Články ze Slovana/Pozorovatel politický (58)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Střední strana a Březnová ústava	Pozorovatel politický	Pozorovatel politický (59)

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

V dnešním našem čísle najde obecenstvo nález soudu (cís. král. okresního sborového) v záležitosti našeho posledně konfiskovaného čísla 45. Podali jsme hned toho dne, kterého nám nález doručen byl, stížnost (rekurs) proti krajinskému soudu.

- V Augs. Allg. Ztg. děje se zmínka o petici českých šlechticů strany obecního zákonu ve prospěch větších majitelů půdy. Lehko jest pozorovati, že tato žádost v dobrém spojení je se známými návrhy Lloyda a s prohozeným míněním ministerských orgánů o této věci.

- Na Moravě přihodil se opět nový pád pobouření lidu proti úřednímu nařízení strany pochování na hřbitově jistého starce (vždy dobře zachovalého), jenž si byl v nějakém zoufalství sám život odňal. Celý tento pád nestojí za vypravování, jenom podotknouti sluší, že místní pan farář se přičinil o toto zaslepené a nelidské bouření sprostého obyvatelstva. Vyšetřování se děje. - Každému, kdo takové neřídké pády moudře uvažuje, připadnouti musí, že by moc hierarchická s byrokratickou velmi brzy přišly do zjevného boje, kdyby nemusely býti až posud obě třebas s nechutí spojeny proti liberální straně.

- Kdo čítá nyní obšírnější noviny, musel ve všech zemích pozorovati snažení panující strany mstíti se všemožně liberalistům a rušiti všechno i každou maličkost od liberálních v krátkém panování jejich zřízenou. Všeobecné pronásledování a vyšetřování samé politické procesy proti demokratům kamkoli se podíváš. - Že demokrati a liberalisté, když r. 1848 k moci přišli, nechovali se podobným způsobem proti poraženým absolutistům, toť jest všeobecně známo a vyjmouc tu i tam nějakou kočičinu bujné mládeže, nestalo se jim žádné škodlivé pronásledování, zavírání, vyslýchání, týrání atd. Každý přítel rozumného, čistolidského pokroku musí litovati, že takovým jednáním vítězných nyní stran jenom neukojitelná a zvířecí pomsta se vzbuzuje, jejížto následky vidíme již tu i tam v úkladných politických vraždách. - Smutné vyhlídky do budoucnosti!

- Jedny liberální noviny v Bavořích „Nürnberger Courier“ byly ve 24 hodinách čtyrykrát od policie konfiskovány! - Ať žije pokrok takové policie!

