Články ze Slovana/Pozorovatel politický (33)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Poturčenec horší než turek	Pozorovatel politický	Peníze

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Tyto dni dostali jsme od některého svého tajného dobrého přítele anonymní dopis, jehožto obsah jest jistě pamětihodný, zvláště proto, že nám ukazuje nesmírné schopnosti našeho veleslavného náměstnictví k tajné policii. Přípis úřední koluje totiž po naší milé vlasti, jehožto pro všechny potomky velmi zajímavý obsah jest asi následující:

„Laut einer herabgelangten konfidentiellen Mittheilung der k. k. Statthalterschaft in Prag, soll die vom Hawlíček in Kuttenberg redigierte Zeitschrift Slovan in einer Doppelausgabe erscheinen, welche wahrscheinlich in einer der čechischen Städte Časlau oder Humpolec von einer Winkelpresse gedruckt wird, und worin die regierungsfeindlichen Tendenzen des Hawlíček noch mehr ans Licht treten.

Dieselben werden aufgefordert hierüber strenge zu wachen etc.

To jest, že prý dle důvěrné zprávy od c. k. náměstnictví v Praze, vychází Slovan náš v dvojím vydání, totiž snad že to jedno zcela krotké jen tak na oko zde v Kutné Hoře vydáváme a sl. c. k. náměstnictví předkládáme, zatím ale zcela jiné zuřivé tiskneme nepochybně prý buď někde v Čáslaví neb Humpolci v pokoutní tiskárně. Kdo něco podobného vys. sl. naměstnictví v Praze udal, projevuje arci ku podivu malé zkušenosti v umění tiskařském a v známosti maloměstských klepů. Zajisté by ani dva dni tajné nezůstalo, kdybychom v Humpolci neb Čáslavi pokoutně něco tiskli, již druhý den by všecky babičky in loco jedna druhé v největši důvěrnosti svěřila, že se tisknou tam a tam bankouoty atd. Že však vys. sl. c. k. náměstnictví podobným až příliš nechutným a fantastickým klepům, které by se jen v hlavě některého nejvýbornějšího, dobře smýšlejícího uroditi mohly, předce uvěřilo, tomu bychom nikdy bez patrných důkazů uvěřiti nemohli. Vys. sl. c. k. náměstnictví velice se v nás mýlí, jestli nás nyní drži za schopné nějaké protizakonní agitace: vždyť máme přisámbůh! až příliš mnoho co brániti patrné zákony, které pro nás mluví a kterým se prakticky jiný smysl podkládá! Nač bychom se pouštěli na tak beznadějné pole protizákonnosti? Zdá se nám, že bychom mohli sl. náměstnictví nejlépe vysvětliti původ takových podivných zpráv: řekli jsme kdysi v žertu, že hodláme se u ministerstva ucházeti o povolení na kočující polní tiskárnu, abychom mohli, až všechna tiskárnami opatrená města do obležení přijdou, někde na čistém poli neb v lese noviny své tisknouti, snad tato pověst převzala na se poznenáhla roucho pokoutní nějaké podzemní neb povětrné tiskárny v Humpolci neb v Čáslavě? Fantasie lidská! jak mnoho žertů jsi již naplodila!

- Tedy se již proroctví naše - avšak lehce tu bylo prorokovat - vyplnilo a máme již ne-li říšskou radu, alespoň přednostu říšské rady. Přednostou jmenovan jest baron Kübek - nomen omen! zdá se tedy, že první otázka, kterou páni ministři nové říšské radě předloží, bude ta, kterak by se nejsnadnějším a nejčerstvejším způsobem docíliti dalo, aby se naše bankovky ve stříbro a zlato proměnily!

- Zase nám již slibují svolání zemských sněmů, nevím již po kolikáté. Tentokráte kladou delší lhůtu totiž až do června. V červnu řeknou zase, že až v budoucím máji a tak dále.

- Co nejdříve prý vyjde nový zákon o právu vodním (užívaní vody) zajisté již z mnohých stran toužebně očekávaný. Kdyby jen byl okolnostem našim jak náleží přiměřený.

