Abeceda zdraví a nemoci/Abeceda zdraví/VI. Výchova dětí — vážná povinnosť tvoje

Abeceda zdraví a nemoci - Abeceda zdraví Milan Jovanović-Batut
V. Pracuj, odpočívej a všeho s měrou užívej	VI. Výchova dětí — vážná povinnosť tvoje

Údaje o textu
Titulek:	Výchova dětí — vážná povinnosť tvoje
Autor:	Milan Jovanović-Batut
Zdroj:	JOVANOVIĆ-BATUT, M. Abeceda zdraví a nemoci. Praha : Hejda&Tuček, 1901. s. 51-61.
Licence:	PD old 70
Překlad:	Karel Bulíř

I žehnal jim Bůh, vece: »Rosťtež a množte se!«

Písmo.

»Děti vaše budou soudci vašimi.«

Ježíš Kristus.

»Co děti činí? — Co při otci vidí.«

Srb. nár. přísloví.

282. Manželství je základ rodiny — klidného spořádaného života. »Kdo má pokojné manželství, v svobodném je stavu.«

283. Bez zákonitého manželství nebylo by pořádku, pravého pokroku mezi lidmi. »Pomoz, Bože, neženatému, a ženatému již žena pomůže.«

284. Dávní Poláci dávali sobě obyčejně rýti do snubních prstenů tutu průpovídku: »Srdce moje a tvoje, spojiž, Bože, to dvoje.«

285. Ženiti a vdávati se má člověk v čas, by neupadl do různých nepravostí, čehož by později trpce litoval.

286. Naopak však není třeba také se ženitbou a vdavkami příliš spěchati. Vše má svůj čas. »Kvapné ženění, dlouhé želení.«

287. Kde vstupují do svazku manželského lidé příliš mladí, přivádějí na svět obyčejně děti slabé, nezdravé a tím jen přispívají k rozmnožení bídy světské.

288. Jinoch má čekati aspoň do dvacátého roku; dívka do osmnáctého. Vždy jest lépe, je-li muž starší. Nejvhodnější jest rozdíl 6-8 roků.

289. Velký rozdíl v letech manželů nevede k dobrému. Když nic jiného, pravděpodobně děti osiří. »Pozdní děti, jistí sirotkové.« A staročeské veršíky praví: »Ořech tvrdý, zub červivý, mladá žena, kmet šedivý: toho spolku, radím, se střež: věc nejlepší je rovná spřež.«

290. V manželství mají vstupovat jedině osoby v každém ohledu zdravé. Známe totiž velikou řadu chorob, k nimž náklonnosť se dědí, anebo které přímo z ploditele přecházejí na plozence. »Od špatného semene nečekej dobrého plemene.«

291. Muž je pánem domu, ale žena duší domácnosti. »Matky drží země i národy«; musíš proto vážiti si manželky své a ctíti ji, by vychovala tobě zdravé potomstvo.

292. Vznešeným úkolem ženy jest roditi, odkojiti a vychovati svůj rod: v tom leží hlavní štěstí, pýcha a hrdost ženina. »Manželství bez dětí, den bez slunéčka.«

293. Jsou však nešťastnice, které se tomu vyhýbají. Jednají tak, aby nerodily; vhánějí do záhuby sebe i plod svůj. Většina to odpyká svým zdravím, hlavou, a která vše to přetrpí, přetěžký má na duši hřích. »Která žena byliny pije a vůbec jedná tak, aby utratila plod, který dosud pod srdcem nosí, budiž trestána jako vražednice« — káže veliký Vasilij v církevních pravidlech, a také zákony trestají přísně podobný zločin.

294. Těhotná žena nesmí vykonávati těžké práce. Musí se vystříhati všeho, co by ji rozčilovalo: strach, zármutek, starosti, přepínání sil duševních i tělesných jen škodí. Veselá povaha a mysl udržují zdraví.

295. Žena v útěžku, vyživujíc sebe i plod života svého, potřebuje více a lepší potravy nežli jindy. Tělo své, obzvláště lůno musí si držeti v čistotě, a nekoná-li v domácnosti právě nějakou lehkou práci, nechť volně se prochází na čerstvém vzduchu.

296. Těhotná žena brzy se unaví; potřebuje více a častějšího odpočinku, jejž nalezne nejlépe v posilujícím spánku. Obyčejné domácí práce slouží jen ku zdraví ženy těhotné.

