Články ze Slovana/Pro okolí Opočenské a také dále

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (43)	Pro okolí Opočenské a také dále	Pozorovatel politický (44)

Údaje o textu
Titulek:	Pro okolí Opočenské a také dále
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Bude snad málo který z našich čtenářů, který by nevěděl, že všechny članky ve Slovanu poznamenané z počátku neb u konce písmeny H B., od redaktora Slovana jsou sepsány a kdo by dále nevěděl, že vůbec celá rubrika ve Slovanu. nadepsaná „Politický pozorovatel“, kdyby se i náhodou v tisku písmeny H. B. vynechaly, přece celá vždy psána jest též od redaktora, což tuším již dle slohu a způsobu psaní lehce poznati může, poněvadž skoro každý člověk, který myslí, také má svůj zvláštní způsob v sestavování svých myšlének, tak jako má svůj zvláštní obyčej.

Navzdor tomu pokusil se přece nějaký nejmenovaný dopisovatel ve vládních Pražských Novinách připisovati jeden článek Politickeho pozorovatele v č. 14. letošního Slovana, týkající se Opočna, někomu jinému a hledati v dotčeném našem článku jenom výpar nějakého sousedského sočení proti Opočnu. Za příčinou toho dostali jsme následující dopis:

Pane redaktore! Neznámý dopisovatel z Opočna 23. března v čísle 76. Pražských Novin od 30. března 1851 dílem pokrytými a utajenými, dílem také otevřenějšími a zjevnějšími slovy „okolí“ Opočenské a zvláště město Dobrušku do veřejného mínění uvádí, jako by někdo z toho okoli, neb implicite z města Dobrušky svým popuzováním vinen byl tím, že ve Vašem Slovanu b. r. č. 14. na stránce 410 pod záhlavní chiffrou Vaší H. B. uveřejněné „pro nás (Opočenské) trpké“, „nezasloužilé“ a „při naší strasti tím bolestnější řádky“ světla božího jsou spatřily.

Toto veřejné mínění a tvrzení stává se pro Dobrušku - a snad i pro Třebechovice a Týniště - téměř veřejným nařknutím, když pan dopisovatel Opočenský v onom článku tvrdí a dokládá: „že nikdy oni (Opočenští) žádnému -ani našemu sousednímu městu - (rozumějž Dobrušce) nevytýkali, když se tam někomu měšťanské právo udělilo.“ Pro lepší vyrozumění budiž zde podotknuto, že město Dobruška loňského roku čestné právo udělilo: důstojnému panu vikáři, školnímu dozorci a farářovi Přepyšskému P. Janu Vitečkovi, pak oběma kaplanům nynějším Dobrušským totiž ct. knězi P. Josefu Broukovi a podepsanému Josefu Roštlapilovi. Jelikož všem Dobrušským a významně podepsanému (kteréhož jak ústní pověst nepravá, tak i pan dopisovatel Opočenský svým v Pražských Novinách uvedeným článkem ač dosti skrytě a jako opatrně za tohoto popuzovatele do veřejného mínění pouštěti se zdá) na dobrém usrozumění a přátelském sousedstvu, bez pochlebenství a všelikého nadsazování budiž to vysloveno, nám zajisté milého sousedstva Opočenského, jakož i s druhé strany i na naši dobře zachovalé a bohda vždy bezúhonné cti velmi mnoho záleží, těžce a nemile toho neseme, abychom, jakž se to v Pražských Novinách tímto článkem stalo, bez vší viny své u veřejném mínění do nepravého podezření uváděni a tudiž zlehčováni byli: i žádáme Vás, slovutný pane redaktore! abyste pod svou ctí a na Své dobré svědomí v budoucím čísle svého Slovana veřejně se osvědčil: zdaliž Vám kdo z Dobrušského obyvatelstva, neb jeho výboru aneb představenstva, zvláště pak z jeho čestným právem poctěného měšťanstva - a výslovně já podepsaný, buď tento ve Slovanu na str. 410 umístěný článek zaslal, aneb potřebných k tomu dát, byťby sebenepatrnějších a nevinnějších tím nejmenším slovem Vám byl sdělil a poskytnul.

Úsilně prosíme o uveřejnění jak této žádosti naší tak i Vašeho svědomitého na to se osvědčení.

V Dobrušce 1. dubna 1851. Josef Roštlapil.

Opakujeme tedy ještě jednou to, co beztoho každý ví, že sám redaktor Slovana jest spisovatel onoho článku a dodáváme ještě to, co nikdo věděti nemůže. totiž že redaktor Slovana od nikoho ani z okolí Opočenského ani odkudkoli vůbec k sepsání onoho článku nikterak vyzván nebyl, což svou ctí a na své dobré svědomí úplně potvrditi můžeme. Zprávu, že Opočenští poslali první poděkovací adresu knížeti Schwarzenbergovi, čtli jsme tuším ve Víd. Denníku a to nás povzbudilo k sepsání onoho článku v Politickém pozorovateli č. 14. str. 410.