- Jak známo jásaly všecky reakcionářské časopisy pobožnou radostí, když generál Oudinot v čele francouzské výpravy do Říma vtrhnul a na zříceninách Římské republiky vládu papežskou zase obnovil. Listy tyto předpovídaly tenkráte s velikon vítězoslávou, že svět bude míti příležitost se přesvědčiti, jaký jest rozdíl mezi tyranyí a terrorismem krvelačných republikánů Římských a mezi mírnou a otcovskou vládou papeže Pia a jeho rádců, kardinálů. Přesvědčení o velikém rozdílu tomto nabyl svět za krátký čas. Stav veřejných záležitostí v Římě jest ode dne ke dni smutnější. Na zákony nebéře se žádný ohled; neobmezená libovůle panuje. Denunciace jsou na denním pořádku a poněvadž jim otcové kardinálové beze všeho zdráhání se věří, bývají i nejpokojnejší občané Římští beze vší příčiny zatýkáni a dlouhý čas ve vazbě trýzněni. Svatá inkvisice slaví své z mrtvých vzkříšení. Že Římané svou nenávist proti systému tomuto i nejstrašnějšími prostředky na jevo dávají, nepřekvapí zajisté nikoho, kdo ví, jakou roli dýka v životě italianském již ode dávna hraje. Římské obecenstvo pátrá s velikou obezřetností a pilností po nástrojích a orgánech tajné policie a pomáhá si od nich -dýkou. Podobnýni způsobem jedná se i proti osobám stojícím v nejvyššich úřadech a důstojenstvích. Zde jeden příklad. Dne 8. června dostal notář Apollini, jenž již delší čas zatknut byl, po osmiměsíčním prošení, svolení svého syna spatřiti. Pohnutí ubohého otce bylo tak veliké, ze v okamžení, v němž syna svého objal, mrtvicí raněn byl. Jeden z vysokých prelátů Římských, monsignore Marco Evangelisti, kancléř tribunálu Římské konsulty, jenž pro nelidskost svou vůbec známý jest, byl výjevu tomuto přítomen a nepovolíl, aby lékař přivolán byl a nešťastnému otci žilou pustil, nýbrž stál na tom, aby z vězení odnešen byl a v něm zemříti nemohl. V neděli dne 15. června dostal tentýž prelát Evangelisti, když z domu svého vycházel od neznámé osoby na vzájem ránu dýkou, na kteroužto dle úředních novin Římských vskutku také zemřel. Podobný duch panuje také v provinciích. Mimořádný komisař papežský v Umbrii, monsignore d'Andrea přijel tyto dny ze Spoleta do Říma a oznámil vládě, ze se tamní posice udržeti nenechá, nebude-li tam posláno o několik praporů vojska více. Celá provincie jest prý zaplavena pamflety, kteréž nespokojenost a jitření mezi lidem udržují; největší sensaci dělá dle zprávy veledůstojného otce duchovního knížka nadepsaná „Addio al Papa“ (asi: Loučení s papežem), kterou lid s velikou dyohtivostí čte a rozšiřuje. S podobnými úkazy potkáváme se také v Italii rakouské; o smýšlení, kteréž proti Rakušanům v Lombardii panuje, svědčí mezi jiným udalosti následující: Když dne 19. června vojenský gouverneur v Lombardii hrabě Gyulay do divadla v Pavii přišel, opustilo skoro celé obecenstvo dům.

Hrabě, který byl to spatřil, učinil totéž; někteří diváci, kteří v divadle byli ostali, byli, vycházejíce z divadla, od přítomného zastupu uvítáni syčením a pískaním. Hrabě, jejž demonstrace tato velmi rozhorlila, hrozil, že Pavii v obleženost prohlásí, bude-li se taková urážka ještě jednou opakovati.

O smýšlení obyvatelstva rakouské Italie svědčí dále událost, která dne 25. června v hlavním mestě Lombardie se přihodila a nyní ve všech rakouských novinách koluje. Jakýsi dr. Ciceri byl od vojenského soudu pro velezrádu odsouzen k těžkému vězení na deset let. V Miláně roznesla se ale mezi tim pověst, že týž Ciceri byl u vojenského soudu Milánského od svého představeného, dra. Vandoniho, c. k. delegačního lékaře udán. Jakmile se ve městě rozšířilo, že dr. Vandoni hraje roli donášeče, počali se mu všickni přivrženci strany liberální vyhýbati a jím opovrhovati. Vandoni, jenž to pozoroval počal se strachovati, aby to nemělo následků ještě bolestnějších a nevycházel již u večer ze svého domu. Kdykoli v záležitostech svých z domu u večer vyjíti musil, nechal se vyprovázeti od několika osob (jedny rakouské noviny píší, že to byli přestrojení žandarmové). Dne 25. předešlého měsíce vyšel Vandoni o půl páté hodině odpolední ze svého domu sám a sám. V tom se k němu přiblížil neznámý mladý člověk a dal mu se slovy „k službám, Vandoni“ dvě rány dýkou, z nichž jedna srdce trefila a smrtonosnou byla. Dr. Vandoni ostal na místě mrtev. Jeho paní viděla neštěstí svého manžela s okna, volala o pomoc - ale již pozdě. Mladý člověk prchl a všecko namáhání policie, na stopu mu přijíti, bylo marné. Pražský „Konstituční List“ píše mimo to, že na mrtvole zavražděného bylo nalezeno slovo „Uno“ (první).

„Terstské Noviny“, jejichž Milánský dopisovatel událost tuto obšírně popisuje, končí svou zprávu o tom slovy následujícími: Jak patrno, jest v Miláně podle moci viditelné ještě moc jiná, neviditelná. Nejhorší jest ale to, že po spáchání činu tohoto na ulici jen radostné (triumphirende) obličeje viděti bylo.

