Články ze Slovana/Správa záležitostí obecních

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (36)	Správa záležitostí obecních	Pozorovatel politický (37)

Údaje o textu
Titulek:	Správa záležitostí obecních
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

I.

H. B. Již dosti dávno máme svobodné obce -ačkoli vlastně toto jméno svobodných obcí nepřináleží vším právem tak zřízeným obcím jako jsou naše, které dílem jsou pod ustavičným poručnictvím podkrajských úřadů, dilem zase skrze zrušení hromad obecních a odevzdání všeno řízení výboru ponechávají občanům jen příliš málo samovůle v řízení vlastních obecních věcí. Avšak nechceme zde o tom jednati, jak by vlastně obce naše zřízeny býti měly a jaký by musel býti obecní zákon, aby skutečně obce naše zasluhovaly jméno svobodných obcí a aby občané mohli býti se řízením obecním spokojení. Tentokráte chceme jenom občany naše, zvlášť vesnické upozorniti na některé věci, o kterých víme, že se leckde v nich chybuje a že leckde občanstvo naše ani té svobody, které poskytuje náš nynější obecní zákon, nepoužívá.

Větší část našich českých vesnic odporovala svým časem velmi srdnatě proti spojení mnohých vesnic v jednu obec, jak to toho času vláda provésti chtěla. Těší nás ještě posud, že jsme toho času v Národních Novinách všemožně se přičiňovali k tomu, aby se mnoho vesnic v jednu obec nespojovalo. Ovšem že by nyní měly takové veliké obce mnoho pohodlí, zvláště jejich páni představení: byl by se na obecní útraty vzal do služby nějaký písař, jenž by se byl v krátkém čase stal lenochem pana představeného, obecní písař byl by zařídíl kancelář, byl by vedl protokoly a dopisy s podkrajskými a jinými úřady, byl by četl místo pana představeného všechny zákony, nařízení a dopisy od úřadů přišlé, zkrátka obecní pan písař byl by všechno všude a páni představení i s pány občany byli by v krátkém čase ničím, tak jako nebyli ničím před rokem 1848. K tomu ještě si musíme přimysliti, že by ve krátkém čase mezi těmito pány obecními písaři a vládními úřady nastalo dopisování a jednání v cizí němčině, které by větší část občanů nerozuměla a máme hotovou svobodu a samosprávu obcí.83a.1 K dovršení všeho byl by snad vyšel jistě v kratkém čase zákon, ze obce nesmějí svého písaře obecního dle libosti propustiti, nýbrž ze jenom s přivolením vyšších c k. úřadů smějí jiného písaře přijmouti a svého propustiti - a tak by si obce samy za své peníze nad sebou byly zřídily pány, kteří by vždy více hleděli u c. k. úřadů než u svých obcí se zalíbiti.

To pravíme a opakujeme pro utěšení myslí těch pánů představených obecních.. kteří snad nyní na časté psaní a čtení v obecních záležitostech dřívé nezvyklé broukají a v této své mrzutosti snad často na obecní písaře si s takovou libostí vzpomínají, jako Izraelité od Mojzíše osvobození na hrnce masa v otroctví Egyptském.

Avšak nejsou přece ve správě záležitostí vesnických obcí a v povinnostech představených tak veliké čáry a kouzla, jak by se mnohému na první pohled zdáti mohlo, a každý rozumný a zkušený muž, který drobet pérem vládnouti umí, snadno zastati může velmi dobře službu obecního představeného, - jen když si všechno pěkně zavede.