297. Chybují i ty ženy, které vždy, a tudíž i v těhotenství přepínají, všemu se úzkostlivě vyhýbají, všeho se strachují. Stálý strach a úzkostlivost jest horší, nežli nemoc.

298. Žena, která již rodila, zná všechny těžkosti a strasti těhotenství, a je proto trpělivá. Je také jiným dobrou přítelkyní a rádkyní.

299. I pták napřed buduje měkké hnízdečko, kde vysedí svou mláď. Také rodička musí míti přiměřenou světnici, čistou, měkkou a teplou postel a připravené prádlo pro sebe i dítě. Není-li toho, bývá později mnoho zmatků, nepříjemností i horších, osudných následků.

300. Při porodu nemusí býti mnoho lidí: jedna starší, zkušená žena — pokud lze zkoušená bába porodní — dostačí úplně. Různé pověry, hloupá zaříkání a p. u lůžka rodičky zavrhuje každý rozumný člověk s úsměvem.

301. Svědomitá porodní bába, která obeznámena je řádně s porodním úkonem, bdí nad pravidelným pochodem porodu, a rozumí všelikým nepravidelnostem tak dalece, aby k odstranění jich ihned mohl býti zavolán lékař.

302. Pupečník podvazujeme po porodu řádně vyvařenou tkanicí na dvou místech a přestřihujeme. Za pravidelných poměrů, při řádném ošetřování sesychá, tvrdne a odpadá pupečník 4.-7. den.

303. Při některých nepravidelných polohách plodu a dlouhotrvajícím porodu pozorujeme zvláštní znetvoření hlavy a někdy i obličeje, které však v několika dnech mizí; je tudíž nerozumno a nebezpečno hlavu dítěti »srovnávati«.

304. Po porodu vykoupáme dítě pečlivě v lázni 35 °C teplé, řádně osušíme a do teplého prádla oblékneme. Očka dítěte hned po porodu a pak vždy po lázni omyjeme zvláště čistou převařenou vodou. Později zvykáme dítě na lázně chladnější. Dítě v čistotě a suchu držené bývá klidné, pokojné a netrpí různými vyrážkami.

305. Škodlivo a nebezpečno jest omývati oči touže vodou, v níž dítě se koupá. Některé nerozumné matky »čistí« také »zahnojená« očka dětská svým vlastním mlékem, ano též jazykem, nemajíce ani tušení, že tím děti své přivádějí do vážného nebezpečí.

306. Také rodička omyje se po porodu a čistě převleče. Prsy mateřské naplní se teprvé po několika dnech dostatečně mlékem a stanou se schopny ku kojení. Do té doby, byť i v prvních dnech po porodu nebylo dosti mléka, nemusíme dávati kojenci ničeho. Také matka má se vystříhati těžkých jídel, ale hladova býti nemusí.

307. Každá zdravá matka má dítě své kojiti a ošetřovati sama; ani nejlepší kojná nenahradí dítěti matku: nedobře tomu, kdo odrostl bez péče matčiny, pod cizím prsem. Toliko, je-li matka stižena tuberkulosou, horečkou omladnic, aneb jinou prudkou chorobou nakažlivou, nemá a nesmí kojiti.

308. V těchto případech může matku dítěti nahraditi kojná. Kojná má býti zdravá, svěží, dobře živená, klidné, mírné povahy, 20-30 let stará. Nejlépe jest vzíti tu, která již podruhé nebo potřetí rodila, a je alespoň 2 neděle od porodu. Kojná má býti vždy prohlédnuta od lékaře. Nemůže-li z nejrůznějších příčin vlastní matka dítě své kojiti a není-li možno dítěti zaopatřiti kojnou, nutno uchýliti se k výživě umělé.

309. Jediným správným pokrmem v prvních dobách dětského života je mléko. Nejlepší náhradou mléka ženského je spolehlivě mléko kravské. To liší se však předce jen svým složením od mléka ženského; musíme je tudíž zřeďovati spolehlivou pitnou vodou. Čím mladší kojenec, tím více, a čím starší kojenec, tím méně mléko zřeďujeme. Kaše a různá jiná pevnější potrava kojencům rozhodně nesvědčí, ano i škodí.

310. Ať již dítě kojíme, neb uměle krmíme, máme hned z počátku dbát jistého pořádku. Nepláčeť kojenec vždy jen proto, že jest hladov, snadno zvyká si na pořádek, a žaludek jeho není zbytečně přetěžován.