Že ostatně redaktora Slovana žádná osobní zášť proti městu Opočnu, ve kterém ani nikdy nebyl, k sepsání onoho článku popuditi nemohla, jest tuším také dosti patrno a jestli se snad mnozí páni Opočenští na nás proto horší, musejí sami sobě příčinu připisovat. Neboť kdo vystupuje jakýmkoli krokem do veřejnosti, musí již napřed věděti, že bude všelijak posuzován, a kdo dává poděkovací adresu knížeti Schwarzenbergovi, musi napřed věděti, že bude od vládních novin pochválen, od opposičních pohaněn.

Všechno přijde jen na to, která strana pravdu má. Já alespoň myslím, že by kníže Schwarzenberg asi velmi málo adres poděkovacích dostal, kdyby neměl v rukou svých tolik moci. Chceme-li bez bázně před touto hmotnou mocí a bez očekávání nějakých milostí. pouhou pravdu mluviti, musíme říci, že všechna zásluha o udržení pokoje náleží jenom pruské vládě, která se raději pokořila před Rakouskem a raději snášela nespokojenost největší části, ba skoro všech občanů svých vojnu žádajících, než by byla počala vojnu. Každý přece víme, že nezačali Prušáci vojnu strojiti, nýbrž kníže Schwarzenberg, a také nyní všichni víme a vidíme, že věci mezi Pruskem a Rakouskem stojí nyní zrovna zas tak, jako stály před strojením této vojny. Neodvislý občan, který nechce pochlebovat, tázal by se tedy: Nač pak vlastně udělal náš první ministr takovou velikou útratu na přípravy vojenské v našich beztoho velmi smutných okolnostech? nač obtěžoval i vojsko i občanstvo maršem a ubytováním? co tím docílil? - Snad udržení pokoje? Tohoť by byl laciněji docílil i bez těch maršů, bez tohoto ubytování! A byli bychom právě tak daleko s Pruskem, jako jsme nyní! Náš pan ministr ovšem neměl ani pravý úmysl vojnu vésti, nýbrž chtěl jen Prusko (vlastně pruskou královskou rodinu) zastrašiti, aby se podalo pod přednostenství Rakouska, hrál tím ale příliš nebezpečnou hru. Což aby tak bylo Prusko vojnu přijalo, při které mělo věru více naděje na vítězství než Rakousko? Co pak?

Ostatně jsme přesvědčeni, že myšlénka, podati tuto děkovací adresu za udržení pokoje, a snad i zavedení nynější vlády vůbec, nevyšla z hlav pánů měšťanů Opočenských, jest ona „daleko a široko rozvětvená“ a dobře upředená osnova, která se vyskytuje najednou na všech koncích mocnářství a že také asi praví a vlastní občané Opočenští mají příliš malého podílu v této demonstraci, která se děla pod jménem jejich města a třeba s jich podpisy. Vímeť my ze zkušenosti, jak to chodívá a chodí s podobnými adresami. Vždyť pak r. 1848 celá guberna Pražská in corpore v černých fracích táhla do Besedy Měšťanské podepsati žádost revoluční, celá šlechta prosila J. M. C. o zrušení poddanstva, všichni Němci prosili o rovnopravnost, ultramontáni prosili o svobodu víry! Jak upřímně - to vidíme nyní. Když člověk podepisuje to, co by nepodepsal, kdyby se nebál své pravé smýšlení vyjeviti -to jmenujeme terrorismus a terrorismus zůstane vždy stejný, třeba ho jednou provozovala svornostská čepice a po druhé bodáky a kanony. Jeden terrorismus vede k druhému dle pravidla: dnes mně, zítra tobě - a pravá svoboda vždy utlačena, odevšad poličkovaná, po straně stojí a pláče. Kdo se tomu nenaučil z historie a z praktických zkušeností r. 1848. 1849, 1850, ten se již ničemu nenaučí v politice. Pravá svoboda neterrorisuje nikoho, a kdo sám sobě přeje volné vyslovení svého mínění, musí to popřáti také jinému a třeba nejhoršímu protivníku svému. Pravá svoboda nenávidí terrorismus v každé formě, a proto také my, snažice se upřímně o svobodu, stavíme se nyní vždy na odpor teriorismu v čákách, jako jsme se dříve stavěli na odpor terrorismu v červených čepicích. V r. 1848 nás proto tupili a pronásledovali terroristé jednoho druhu, nyní nás zase pronásledují terroristé druhé sorty, to není nic divného ani neobyčejného: divné a smutné jest jenom to, že mnozí z těch, kteří nás tupili a pronásledovali r. 1848 co reakcionáře proto, že jsme zastávali svobodu proti přepjatcům, že, pravím, mnozí z těch nás nyní zase tupí a pronásledují proto, že bráníme svobodu proti zjevným a tajným absolutistům!

Tak se lidé mění a zvláště lidé, kteří nejednají podle zásad, nýbrž z rozličných ohledů neb podle mody každého okamžení, - podle větru, který právě věje.