Především dostává zákonník, v němžto obsaženo jest takové množství zákonů, že ani doktor práv všechno přehlédnouti a pamatovati si nemůže. Kterak tedy má vesnický obecní představený tolik času míti, aby všechny ty zákony přečetl a kde má nabrati tolik paměti, aby si je všechny pamatoval? - K tomu jest snadná cesta. Obecní představený zařídí si malou knížku z několika archů papírů. Když přijde nový svazeček zákonníku, podívá se jen na nadpisy všech v něm obsažených nařízení, kteréžto nadpisy jinym písmem vytištěny jsou a v sobě již krátký obsah nového zákonu a nařízení nesou, o čem totiž jedná. Tuť hned pozná představený pouhým zdravým rozumem, které nařízení by se mohlo již nyní neb budcucně jeho povinností týkati, ku př. o silnicích, o školách vesnických, o muzikách, o žandarmech atd., zkrátka o věcích, které se v životě vesnickém přihoditi mohou Mnoho jiných nařízení a zákonů jest zase v zákonníku takových, z je jichžto nadpisů již také hned pozná představený, že jich nikdy ve vesnici jeho zapotřebí nebude, ku př. o clách, o vysokých školách, o gymnasiích atd. Představený tedy zákony, z jejichžto nadpisů již pozoruje, že se vesnických potřeb netýkají, ani čísti nemusí, za to ale tím bedlivěji ať si přečte zákony o nařízení, z jejichžto nadpisů pozoruje, že by jich buď hned neb budoucně potřebovati mohl. Těchto zákonů bude vždy jen menší část v zákonníku a přečtení a vyrozumění jejich nedá mnoho práce. Pak si představený v knížce své udělané zapíše v krátkosti obsah takovéto pro vesnický život potřebného zákonu a podotkne vedle toho tu stránku, na které onen zákon v zákonníku stojí. Tak bude míti představený ve své knížce s nepatrnou prací malý rejstřiček všech zákonů týkajicích se vesnických věcí a poněvadž jich není příliš mnoho, lehce je ponese v hlavě a kdyby i něco pozapomněl a časem svým v některé věci rady si nevěděl, může si tuto věc, o které pochybnost má, lehce ve svém rejstříku najíti a dle stránky tam zaznamenané pak onen zákon v zákonníku si vyhledati a dle něho se zachovati.

Kromě zákonníku dostávají ale obecní představení ještě mnoho jiných přípisů a nařízení od podkrajských úřadů a na tyto si nejvíc stěžují, že s nimi mají mnoho práce. Tato práce ale jest zcela zbytečná a podkrajští úřadové by mohlv snadně obecné představené od ní vysvoboditi. Jest totiž obyčej podkrajských úřadů, že obecním představeným zasýlají psaná oběžní nařízení, která v obci nezůstanou, nýbrž zase se od představeného do jiné obce zaslati musí a ktera si tedy představený buď sám opsati neb opsat nechat má a musí. To však jest jenom neslušné, nepotřebné, škodlivé a svémyslné týrání obecných představených. Kdyby v každém podkrajském úřadě litografický čili kamenopisní pres83a.2 zřízen byl, který mnoho nestojí, mohlo by se každé oběžní nařízení vytisknouti a každé obci zvláštní výtisk zaslati, který by si nechati a schovati mohla. Tak by se zbavili představení velmi mnohého zbytečného opisovaní a přestal by tak mnohý nepořádek, vznikající tím, že si časem představený takové nařízení neopíše, nepamatuje, neb mu hned z počatku nerozumí a s nikým se strany toho poraditi nemůže. Náklad, který by tímto všeobecným litografováním povstal, byl by zcela nepatrný.

Rozumí se samo sebou, že by si představený zase do jiného rejstříku vytahovati měl krátký obsah takových podkrajských nařízení, dle kterých se také budoucně říditi má.

Co se ostatně přípísů k jiným úřadům a osobám jakož i protokolů doma vedených a jiných písemností týče, přihodí se sice v malé obci velmi zřídka jen příležitost k nim, a tu především sluší upozorniti pány představené na to, aby při skládání takových spisů nevyhledávali nikdy zvláštních slov a dlouhých výkladů, jako to obyčej bývá všech málo kdy píšících. Hlavní pravidlo jest zde, v krátkosti zcela obyčejnými slovy, jak se vždy slušně mluvívá, napsati to, co třeba jest, neboť hledanými a obšírnými slovy padají takovíto spisové vždy do jakési směšnosti a nesrozumitelnosti. Ostatně najde představený, který za příčinou našich špatných škol není dostatečně sběhlý v písemnostech, vždy člověka, který obšírnější a těžší spis jemu sestaví, aniž k vůli takovému řídkému pádu zapotřebí jest všeliké obecní samosprávy se vzdáti a písaři ji přenechati.

II.