- Tak tedy se již přece dočkal Víd. Den. té radostné chvíle, kdežto nám mohl podati tu zprávu, že Slovan pro Uhry zapovězen jest. Formule, kterou se to děje, jest velmi krátká a dle nejhovější mody bez udání všelikých příčin. „Vysoké velitelství vidělo se pohnuto.“ Ohlášení toto pro okres Prešpurský vytištěno jest dne 10. prosince v Prešpurských novinách a datováno jest od 4. prosince z Prešpurku, potřebovalo tedy na marš z kanceláře vojenského velitelství Prešpurského do redakce novin Prešpurských plných pět dní. Z toho již může obecenstvo pozorovati, jak mnoho asi času potřebovalo než přislo z úst denunciantů přes Pešť až do Prešpurku, i není tedy divu, že došlo dříve do privatní vedomosti v Kutné Hoře, než dojde do officielní známosti pp. poštmistrů uherských. Proto jsme tedy mezi tím časem již mohli zaslati na Slovensko všechno, čeho zapotřebí bylo ještě si před rozchodem povědíti. Jako každý pravý Čech, když si nohu zlomí, se raduje, že si nesrazil vaz, tak i my těšíme se při této smutné události tím, že Slovan touto zápovědí v Uhřích ztratil více odběratelů nez jich ma Vídeňský Denník na celém světě. Zákazem Slovana v Praze ztratili jsme sice skoro víc než jednou tolik odběratelů než v Uhřích, přece však jsme tento zákaz tak hořce nenesli jako zákaz v Uhřích, jmenovitě na Slovensku, kdežto se již počalo velmi dobře ujímati srozumění s námi a přesvědčení o potřebě jednoho spisovního jazyka, což se nám zdá býti nevyhnutelná výminka lepší budoucnosti jak pro Slováky tak i pro nás na Moravě a v Čechách.

Toto poznenáhlé zapovídání Slovana napřed v Praze, pak v Haliči, nyní v Uhřích (ve Vídni snad jen proto Slovana nemohou zapovědít, že by sice neměl Denník proti komu psát), připadá nám asi jako pouštění krve. Vláda by asi nerada zjevně zrušila zákon o tisku, a proto hledí Slovana usmrtiti jiným způsobem. Zákazem v Praze, v Haliči, v Uhřích ztratili jsme asi tisic odběratelů, což děiá ročně asi 7000 zl. stř. Papír, který pro 1000 odběratelů ročně se zpotřebuje, dělá asi 2000 zl. stř. Kdo věci rozumí, nahlídne, že ostatní výlohy při časopisu bez ohledu na větší neb menší počet odběratelů skoro stejné zůstanou, že tedy s odpadnutím 1000 odběratelů o mnoho víc ušetřiti nemůžeme při výlohách než ty 2000 zl. za papír. Patrno tedy, že při stejných skoro materialních výlohách oněch nám ubývajících ročních 5000 zl. stř. jinak než na honoráru ušetřiti nemůžeme.

Každý jistě nahlíží, že může býti časopis tím dokonalejší, čím více osob jemu svou celou činnost věnuje: to nám ale nemožno jest, když nám peněžitých prostředků k tomu chybí. To tedy jest jediný účel vlády při zapovídání časopisů v obleženosti, aby časopisy opposiční z nedostatku peněžitých sil chřadnouti neb zahynouti musely: nebo že nikoho v Uhřích nepobouříme, jako jsme posud ani v Praze ani ve Vídni pokoj a pořádek nezrušili, to přec nahlíží kazdý.

Jest nyní dvojí cesta před námi. Buď psáti tak, aby s námi vláda byla spokojena, toho ale při vší mírnosti nikdy nedocílíme, proto, že vláda nynější půjde vždy dál a dále, tak že i konečně ty, které nyní sedmašedesátníky jmenujeme, bude vláda časem svým vydávati za radikalisty až totiž s námi ostatními hotova bude, tak asi jako před r. 1848 hrabě Wurmbrad a hr. Fr. Thun považováni jsou od vlády za buriče. Druhá cesta jest neměniti svůj směr, směr, který máme již od počátku svobody tisku a chladnokrevně čekati až přijde poslední rána. My se držíme této druhé cesty a neupustíme od ní. Zákonnitost byla vždy naším heslem a zůstane jím také, pokud bude možná. Na zákonní cestě nemůže vláda Slovana nikdy potlačiti: co se nám násilím neb obejitím zakonů státi může, víme sice dle nedávných příkladů na jiných, předce však máme úmysl raději tomu nejhoršímu se podrobiti, nežli pro strach lidský opustiti od svého přesvědčení. Sint ut sunt, aut non sint!

- Blahověst Pražský podává nám zprávu, že dříve ještě nežli zřízeno bude páté biskupství v Čechách, kardinal arcibiskup Schwarzenberg o to se postarati hodlá, aby zlepšeny byly platy kaplanů a sice v tom způsobu, aby každý měl nejméně asi 100 zl. stř. čistých, řádných důchodů. - Nyní tedy přece hierarchie nahlíží, že páni kaplani mají veliký vliv na lid a že jest zapotřebí nějakým způsobem tyto až posud velmi zanedbané dítky své sobě nakloniti. Jsme velmi žádostivi, odkud se asi ten znamenitý kapital opatří, který by k doplnění takové congruy kaplanské v Čechách potřebný byl, a zvláště vezme-li se také k tomu něco z těch 300000 zl. vid. č., které má arcibiskup Pražský ročních důchodů. Zdá se nám, že se asi nezmýlíme, řekneme-li, že největší čásť těchto peněz vzata bude z místních církevních důchodů.

