejvíce vády, křiku, lomozu a jiných horších nepravostí; po svátcích pak nejvíce soudů a nemocí.

269. A což o svatbách, jmeninách a jiných slavnostech! Jest to sice hezký obyčej oslavovati významné události a dny, ale ve všem má se zachovávati mír a slušnost. Nebyla to důstojná oslava, opíjel-li’s se, přejídal a pustě hýřil po celé tři dny; obracel-li’s na ruby a do zmatku uváděl vše v okolí; vyváděl-li’s v pusté vášni kousky, nad nimiž sám, střízliv jsa, se zardíš: — tím vším připravil jsi sebe, svou rodinu — a někdy i cizího — o zdraví, peníze, důstojnosť a česť. »Kdo s opilci se vodí, brzy bez kabátu chodí.«

270. Řekli jsme sice, že člověk musí někdy si oddechnouti, že se může pobaviti a rozveseliti; to vyžaduje sama povaha lidská, samo tělo; tak žádá i zdraví. Jaký by to byl také život pouze v práci, starostech a klopotách žíti.

271. Veselí a rozumným radovánkám netřeba se tedy vyhýbati, ale musíme i při tom býti střídmí a nepřekročovat pravé míry.

272. Člověk se cítí veselejší, volnější, je-li čistě a slušně oblečen. Čistý, vkusný oblek zdobí mládež; nesmí však zvrátiti se záliba ta v pýchu, ješitnost. Rozkoše mírně užívej, neboť »Kam střídmost nechodí, tam chodí lékař.«

273. Člověk není stvořen pro samotu. Každý je veselejší ve společnosti. Vidí, slyší něco nového; pronášejí se různé myšlénky, vyměňují názory. Společnosti, v nichž se vedou rozumné rozhovory a poučné rozprávky, prospívají mladým i starým.

274. »Vesel se se ženou mladosti své. Budiž ti jako laň nejmilejší a kochej se v milování jejím.« Písmo.

275. Mládež žije pro hry a rozumná hra slouží ku zdraví. Nechť se sejde mládež na volném prostranství, na návsi a veselí se. I ten největší rozpusta bude se mírniti před pohledem starších na veřejnosti spíše, než u sklenice v krčmě.

276. Pro hochy zvláště se hodí závody v běhu, plování, tělocvik a p. Co krásných národních her je zapomenuto a různými nesmyslnými hloupostmi nahraženo!

277. I ve zpěvu je pravá rozkoš a zábava,

»— jeť píseň v nebi zrozena,
a ve smrt život vlévá.«
          V. Hálek.

278. Děti nalézají zábavy své ve všeličem. »Bujnost mládeže netrpí otěže« a »Mladík jako orlík, ale rozum tetřeví«. Proto musíme je dobrým příkladem a radou vésti k tomu, aby mládež uměla svou zábavu hledati jen v tom, co jest dobré a krásné.

279. Vášně a různé náruživosti uspokojí a zabaví jen na chvíli: tím krutější bývá procitnutí z nešťastného omámení, jež mstí se na zdraví a i jinak olupuje člověka o cenné statky jeho.

280. Ještě něco blaží rozumného člověka: poctivé jméno, věrný druh, dobré děti a domácnosť vlastní prací a šetrností zbudovaná.

281. Bez práce a potu nemůže ani býti pravé veselosti a radovánek. Práce s chutí počatá neunavuje. »S chutí do toho, a půl je hotovo.«