Žalmy Davidovy/Žalm 38

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 37	Žalm 38	Žalm 39

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 38
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative c'' { \clef "treble" \key a \minor \time 4/4 c2 b a4 b c d e2 d^\fermata e2. d4 c2 b^\fermata d4 d e2 c4 d b2 a^\fermata e' e d4 c a b c2 b1^\fermata c2. b4 a2 g^\fermata c e d4 c a2 b a^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Ho -- spo -- di -- ne! v_prch -- li -- vo -- sti Pro mé zlo -- sti Tre -- stem svým mne ne -- stí -- hej! V_ne -- ko -- neč -- ném smi -- lo -- vá -- ní Slyš mé lká -- ní, V_hně -- vě svém mne ne -- švi -- hej. } >> } \layout {indent = 0}$

1. Hospodine! v prchlivosti
Pro mé zlosti
Trestem svým mne nestíhej!
V nekonečném smilování
Slyš mé lkání,
V hněvě svém mne nešvihej.

2. Strach mi působí tvé střely,
Jenž mi vjely
Do srdce i vnitřnosti;
Doléhá též na mne těžce,
A mne trestce
Ruka tvá vždy s přísností.

3. Pro tvé přísné rozhorlení
Více není
V těle mém nic celého,
Pro hřích můj jsou kosti moje
Bez pokoje,
V smutku jsem dne každého.

4. Hříšnosti mé vzešly v davu
Nad mou hlavu,
Až se musím styděti;
Jako těžké, hrozné břímě
Vždy jsou při mně,
Již jich nelze snášeti.

5. Mé se zahnojily rány
Na vše strany
Všech mých hříchů pro množství;
Ano moje celé tělo
Schuravělo
Pro mé mnohé bláznovství.

6. Sklíčený jsem přenáramně,
Neb se na mne
Množství hříchů svalilo;
Každého dne v smutku vzdychám,
Aniž slýchám
Slova, jenž by těšilo.

☛7. Ledví plná ohavností,
Pro mé zlosti Náramně jsou potřena,
Celého nic ve mně není
K nalezení,
Duše má jest zemdlena.

8. Již jsem potřín převelice,
I mé líce
Usvadlo v tom sténání;
Pro úzkost řvu srdce svého,
Cítě tvého
Hněvu přísné švihání.

9. Pane, k tobě jde má celá
Žádost vřelá,
V tobě duch můj spočívá;
Neb vím, že mé naříkání,
I mé lkání
Tobě skryto nebývá.

10. Srdce mé lká, neb mne síla
Opustila,
V tom mém smutku, ve dnech zlých;
Jakžby mne to neuhnětlo,
Když i světlo
Není žádné v očích mých.

11. Ti, jenž dřív mne milovali,
Při mně stáli,
Z všech mne opouštějí stran;
Příbuzní též všickni moji
Podál stojí,
Mnohých mých se štítíc ran.

☛12. Ti, jenž o smrt mou vždy stojí,
Zkázu strojí,
Osidla mi léčejí;
Mluví o mně lehkovážně,
A vždy snažně
Lest a chytrost smýšlejí.

13. Já však nedbám jako hluší,
Aniž k duši
Mé křik jejich dotírá;
Před jich vyhrůžkami všemi
Jsem jak němý,
Jenž svá ústa zavírá.

14. Jsem jak ten, jenž neuslyší
Nic v své skrýši,
Ač se co chce mluvívá;
V jehož ústech nižádného
Odporného
Odmlouvání nebývá.

15. Pane, tobě v moc se dávám,
Očekávám
Na tebe, ty všecko víš;
Ty můj Bože, věrný Pane,
V svrchované
Lásce za mne odpovíš.

16. Rač mou žádost naplniti,
A mne vzíti
V stráž svou, abych neklesal;
Ať se neraduje ze mne
Pyšných plémě,
By z nich žádný neplesal.

☞17. Bídy, kteréž na mne vzkládáš,
Jak sám žádáš,
Hotov bývám k snášení;
Neb když padnu do bolesti,
Ty my nésti
Pomáháš vše soužení.

18. Vyznávám své nepravosti,
Množství zlosti,
Jež mne stále sužuje;
Tobě zjevím též, jak trpce
Vždy mé srdce
Pro mé hříchy běduje.

19. Kdežto nepřátelé moji
V slávě stojí,
A se v moci zmáhají;
Sčítající na mne viny
Bez příčiny
Stále v počtu zrůstají.

20. Za dobré zlým odplácejí,
A vždy smějí
Činiti mi trápení;
Že já dobrého vždy dbaje,
Tebe znaje,
Na tvé čekám spasení.

21. Jen mne nerač pominouti,
Zavrhnouti,
Hospodine Bože můj!
Slyše smutné moje lkání,
V slitování
Ode mne se nevzdaluj.

22. Přispěj k spomožení mému,
A mně mdlému
Dej své, Pane, spasení;
Bože, tys můj hrad i skála,
Budiž stálá
Tobě čest i chválení.