Žalmy Davidovy/Žalm 29

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 28	Žalm 29	Žalm 30

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 29
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative a' { \clef "treble" \key d \major \time 4/4 \partial 2 a2 b a4 b cis2 d a1^\fermata d2 cis b4 d cis b a2^\fermata a fis4 b2 a4 g fis e2^\fermata r fis g4 a2 g4 fis e d2^\fermata d a' a4 fis g a b2 a^\fermata d, a' a4 fis g a b2 a^\fermata a b d4 cis b a g2 fis^\fermata r d fis4 b2 e,4 g fis e2 \partial 2 d^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Vzdej -- te moc -- ní sí -- lu čest Pá -- nu, jenž všech vyš -- ší jest; Slá -- va Bo -- ha nad bo -- hy Pře -- sa -- há vrch o -- blo -- hy. Vzdej -- te pad -- nouc na ko -- le -- na, Pá -- nu slá -- vu je -- ho jmé -- na; Sklá -- něj -- te se s_u -- cti -- vo -- stí Pá -- ně sva -- té ve -- leb -- no -- sti. } >> } \layout {indent = 0}$

1. Vzdejte mocní sílu čest
Pánu, jenž všech vyšší jest;
Sláva Boha nad bohy

Přesahá vrch oblohy.
Vzdejte padnouc na kolena,
Pánu slávu jeho jména;
Sklánějte se s uctivostí
Páně svaté velebnosti.

2. Páně hlas sám jediný
Kormoutí vod hladiny;
Bůh svou slávu zjevuje,
Hřímání když vzbuzuje,
Vodami když nad mnohými
Ozývá se zvuky svými;
Tak že obor světa žasne,
Vida jeho blesky jasné.

3. Páně hlas kam přichází,
Moc ho všudy sprovází:
S velebností Páně hlas
Ozývá se v každý čas.
Cedry láme týž hlas Páně,
Mocné cedry na Libáně;
Sirion a Libán skáče
K hlasu Páně jako ptáče.

4. Páně hlas jakž zavolá,
Plamen ohně plápolá,
Páně hlas můž přivésti.
Pustinu též k bolesti;
Poděšeny hlasem Páně
Plod svůj pozbývají laně;
On též obnažuje lesy,
Každý tvor se před ním děsí.

5. Páně hlas svět proniká,
Avšak jeho veliká
Sláva lidem k spasení
V chrámě jeho k spatření;
Pán v svém chrámě vypravuje,
Jak lid svůj ctí ozdobuje,
Kterak slova svého hlasy
Vede cestou věčné spásy.

6. Nad potopou seděl Pán,
Maje v nebi věčný stan;
Král jsa, bude seděti,
A vždy nás mít v paměti.
Pán sám lid svůj silou daří,
Zjevuje mu blesk své tváři,
V pokoji mu požehnává,
A jej blažit nepřestává.