311. V prvních měsících přikládáme dítě k prsu 7-8krát za den a 2-3kráte za noc. Prsy podávají se střídavě. Jak matka tak i kojná musí býti vždy čisté; musí často prsy a podpaží omývati, často se převlékati a čistoty vůbec si hleděti. Při výživě umělé musí býti pokrm vždy stejné teploty a vždy čerstvě připraven. Vřelé jídlo škodí dítěti právě tak, jako studené. Nechutno ba i škodlivo jest, chladiti pokrm svými ústy, aneb dokonce jej napřed ve svých ústech rozžvýkati.

312. Když se ukáží první zuby — bývá to obyčejně kolem 9. měsíce — může se dítě odstaviti. Kojiti déle neprospívá ani dítěti a matce škodí. Mléko mateřské nemá také již té výživnosti, jako v prvých měsících. Odstavení budiž nenáhlé, během 4-6 neděl.

313. V chudších třídách kojí ženy obyčejně velmi dlouho v klamné důvěře, že nemohou v době kojení obtěžkati.

314. Kdykoliv se dítě pomočí nebo pokálí, má vždy býti řádně očištěno, do sucha otřeno, v okolí řiti a rodidel rýžovou moučkou zasypáno a čistým, suchým prádlem opatřeno. Peřinky dětské nebuďtež pevně utahovány, aby díte mělo dosti volnosti. Bílého prádla, zvláště plen a podložek, má býti vždy nadbytek.

315. Není radno, aby matka v leže kojila, neb dítě po nasycení nechávala u prsu ve své posteli; stalo se již často, že kojící žena únavou usnula a dítě zadusila.

316. Také není dobře dítě stále hýčkati nebo kolébati, neboť dítě nasycené snadno zvrací; nejlépe je položiti dítě nasycené hned do kolébky nebo do postýlky: navykne si pak i bez hýčkání a kolébání usnouti, a v klidu také potravu nejlépe ztráví.

317. Dětské lože má býti umístěno ve světlé, čisté, řádně provětrané místnosti, chráněné před průvanem, výpary z kuchyně, z vyvařeného prádla a podobně.

318. Dítě nemá zůstati nikdy bez dohledu.

319. Velmi je prospěšno, vycházeti s dětmi ven (v zimě po 6-8 nedělích, v létě již po 14 dnech) a to vždy jen za příznivé, slunečné pohody, neklesla-li teplota pod bod mrazu. Dítě má se nésti brzy na pravé, brzy na levé ruce.

320. Sesílí-li dítě, počíná-li lézti a na nožky se stavěti, má se mu poskytnouti dosti příležitosti, by se cvičilo a osmělovalo; jen nutno dáti pozor, by pádem nešťastně se nezranilo.

321. Při svých prvních pokusech v lezení a chůzi dítě více se zapráší a zamaže. Musí pilně se koupati, umývati, česati, převlékati. Ochuraví-li, budiž vždy v čas povolán lékař.

322. Prořezávání zoubků děje se dle jistých pravidel: první zuby (obyčejně dolní řezáky) ukazují se v 5.-8. měsíci, druhé zuby prořezávají se v nestejných přestávkách 4-6nedělních tak, že obyčejně koncem druhého roku má dítě 20 vyrostlých t. zv. mléčných zubů.

323. Toto prořezávání zubů, ozubování, je provázeno různými příznaky mrzutosti a nevolnosti, jako jsou: slintání, průjmy, nepravidelnosť ve vyměšování moči, vrhnutí, mírná horečka, psotník a pod. V té době nutno dětem často ústa studenou vodou vyplachovati, bychom předešli nepříjemnému svrbění a někdy i zánětům sliznice dásní.

324. Nesmíme však připisovati každou chorobu u děcka na vrub rostoucích zoubků a různé chorobné příznaky omlouvati vzrůstem zubů a ponechávati je samy sobě bez pomoci lékařské. Je to mylný náhled, pro který ročně umírá na tisíce dětí.

325. V šestém roce narostou děcku již trvalé stoličky a zuby mléčné počnou vypadávati v tom postupu, jak rostly. Zuby trvalé rostou zdlouhavěji, teprve ve 14.-15. roce má člověk 28 zubů, k nimž teprve v létech pozdějších přistupují poslední 4 stoličky, zuby moudrosti zvané.

