Články ze Slovana/Pozorovatel politický (36)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Revoluce	Pozorovatel politický	Správa záležitostí obecních

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B Smrt doktora Smetany, bývalého professora filosofie na vysokých školách, patří v nynějších okolnostech mezi důležitější události, od kterých nesmíme pozornost svou obraceti. O jeho vystoupení z řádu křížovnického, z kněžství a z církve katolické a o exkomunikaci bude ještě každému známo a v paměti, poněvadž tyto události teprva několik měsíců za sebou máme. - Můžeme nyní skoro s jistotou napřed věděti, že ta strana, kterou bychom nejraději nazvali stranou černou, neopomine kořistiti pro sebe z brzské smrti exkomunikovaného dra. Smetany s onou známou nestydatostí, která se vtírá vždy do libovolného výkladu skutků božích ke svému prospěchu. Jest li se to neosmělí učiniti někde ve svých časopisech, jistě pokoutně ve svých spolcích aneb před sprostnými posluchači neopominou to vydávati za trest boží, že z církve katolické vystoupilý a vyloučený tak brzy život ukončil. Ovšem že nedoloží k tomu, že již před exkomunikací měl ty samé souchotiny, na které zemřel. Avšak je-li smrt brzká trest boží za nějaký zlý čin, museli bychom právě přistoupení ke křesťanské víře za nejhorší čin považovati, neboť víme, že v prvních časech tisíce a tisíce těch, kteří křesťanství přijali, brzy na to smrtí ohavnou umřeli, umučeni od pohanů, kteří považovali toho času křesťanství za rouhání proti „svým pravým bohům“ a za nebezpečnou nevěru a sektářství. A kdyby vyloučení z katolické církve smrt za sebou táhlo, kterak by žily miliony a miliony těch našich spolubratří, kteří nebyli a nejsou ani katolíci ani křesťané, neboť známo, že jen malý díl všech lidí na světě křesťanské náboženství vyznává a jiní jiné víry a církve za tak spasitelné považují jako u nás katolictví sebe považuje? - Ostatně jest nyní čas zřejmě vyložiti celou záležitost s Drem. Smetanou. On by byl se svým osobním přesvědčením o nepravdivosti katolického učeni nikdy nevystoupil do veřejnosti, kdyby byl nebyl od Pražské pyšné hierarchie k tomuto kroku nucen. Užívaje totiž svobody politické roku 1848 vzniklé, vystoupil z kláštera křížovníků Pražských, jsa tobo času professorem filosofie, poněvadž se život řeholnický s jeho presvedčením příčil. Tak žil dlouhý čas samostatně, obíraje se svymi vědami co muž vážený a neúhonný, až konsistoř Pražská zbujnělá nastávající reakcí jej do kláštera poháněti počala. Křižovnický velmistr, ustupuje nucení konsistornímu, vyzýval několikrát Dra. Smetanu k navrácení do kláštera, slibuje mu, že tam zcela pokojně dle svého přesvědčení bezstarostně žíti bude. Smetana namítal, že se to nesrovnává s jeho ctí, aby se nechal živiti od řádu, s jehožto vyznáním nesouhlasí. Konečně počala konsistoř hroziti exkomunikací, jestli se do kláštera nenavrátí a následek této hrozby bylo veřejné prohlášení zvěčnělého v Unii, že neuznávaje pravdivost katolického učení, vystupuje z kněžství a z víry katolické. Další běh věcí jest všeobecně znamý. Otázka jest: Kdo byl všeho (jak říkají) pohoršení příčina? Nikdo jiný než Pražská konsistoř, neboť bez její zbytečného nucení byl by Dr. Smetana pokojně co učený muž ve své vědě pracoval a zůstal tak katolíkem jako jich jest neskončený počet formálně s docela jiným přesvědčením v srdci, jako jest katolíkem potají mnohý hierarcha, jenž veřejně jiné exkomunikuje.

- V Angličanech se nyní velice zmahá spolek školní, jenž provésti chce, aby se ve školách vyučovalo bez ohledu na všeliké vyznání náboženské a aby se vyučování v náboženství jenom rodičům ponechalo. Velmi znamenití mužové jako Cobden atd. jsou v čele tohoto spolku. - Při nepřemožitelné nesnášenlivosti naší vysoké hierarchie bude věru konečně zapotřebí chytiti se též tohoto prostředku co jediného k zachování svornosti mezi spoluobčany.

- Naše vládní noviny počínají zase starou před r. 1848 taktiku, totiž všemožně tupiti a ve veřejném mínění zlehčovati země svobodné a zvlaště Anglicko, nepochybně proto, aby přešla po takových výpisech mnohému sprostnému občanu našemu chuť na svobodnou ústavu. Tak nedávno zase Oesterr. Corr. velmi hořekuje nad stranností anglických soudců na italianském ostrově Maltě (jenž náleží Anglicku), kteří jistého tamnějšího redaktora, který komusi vražednictví vytýkal, odsoudili pro zneuctěni, ačkoli prý tento redaktor od rakouské vlády (!!!) důkazy si opatřil o vraždě na rakouském důstojníku spáchané. Oesterr. Corr. varovala se celou věc jak náleží vysvětliti, tak abychom posouditi mohli povahu činu, sáhajícího do časů povstání italianského. Ubezpečujeme ale Oesterr. Corresp. a všechny vládní noviny, že by si každý rakouský občan, jenž poznal dobrodiní rakouské justice v obleženosti, za zvláštní boží dobrodiní pokládati musel, kdybychom jenom polovičku té právní jistoty a bezohledné spravedlnosti zde měli, kterou mají v Angličanech. Ostatně bychom měli velmi krásnou příležitost zkusiti podobným způsobem spravedlnost v Rakousích. Což kdyby ku př. redaktor Slovana vytýkal jistému rakouskému velmi vysoce postavenému úředníku přestupek, kterého se jak známo dopustil v Angličanech a dejme tomu, že by anglická vláda tak úslužně jako rakouská onomu redaktoru na Maltě vydala také redaktorovi Slovana důkazy úřední. Jest-li pak by také u nás potrestali jak to Oesterr. Corr. na Maltě žádá, onoho pána pro přestupek nebo redaktora pro zneuctění? - Doufáme, že nás Oesterr. Corr. ponaučí, jak by se ona v podobném pádu zachovala?