H. B. Představený obecní má dvojího druhu povinnosi: předně takové v nichžto co zastupitel obce jedná buď s úřady neb s jinými osobami cizími, za druhé takové, ve kterých co vyvolený představený řídí správu obecních věcí doma a jedná s obyvateli své obce. Každý vskutku svobodomyslný a moudrý muž chová se k představeným a vyšším svým zrovna tak, jak chce aby se zas jeho podřízení k němu chovali a s podřizenými jedná zase vždytak, jak si přeje aby jeho představení jednali s ním. Toto pravidlo jest sice krátké, ale prece se málokde zachovává, docela jest mnoho představených, kteří ve své vesnici, která je vyvolila, dělají nepotřebné veliké pány, u podkrajských úřadů ale zas až nepotřebně podlízají. Nepravíme to zde proto, abychom snad představené k zbytečnému a nemístnému odporu, k nějakému tak zvanému furianství proti podkrajským úřadům popouzeli, neboť to by byla rovněž taková chyba jako zbytečná a nemístná podlízavost. Ale jest ve všem jistá meze jak k poroučení tak i k poslouchání. Mnozí představení myslí, že podkrajským úřadům všem, cokoli nařizují, vzdorovati a protiviti se musí, byť by od nich nežádali nic víc, než co zákon předpisuje, jiní zas představení podrobují se až příliš úslužně každé vůli podkrajských uřadů, byť by třeba tato vůle nebyla zákonní a protivila se svobodě a právu obce. Obojí jest stejná chyba a stejně škodlivá.

Na druhé straně zase ve svých obcích doma mnozí představení do té samé chyby padají. Buďto chtí ustavičně jen poroučeti i ve věcech, po kterých jim vlastně nic není a dle způsobu starých patrimonialních úřadů provozovati pány nad jistými třídami obyvatelstva obce, anebo zas si neumí ani tolik vážnosti a poslušenství v obci opatřiti a udržeti, kolik by jim skutečně náleželo. To ovšem není vždy chyba a vina představených samých, nýbrž také občanů, posud ještě velmi zakrnělých ve starých zvycích a krátkozrakých ve svých veřejných záležitostech. Obyčejně shledá se u nich směšná vlastnost, že si z představeného kterého si sami vyvolí, mnohem méně dělají než z úředníků od vlády ustanovených. A proč? proto že snad nemá uniformu s hvězdičkou a kordem! To a!e prozrazuje špatné ponětí o svobodě, když si občané sami neumí vážiti představených, které si vyvolili. Víte co to znamená? To znamená, že sami sebe držíte za děti nedospělé, potřebující poručníka ve všem, aby jím také představené ustanovoval, které poslouchatí mají; to znamená, že sami v sobě nehledáte tolik rozumu, abyste si dovedli vyvoliti řádného představeného, který by hoden byl vaší úcty a důvěry; to znamená, že sami sebe a svůj stav snižujete, jakoby mezi vámi nebyl nikdo, který by zasluhoval tolik úcty a důvěry, kolik představenému sluší od jeho podřízených. Představeného vyvoleného svobodně má každý tím více si vážiti; ne ale naopak se domýšleti, že proti tomu, kterého jste sami za představeného si vyvolili, mnohem více si dovoliti smíte, než proti těm představeným, které vám ustanovila vláda. Takové způsoby, kde občané proti svým voleným představeným neslušnosti a neuctivosti si dovolují, považujíce je jako za nic, ukazují jenom nedospělost k občanské svobodě, ukazují, že starý kvas absolutismu ještě příliš hluboce vězí v myslích lidu, kdežto jen byli zvykli toho se báti a toho (aspoň veřejně a zjevně) si vážiti, koho nad nimi ustanovila vláda. Či snad myslíte, že všem nepřátelům obecní svobody, kteří by chtěli, abyste zas tak byli pod „otcovskou“ správou patrimonialních úřadů jako před r. 1848, myslíte, že jim takové zneuctívání vaše svých vlastních vyvolených představených není velice vítané, aby mohli řici, že vy ani nechcete sami správu svých obecních věcí vésti, že si žádáte býti zas pod poručnictvím jako dříve. Namítne snad někdo proti tomu, že tu i tam se volba představeného nezdařila, že vyvolený představený není takový, jaký by býti měl, že to jest muž, kterého si vyvolila většinou hlasů strana protivná atd. To ale zde nic neplatí. Ať si je představeným kdokoli, je-li řádně a podle zákonu většinou hlasů vyvolen, musí mu každý, i ten, kdo ho nevolil, ve všech úředních záležitostech dáti tu vážnost, kterou by dal představenému dle své vůle vyvolenému. V tom právě záleží rozumná a jedině možná pravá svoboda, že se každý podrobiti musí většině hlasů, jinak bude panovati vždy jen libovůle a násilí Menšina, která propadla, může se ovšem přičiniti, aby si pro budoucnost hlasů získala a většinou se stala, pro nynějšek ale se podrobiti musí většině Jest to tedy povinnost a také rozum a vlastní prospěch to žádá, aby každý občan vyvolené své představené v takové, ano ve větší uctivosti měl, jako jiné vysoké i nízké úředníky, aby jim rozumnou povolností a všelikým způsobem úřad jejich ulehčovati hleděl, tak, aby veden býti mohl ke cti všech občanů a celé obce, aby je ve všem rázně podporoval - zkrátka, aby v osobách svých svobodně vyvolených představených ctil svou obecní svobodu a sám sebe co svobodného, od starého kancelářského otroctví zbaveného občana.