- V dnešním čísle listů těchto jest mezi jiným umístěn článek, v němžto se jedná o smělých plánech a bledých nadějích nynějšího presidenta francouzské republiky. Následující událost přispěje poněkud k bližšímu objasnění otázky, jak veliké nepřízně a náklonnosti si týž L. Napoleon u obecenstva a vojska Pařížského až posud vydobyl. Před nedávnem byla v Paříži veliká přehlídka tamní vojenské posádky, kteréž president republiky přítomen býti chtěl. Vojsko vytáhlo v parádě o dvanácté hodině na ustanovené místo a čekalo na presidenta republiky. Horko bylo nesmírné; president ale nepřijížděl. Vojáci stáli v nejparnějším slunci pod zbraní a mnozí z nich počali omdlívati. Někteří z přítomného obecenstva jím kupovali občerstvení a nechali ty, jenž pro umdlení z řad vystoupiti musili, ve fiakrech do kasáren odvézti. Teprv o čtvrté hodině přijel president, provázen jsa svými adjutanty. Vojsko jej přivítalo hlubokým mlčením, přítomné obecenstvo ale zahřmělo jednohlasně „Sláva republice!“ President republiky, jenž na takové uvítání připraven nebyl, - jak jedny franc. noviny píší - až na smrt zbledl a odebral se velmi rychle a jinou stranou do svého paláce. Jedna setnina vojska, která volala „Sláva císaři!“ byla na rozkaz komandanta zatčena a potrestána. Z těch a takových výjevů, které se ostatně v Paříži velmi často opětují, může se nejlépe posouditi, kterak sympathie pro L. Napoleona mezi lidem se zmáhají. Proti temto demonstracím pomáha si ale vznešený genius L. Napoleona způsobem velmi rázným a šlechetným. Poněvadž volání „Sláva republice“, kterým jej Pařížské obecenstvo skoro každodenně častuje, aristokratickým uším jeho velmi nepříjemné a protivné jest, najala si Jeho (nastávající) Císařská Milost, pan L. Napoleon Bonaparte rotu všelijakých dobrodruhů, poběhlíků, darebáků atd., která místo veřejného mínění zastupovati má.

Každý z mizerných subjektů těchto dostává od tajných náhončich L. Napoleona jeden frank a také více denně, za to musejí ale neustále číhati, kdy pan president z domu pojede. Když se pak „občan“ Bonaparte na ulici ukáže, volá tato sběř jako o závod „Sláva Napoleonovi! Sláva císaři!“ Mají-li tito heroldové náhodou na ulici převahu, přinášívají pak orgány Bonapartistů druhého dne zprávy as následující: „President republiky vyjel si včera tam a tani a byl jako obyčejně od četně shromážděného lidu s největším enthusiasmem uvítán.“ Někdy tahne rota tato na jeviště své činnosti s holemi a kyji a nutí každého, kdo stejně s ní řváti nechce k mlčení. Onehdy čekala tato Bonapartistická sbeř na presidenta na Boulevardech; proti očekávání jejímu nechal se tam ale také vynajíti značný počet obecenstva a dělníků. Někdo z přítomných se tázal jednoho dělníka, proč vlastně na presidenta čeká a zdali jej snad ještě neviděl. „To ne! - odpověděl dělník. -Poněvadž víme, že títo uplacení hulákalové císařští slávu provolávají, přišli jsme sem, abychom republice před omámeným presidentem několikráte a hlučně „Sláva!“ provolali." Že se častokráte mezi tímto komonstvem L. Napoleona a republiky také rvačky strhnou, nemusíme ani podotýkati. Policie pařížská při takové příležitosti nechá zatknout republikány a decembristé bez trestu dále táhnou.

- Jednoho svého pana dopisovatele činíme na to pozorna, že oboje pražské vládní noviny jak české tak německé odporují jistým od něho ve Slovanu uveřejněným okolnostem strany přestoupení k evangelické církvi v okolí Hrádeckém (podkraje Novoměstského) Vládní noviny, štítíce se vyřknout strašlivé jméno „Slovan“ mluví sice jen „o jistém českém časopisu“: není vsak z okolností žádné pochybnosti, že jenom my jsme onen časopis. Velice nám tedy bude vděk objasnění té věci od téhož našeho váženého dopisovatele, o němžto nám známo jest, že o těchto věcech jisté a bezpečné vědomosti míti musí.