- Ve Vídni zase již velmi starostlivě honbu koná policie na politické znaky, tak dalece, že i paním a slečnám na bále odjímá slovanské stužky. Za onoho času táhlo, jak známo, c. k. vojsko do Uher ozdobeno těmito stužkami! Také klobouky šlesvicko-holštýnské zapovídají ve Vídni. Nic podivnějšího nad nynější vládu, ani chameleon! Ještě nedávno Vídeňské časopisy veřejně v obleženosti sbíraly příspěvky pro Šlesvík a Holštýn a nyní tam stojí rakouské vojsko proti svým „německým“ bratřím, nyní zapovídají již i klobouky šlesvicko-holštýnské ve Vídni nosit! Tak odbývají jednoho po druhém.

- Oesterr. Corr. jedná také o emigraci polské. Mezi jiným uvádí z časopisu v Paříži na útraty knížete Czartoryjského pod jménem „la Pologne“ vycházejícího také s nemalou libostí úsudek následující o nás: „Radikalství páně Havlíčkovo jest příliš německé, příliš trpké, příliš skeptické!“ Nemajíce zde dotčený časopis „la Pologne“ při ruce, nemůžeme věděti, jak dalece tento úsudek v něm skutečně obsažen jest a jak dalece to snad jen pouhé barevné sklo Oesterr. Corresp. Ostatně jest známo, že kníže Czartoryjski hlava jest aristokratické polské strany a že nazývá tedy německým všechno to, co nejde na krám šlechtické politiky. Kdo by se nadál v Oesterr. Corresp. tolik světské chytrosti, jako zde projevuje užitím slova „německý?“ Ona si myslila asi takto: „Všichni Češi, ti praví Češi, ti ultračeši jsou úhlavní nepřátelé všeho německého, nazveme-li tedy směr Slovana „německým,“ nejsnadněji jej tak u nich zohyzdíme!" Také příliš trpký? Jistě ale ne trpčejší než obležení a nynější konstitučnost. Tak skeptický! totiž pochybující, nedůvěrčivý! Čtěte články v Lloydu o zrušení ústavy, o nemožnosti vlády dle většiny sněmu, vizte okolo sebe, co se děje - atd. a věřte, důvěřujte se jako v skálu! -

- Jisté vládní noviny, o kterých dobře jest známo, že vycházejí pod vlivem ministra osvěty, již několikrát vytýkaly biskupům moravským, že proti rovnoprávnosti uvádějí ve slovanských krajinách do správy církevní němčinu. Posledně již zřejmě praví, ze vedení matrik vlastně jest úřad od vlády kněžstvu odevzdaný a že tedy státní moc má právo nařídíti, aby se v krajinách slovanských po slovansku vedly. Proč to tedy moc státní, to jest zde pan ministr osvěty již dávno nenařídil? Jak málo nám pomohou všechny ty pěkné řeči bez skutků? Kdo bude věřit v upřimnost řečí vládních o rovnoprávnosti, když se ustavičně orgánům vládním trpí zřejmé rušení této rovnoprávnosti, když se ustavičně o každé sousto této slíbené rovnoprávnosti takřka práti a potýkati musíme?

- Ze všech stran - praví vládní noviny - zasýlají se knížeti Schwarzenbergovi poděkovací adressy, že zachoval evropský pokoj! Šťastní lidé, kteří si umí všude najít příčinu k děkování a pochlebování. Zdálo by se, že bychom všichni plakati měli nad tím, že vláda bez potřeby nesmírné přípravy konala k vojně a tak zase veliké dluhy na zem uvalila, bez potřeby vojska dlouhými pochody a obyvatelstvo ubytováním a přípřežemi mořila: ale proto přece děkují ještě za to, že - prý vojna nevypukla. Šťastné to povahy, které dostavše 25 ran, poděkují ještě za to - totiž proto, že nedostaly 50 a dostavše 50. zase poděkují, že nedostaly 100 a dostavše 100, děkují ještě - za zachování života! Není nad vděčnost!

- Co jsou při pávu nohy, to jsou při naší nynější vládě finance Kdykoli se tak postaví některé vládní noviny na zadní nohy a s velikou vítěznou troubou nám vyhlašují o síle vlády, o uzavření revoluce atd., vždycky přece vidíme ty dvě veliké díry, které se po uzavření revoluce zacpati nemohou. Jedna veliká bezedná díra dole, skrze kterou se propadlo a propadá všeliké stříbro a zlato a druhá ještě větší a nekonečná díra ve stropě, skrze kterou se ustavičně sypají jako sníh papíry, bankovky, münzscheiny, Cassaanweisungy atd. Pořád se nám jen mluví o pevnosti vlády a přece stojí ustavične kredit této silné vlády výš než na 30 procent!