S bolestí tedy musí každý pravý přítel svobody, který běhům jejím rozumí, hleděti na ty pády, když ustavičně před okresními soudy přicházejí žaloby pro zneuctění obecních představených od občanů, z čehož jen viděti jest, kterak zaslepený lid sám svou svobodu nohama šlape a nedospělost k ní na jevo dává83a.3

Hlavní příčina všech nedůstatků ve zřízení obecním a hlavní původ všech těžkostí pro představené a výbory obecní jest ale poměr mezi domkáři a mezi gruntovníky, pramen, z kterého se věčně prýští kyselost a sváry mezi občany. V tomto ohledu zvláště jest zapotřebí dospělosti občanstva jak usedlého tak i domkářského, aby se uvarovaly obě strany všech nemilých následků, jaké z toho povstati mohou pro všeobecnost nejen vesničanů, nýbrž celého národu vůbec.

Snad ještě málokdo si náležitě rozvážil, kterak dobré vyrovnání a svornost mezi domkáři a usedlými jest vlastně základ celé naši svobody, základ budoucí občanské blaženosti. Kdo by toho nechápal, porozumí tomu velmi snadně z následujícího: Pokavad nebude mezi občanstvem a vojskem panovati jedna mysl a ta přesvědčenost, že při pravé konstituční a právní vládě se všem jak vojsku. tak občanstvu lépe povede než pod libovolnou vládou; pokavad bude voják z jakési špatně rozuměné stavovské hrdosti se záštím a opovržením pohlížeti na občana, potud není lehce možná dojíti k pravé konstitučnosti, neboť se strana libovolně vládnoucí vždy ve svém protikonstitučním jednaní může spoléhati na vojsko co nástroj k provedení vší své protikonstituční libovůle. Vsichni ale beztoho víme, že skoro všechno vojsko (totíž sprostí) pochází ze stavu neusedlých, neboť že skoro každý zámožnější synu svému od vojska lehce pomůže, to jest všeobecně známé tajemství. Pokavad tedy bude panovati nesvornost a sočení mezi neusedlými občany, musí se také vždy udržeti a zvětšovati zášť vojska proti občanstvu, neboť lid vzatý do vojska, jíž doma zvyklý ve svých rodinách na zášť proti všem usedlým co svým utiskovatelům a pak ve vojsku, jak beztoho známo, od svých představených vedený k vypínání se nad občanstvem a k opovržení všemi, kteří komisárek nejedí: tím více se rozlití proti všemu občanstvu, proti civilistůni (jak on říká) a vždy s radostí bude pohotově ke každému potýrání a potlačení občanstva. Vláda, když vyloučila domkáře ze všelikých volebnich práv v obci a ze spoluužívání obecností, neučinila to jistě proto, aby se sedlákům zavděčila, ona dobře věděla, že lid tento neobratí svou žášť proti vládě jakožto jedinému původci tohoto svého vyloučení, nýbrž jen proti sedlákům.