326. Malé děti nemají se ničím strašiti, děsiti, z klidu a smavé důvěřivosti burcovati.

327. Malé děti od mládí uč správně a čistě vyslovovati a mluviti. Přísným dohledem na správnou výslovnosť možno zameziti různé vady v řeči, jako je koktání, šišlání a j. Náklonnosť k těmto vadám se dědí nebo získává špatným příkladem a nedbalým vychováním.

328. Také nutno míti na zřeteli a všímati si povahy a různých stinných stránek duše dětské. Nečisté, nepořádné děti napomínáme, dobrým příkladem vedeme k pořádku. Hltavé a nestřídmé učíme střídmosti a zdrženlivosti. Prudkou povahu nabádáme ku klidu a rozvaze, váhavou vzpružujeme k živosti a čilosti. Prudké, bezhlavé srdnatosti ukazuj pošetilosť nemoudrého často sebepřeceňování, mysl bázlivce pozvedni moudrou pobídkou a povzbuzujícím příkladem. Dítě stydlivé uč směle hlavu vzhůru nosit, každému přímo do očí hledět a hlasitě na každou otázku odpovídat. Tvrdohlavost a vzdorovitost léčí se pevnou vůlí a rozhodnou nepovolností.

329. Zloba, hněv, závist a podobné nectnosti škodí na zdraví a ztrpčují život člověka.

330. »Slova hýbají, příklady táhnou.« Příklad má velkou moc; dítě napodobí vše, co vidí u starších. Proto musíme býti opatrní, aby dítě nevidělo doma nic, co není pěkné a dobré.

331. Příroda je dobrá učitelka; od ní možno mnohému se naučiti. Seznamuj dítě se vším, co se v jeho okolí nalézá; mluv vždy pravdu; měj je k tomu, by samo se naučilo poznávati jednotlivosti a samostatný úsudek si činilo; tím dáš mu spolehlivého průvodce do života. Krása a půvab přírody usídlí se v srdci jeho: bude je později vždy ve svém životě vyhledávati. Řád a přísné zákony přírodní poučí ho, že bez nich není pokroku a dobrého výsledku. Včela a mravenec dávají příklad, jak se pracuje, schrání, šetří, a co zmůže spojenými silami svornost; na jiskře vidí, jak z malých věcí a příčin vzrůstají velké, často osudné následky; a veselý zpěv ptactva dotvrdí mu, jak krásný je tento život, a jak můžeme býti s málem spokojeni a veselí. — Příroda je kniha, ze které možno naučiti se naukám nejdůležitějším, příkladům nejdokonalejším.

332. Nemanželské děti nemají vlastně ani otce ani matky. Rodí se také již slabší; účelem manželství má býti především plození dětí zdravých a vyvinutých. Děti nemanželské těžko pokračují ve svém vývoji a i když dorostou, nečeká je obyčejně žádné štěstí a blahobyt.

333. Děti vyžadují mnoho starostí a péče; otec i matka jim je věnují. Teprve láska rodinná, svornosť a vzájemné porozumění mohou něco dokázati. Kde toho není, je vše marno; domácnosť, nejsouc poutána pevnými svazky rodinnými, hyne a rozpadá se.

334. Ty starosti a různé mravní závazky vyžadují pevné vůle a trpělivosti; vše to dokáže však opět jen pravá láska. Tu lásku pro krb rodinný vštěpuje příroda sama: kdo ji nezná, neví ničeho o slasti největší. Nezaslouží jména »roditel«, v jehož srdci uhasla a ustoupila nějaké náruživosti: člověk takový stává se ohavou přírody, klesá téměř pod zvíře.

335. Nepostačuje však tato láska; ba naopak přehnaná láska rodičů k dětem mnoho může pokaziti: je slepá — nevidí, odpouští v nepravou chvíli, rozmazluje. Teprve tam, kde vedle pevné vůle a lásky rozum vládne, je pravé prospívání a utěšený pokrok.

336. Proto každý otec a každá matka má se přiučovati od moudřejších, aby věděli, jak se zachovati. Teprve poučeni a zkušeni vychovají v lásce ze svých dětí zdravé a vážené občany, sobě ku cti a podpoře. Blaze těm, kteří se toho dočkají.

337. Nezapomeň, čemu jsi se ve škole naučil: neučíme se pro školu, ale pro život. Mnoho rad a poučení odnáší si duše vnímavá pro celou budoucnost.

»Stavte jen školy, děti vás prosí…
Zajisté hanba největší, bratří,
nedati dětem to, co jim patří.«
          J. J. Zmaj.