Žalmy Davidovy/Žalm 10

Žalmy Davidovy František Šebesta
Žalm 9	Žalm 10	Žalm 11

Údaje o textu
Titulek:	Žalm 10
Autor:	neznámý
Zdroj:	ŠEBESTA, František. Žalmy Davidovy. Hustopeče, 1912. Soubor:ŠEBESTA, František - Žalmy Davidovy.djvu
Licence:	PD anon 70
Překlad:	František Šebesta
Licence překlad:	PD old 70
Index stran

$\paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new Voice = "discant" \relative a' { \clef "treble" \key d \dorian \time 4/4 \repeat volta 2 { a2 bes g f f e4 d f2 g a^\fermata a a4 b! c b a g f2 e d^\fermata } d' c4 b a gis a b c2 b a^\fermata c b4 a g!2 e f4 g a g f2 e^\fermata a c4 c d2 d c4 b a g f( e) d1^\fermata \bar "|." } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Proč, Ho -- spo -- di -- ne, sto -- jíš z_da -- le -- ka A proč se skrý -- váš nám v_čas sou -- že -- ní? Své pro -- vo -- dě zlé na něm my -- šle -- ní: O by v_zlých ra -- dách zlo -- stní ja -- ti by -- li, Jež k_zká -- ze li -- du tvé -- ho vy -- my -- sli -- li. } \new Lyrics \lyricsto "discant" { Neb pý -- cha bez -- bož -- né -- ho člo -- vě -- ka Chu -- dé -- mu či -- ní mno -- há trá -- pe -- ní, } >> } \layout {indent = 0}$

1. Proč, Hospodine, stojíš z daleka
A proč se skrýváš nám v čas soužení?
Neb pýcha bezbožného člověka
Chudému činí mnohá trápení,
Své provodě zlé na něm myšlení:
O by v zlých radách zlostní jati byli,

Jež k zkáze lidu tvého vymyslili.

2. V svých libostech se hříšník honosí,
A lakomý svůj život schvaluje,
Své cti dbá, Boha v mysli nenosí;
Bezbožník pro pýchu, již zjevuje,
Ničeho nedbá, pravdě vzdoruje;
Tamť míří všecka jeho pomyšlení,
Že není Boha hříchu ku pomstění,

3. Anť na cestách svých stále prospívá,
Jsouť odporní mu tvoji soudové,
Svým nepřátelům vždy se posmívá;
Tak ztupnou všickni jeho smyslové,
Že dí: Ni já, ni moji synové
Již nepohnem se, stále budem kvésti,
Též nebojím se zlého, maje štěstí.

4. Svá ústa mívá plná rouhání,
Lsti, chytrosti a zlosti nejvyšší,
A pod jazykem strast i týrání;
Chtě loupež konat, hned si přispíší,
Dlí ve vsech, v zálohách a ve skrýši,
By zavraždil svou rukou nevinného,
Svým zlostným okem hledí na chudého.

☛5. Tak po celé dny číhá ve skrytě,
Jak v jeskyni lev prahne po lovu;
Vždy číhává, by chudé pochytě,
Je do svých silných sevřel okovů,
A pod síť svou skryl jako do rovu;
V své sluji dlí a lest vždy novou skládá,
Až hlouček chudých v drápy jeho padá.

6. A při tom v srdci svém se těšívá:
Bůh zapomněl, mých nedbá tajností,
Anť přede mnou vždy tvář svou ukrývá,
Již nepohledí po vše věčnosti.
O Bože, povstaniž v své přísnosti,

Své mocné račiž pozvednouti ruky,
A na chudých svých nezapomeň muky.

7. Proč má vždy rouhač Boha hněvati?
Mně, že ty bez pomsty vše necháváš;
Ač do času se ráčíš dívati,
Však bolesti a nátisk seznáváš,
A rukou svou hřích každý trestáváš;
Na těť se spouští chudý v zarmoucení,
Ty sirotků jsi pomoc, potěšení.

8. O Pane, potři rámě hříšníka,
A vyhledej všech zlostných hříšnosti,
Ať soudu tvého žádný nezniká.
Sám Hospodin jest králem věčnosti,
I stálý jest trůn jeho milosti;
Však národové ze své země hynou,
Když srdcem svým se k Pánu nepřivinou.

9. Ty ponížených žádost vyslýcháš,
Svou milostí jich srdce stvrzuješ,
Když lkají, na pomoc jim pospícháš;
Ty sirotků soud mocně zjevuješ,
A soužené vší bídy zprošťuješ;
By člověk bídný jich víc nesužoval,
A nad jiné se, prach jsa, nezvyšoval.