Přece ale mají usedlí občané navzdor těmto zákonům vždycky příležitost udržeti se v dobrém srozumění, v občanské lásce a svornosti s neusedlými, jenom kdyby měli ze všeho moudrý náhled; rozuměli, kam co směřuje a varovali se opatrně všeliké nemístné pýchy a neužilosti proti svým méně zámožným spoluobčanům domkářům a podruhům. Čili snad vám, když si to moudře povážíte, stojí těch několik bídných grošů a zlatých, které od neusedlých za pasení některého kousku dobytka neb drůbeže na obecních gruntech vynucujete, za tu zášť, která tím mezi vámi a jimi povstává a která vám i jim nese již nyní a ponese časem svým ještě smutnější ovoce, která jest hlavním nástrojem k utištění všech? Když samotní šťastnějším osudem svých vlastních rolí a usedlostí máte důstatek, nemůžete těm svým spoluobčanům, kteří tak šťastný osud jako vy nemají, dopřáti pod mírnými výminkami alespoň obecních polí? Musíte je obtěžovati platy k obci, které beztoho nevynášejí tolik, co by za řeč stálo a přece jsou vždy příčinou nesvornosti a škody obou stran? - Jak mnohý nerozumný raduje se z toho a vypíná se nemálo, že nyní jsou sedláci - jak někteří říkají - vrchností nad domkáři a podruhy! Ó ty moudrá novopečená vrchnosti dávno nehodná toho dobrodiní, že's starou vrchnosť se svéh hřbetu střásla! Což pak myslíš, že páni ministři snad z lásky a specialní úcty k sedlákům vyloučili domkáře ze všech obecních práv? - Ó krátkozraký! Ty své nadýmání nad domkářem peprně zaplatíš daněmi, které se z tebe pumpovati budou všemi stranami a syn domkářův, ten je bude na tobě v bílém kabátě exequirovat a nemoha na tobě svou od otce zděděnou zášť jinak vylíti, bude ti stát s flintou před očima co voják, abys byl spokojen.

To jsou ty dobré následky z utiskování domkářů.

Poznámky

83a.1 Musíme si totiž pomysliti, že jak toho času věci stály, z lidí schopných k takovému obecnímu písařství málo který uměl slova poctivého česky napsati.

83a.2 Pro ty, kteří nemají o tom povědomost, klademe následující vysvětlení tak nazvaného chemického kamenotisku, který pro rychlost svou jest velmi užitečný Dříve se totiž všechno, co kamenem tištěno býti mělo muselo do kamene vrýti, což byla práce příliš zdlouhavá a drahá. Nyní se ale jen chemickým inkoustem, který zvlaštní přípravu má, spis na obyčejný papír napíše, z toho papíru se pak na kámen opleskne, a z tohoto kamene se pak může i několiksetkrat otisknouti. To všechno jde velmi rychle a lacině, zapotřebi jest jenom, aby ten písař, které ono nařízení opisuje, místo obyčejného inkoustu psal chemickým a pak za hodinu může býti z tohoto spisu 100 otisků hotových. Tištěný takto spis vypadá zrovna tak jako onen psaný, neboť jest na vlas otištěn tak, jak byl napsán.

83a.3 Když si ku př. vládní orgány jako žandarmové dovolují hrubá zneuctění obecních představených jako se nedávno přihodilo v městečku V., kdežto o trhu dva žandarmové poslaní tam pro udržení pořádku, tamnějšího vůbec váženého představeného, lékárníka p. K., zatknouti a odvésti chtěli, protože je s podpisein, který od něho žádali, odkazoval k radnímu, jenž tam místní policii pod sebou má, čimž se největší pobouření lídu stalo, prozrazuje to ovšem nedospělosť a hrubou nevzdělanosť takových žandarmů, kteří nedávno z kasárny vzatí a do žandarmské uniformy oblečení, myslí, že snad oni jsou vláda a páni v zemi. Rozumný a vzdělaný žandarm si jistě něco podobného nedovolí. Ostatně nám ale takové a podobné, dosti často přicházejíci pády, kde jednotliví žandarmové bez potřeby občany týrají, ukazují jen smutné následky toho, že naše žandarmerie proti všemu pravidlu v rozumně zřízených konstitučních zemích jest pod vojenským komandem, kdežto má být zcela pod úřady civilními a pod obyčejnými soudy a jmenovitě v každé obci, kam přijde, jen výkonným orgánem představeného, nikoli však dohlížitelem a pánem i nad ním, což jest obrácený svět. Pokud bude žandarmerie naše tak jako nyní zřízena, nebude nikdy oblíbena v lidu byť by sebe větší horlivost v pronáledování zločinců ukazovala. Neboť žandarmerie má býti pro pohodlí, ne však pro strach a pro týrání pokojných a poctivých občanů.