Články ze Slovana/Sliby a obležení

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Svoboda církve	Sliby a obležení	Pozorovatel politický (1)

Údaje o textu
Titulek:	Sliby a obležení
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Nebude snad nikomu příliš divno, že my političtí emigranti z Prahy často rozjímáme a přemýšlíme o obležení, o českém sněmu, o říšském sněmu, o pravdivém počátku nějakého konstitučního života, o slibech nám daných a o jejich vyplnění, o prozatímních ordonnancích, o vypisování daní bez povolení sněmu atd. atd., dlouhá by totiž byla litanie všechny zármutky a nářky kostitučních občanů vypočítávati.

V ústavě říšské stálo, že prý zemské ústavy ještě r. 1849 do života vstoupí. Co ale to jest do života vstoupit? Pan ministr Bach vyložiti nám dal tento slib v ten smysl, že se pod tyto ústavy, které teprva r. 1850 vydány byly, napsalo datum 31. pros. 1849. Tak vstou-pily do života!! - Co by tomu asi řekl ministr Kraus, kdyby se tohoto velmi vtipného výkladu take počali chytat kontribuenti. a také říkali, že nový zákon jeho o dani z příjmů neb o laudemium1 neb vůbec o kterékoli dani již tím do života vstoupil že vytištěn jest. Tu pp. ministři dobře rozumí, co to jest do života vstoupit, totiž udělat to, co napsáno jest, zaplatit pěkně: ale o ústavách a o podobných právech občanů mají hned vymyšlený jiný výklad.

Teď sice již stálo v některých vládních novinách, že prý letos na podzim budou zemské sněmy svolány a že prý pan Dr. Bach velmi mnoho k tomu účeiu ve svém ministerstvě připravuje.

Teď ale má již v Rakousích každý právo býti Tomáš, v každém pádu, když vláda něco dobrého slibuje. My víme ze zkušenosti, že p. ministr Kraus, když chtěl od sněmu nějakou půjčku, vždy sliboval hory doly, kterak se všechno zjinačí a zlepší; peníze se vypůjčily a také šťastně do vojenské kasy odvedly, ale na zlepšení čekáme až podnes pořád s útěžkem dobrých nadějí. Mluvilo se nedávno zase o nějaké dobrovolné půjčce asi 150 milionů zl. stř. a zdá se nám, že se při tomto slibu více o tuto půjčku než o sněmy jedná.

Zrovna to samé děje se již s obležením jak ve Vidni tak v Praze, zvláště ale v Haliči. Halič celá je pod vojenským zákonem, ačkoli dokonce žádné příčiny k tomu neshledáváme, neboť se vláda sama chlubívá, že lid haličský jí věrně oddán a spokojen jest, a že jenom polská šlechta nepříznivé úmysle proti rakouské vládě chová. Tu však ale každý i nejobmezenější rozum chápe, že šlechta povstání proti vládě způsobiti a jí vůbec nebezpečna býti nemůže, jestli s ní lid nedrží, a to tím více, když dosti vydatné vojenské posádky všude pohotově jsou. Když se tedy až podnes ústava v Haliči platiti nenechá a jen výmineční vojenský stav udržuje, musí to každý rozumný člověk jen za důkaz a za patrnou známku považovati, že si naše nynější vláda v absolutismu libuje a ústavě přízniva není.

O obležení ve Vídni nechceme se ani zmiňovati, o tom se již z mnohých jiných stran dosti napsalo.

Mluvme zde jen o Praze, mluvme docela chladně, beze vší vášně, avšak také beze všeho pokrytství.

V Praze se z čistého jasna na počátku máje 1849 vyzdvihla hlavní konstituční práva a prohlásilo obležení. Tu noc před tímto prohlášenim zatknuto jest mnoho osob, nejvíc studujících a mezi nimi lycealisté, tedy skoro ještě děti. Proslýchalo se, že prý měli nějaké spiknuti, že prý byli ve spojeni s Drážďanskými a s Bakuninem, a toto spiknutí tedy bylo přičinou obleženosti Pražské. Počalo se tedy na Pražském hradě dle vojenského obyčeje vyšetřovati a vyslýchati, sváželi se k tomu lidé se všech stran, a doslýcháme, ze posud asi 60 osob jistě na hradě sedí, nyní když počítáme konec máje 1850. Za ten celý čas neslyšelo se z úředni strany, nedověděli jsme se posud nic o spiknutí tomto, jak mnoho a co jest vyšetřeno, jen sem a tam bylo slyšeti po hostincích tajnostné klepy, že jsou již ti a oni k smrti, ten na 16, ten na 10 let atd. odsouzeni; jen sem tam dávala vojenská komise ve vládních novinách odsouzením někoho pro neodevzdání zbraně neb pro urážku policejní stráže život svůj na jevo.

Zatím ale trvalo pořád obležení, a po ten celý čas zůstala ústava v Praze bez platnosti. Každý, kdo v Praze byl, musí vyznati, že tam s ohledem na smýšlení občanstva ani dost málo pravé příčiny k obleženosti není. Podle ústavy oktrojované se jenom v čas blízké vojhy a vnitřních nepokojů město neb krajina do obležení dáti může, z kterýchto příčin ani jedna v Praze místa nemá.

Každý tedy, kdo jest přítel ústavní a právní vlády, musí z toho pozorovati, že jenom k vůli svému pohodlí ministerstvo udržuje v Praze výminečný stav, aby se totiž všeliké nepříjemné opposice zbavilo. Ministerstvo od nás žádá, abychom věřili a doufali, že opravdu sliby jeho stanou se skutkem, avšak při takových okolnostech, kdežto se vláda všemožně vyhýbá každé jiskře konstitučního života - jaké víry jest k tomu zapotřebí?

Každý myslí, že ministerstvo jen proto tak dlouho odkládá s uvedením ústavy do života, aby se zatím dočkalo jak ve Francouzích věci vypadnou. Tam se nyní vlastně vede boj mezi svobodou a absolutismem - a která strana tam zvítězí, ta zvítězí také v celé Evropě.

Není to ale moudřeji a opatrněji jednáno od vlády, když se národům patrné důkazy upřímnosti dají, a tím jejich důvěra a láska k vládě na všechny pády pojistí, nežli se vydávati na nebezpečí nejistých politických události v cizích zemích? Aneb myslí ministerstvo, že národ nepozoruje neupřímnost takového jednání? V Drážďanech, kde přece bylo povstání se strašlivým bojem, již dávno pominulo obležení a také výsledek vyšetřování jest již ohlášen, - a v Praze, kdežto se žádný nepokoj ani nestal, ještě posud má býti z té samé příčiny obležení potřebné?

Kolik se již ve veřejném mínění kladlo lhůt ke zrušení tohoto obležení, a všechny prošly nadarmo. Nyní se myslí, že po zřízení soudních úřadů se konce svého dočká - do toho času máme ještě měsíc, ale nepochybně projde snad i tato lhůta jako všecky předešlé!!

Věru, smutný jest to ten náš konstituční život!

Poznámky

1 Musíme věc jmenovati tak, jak jest. Sněm vyzdvihl laudemia vrchnostenská, která jen málo kdo platiti musil a pan ministr Kraus zavedl všeobecná laudemium pod jménem taxy, kterážto taxa ale trhá více kapsy, než staré laudemium. Tak poznenáhla nastupuje naše ministerstvo všude na místo bývalých vrchností, a budeme brzy v patriaichálním a patrimonialním útlém svazku.