Mnohý snad bude si mysliti, že snad zde bez příčiny kardinálu-arcibiskupu Pražskému za dobré zlým odměňujeme, pročež zapotřebí jest zde maličkého vysvětlení. Kardinál-arcibiskup Pražský byl na Vídeňském sjezdu biskupském (jak se nyní bezpečně ví) hlava té strany, které vůle se tam provedla. Z toho viděti jest vlastně směr pana kardinála. Cokoli také od svého nastoupení arcibiskupství Pražského učinil, z ničeho se ještě nejevila vůle k potřebným opravám, nýbrž všude jen bažení novými prostředky podporovati staré věci. Zlepšení toto platů kaplanských nemůže se tedy dle náhledu našeho považovati za počátek ostatních oprav, nýbrž za závoru proti nim. „Tu máte každý 100 zl. stř. na rok a buďte zticha, buďte s námi.“

- Pan Hurban obdržel od vlády 1000 zl. stř. pod jménem náhrady za dvě léta, po která od své fary vzdálen byl. - Znamenité jenom, že tato náhrada v hotovosti tak dlouho čekati musela, až vyšel ve Víd. Den. Hlas ze Slovenska -

- Také velmi dlouho na sebe dala čekati odpověď na výčitky od Slováků a od redakce Slovana p. Kollárovi učiněné. Teprva nyní objevila se ve Víd. Den. pod nápisem „Od Pešťanských Slováků“, z nichžto ale není nikdo podepsán, tak že souditi musíme, že tito „Pešťanští Slovaci“ nejsou nikdo jiný nežli tamější pan učitel, o kterém nám již dopis od jednoho velmi řádného Slováka Pešťanského dne 25. listop. privátně zaslaný zprávu podavá, že shání nějakou odpověď a vypůjčuje si noviny z r. 1848. Jest to arci šumnější titul „Od Pešťanských Slováků“ nežli od jednoho učitele v Pešti. - Poněvadž nevíme, budou-li naši páni dopisovatelé ze Slovenska i nyní po zákazu Slovana v Uhřích dále psáti, musíme sami tuto obranu páně Kollárovu objasniti. Že mi snad s nějakou libostí p. Kollára jsme nezlehčovali, důkazem toho jest již číslo 151. Národ. Nov. od 5. října 1848, kdežto celé ono osvědčení p. K. z Pešťanských novin vytištěno jest a od nás nic jiného nedodáno nežli „Přijde na to, není-li vynucené“ V tomto osvědčení praví p. K. „že on z lásky k vlasti (maďarské) se osvědčuje že nemá žádného účastenství v popuzování Slováků v hořejších stolicích, že drží toto vzbouření dle svého nejvroucnějšího přesvědčení za nezákonné a ošklivé (verwerfüch), že již po více let se zaslepenými původci jeho ve spojení s p. superint. Szeberényim bojoval a lid před scestím varoval, na které jej svésti chtěli.“ Ne bez příčiny užil p. Koll. také jména p. Szeberényiho, který zase nazývá povstalé své krajany „fremdes Gesindel“ (cizí holotou) a který vůbec u Maďarů hleděl se všemožně připochlebiti. Kollárovo osvědčení jest od 24. září; marné tedy jest zde všechno vykrucování, jako by p. K. byl nevěděl, co se na Slovensku děje, a byl věřil zpravám v Pešti roztroušeným, že rabují židy atd. Vždyť již 20. září stálo v Peštských časopisech, že panslavisté z Vídně vtrhli do Slovenska, že ale panslavisté nepřišli proto, aby rabovali židy, že také Hurban. Štúr, Hodža, o nichž p. Kollár (jak ze samého osvědčení je patrno) dobře věděl, že jsou na čele povstání, mají jiný účel než drancování: toho přec se p. K. domýšleti nemohl! Nade všechnu pochybnost jest tedy, že p. K. buď ze strachu neb z pochlebenství k vládě maďarské se svých krajanů odřekl veřejně. - My ale jsme o tom mlčeli s ohledem na staré zásluhy p. K. Když ale ve Vídni rovněž zase počal tak němčiti a centralistům pochlebovati, jako v Pešti maďařil, aniž jsme již viděti mohli jinou příčinu toho než pouhou svobodnou vůli p. Kollárovu: tuť se nám zdálo zapotřebí nemlčeti déle. V obraně p. K. stojí „že prý p. K. tolik jalové fanatiky nemá, aby se dal pro nic za nic jen tak pro parádu zabit“: toho ale od p. K. nikdo nežádal, my bychom již s tím hrdinstvím spokojeni byli, kdyby byl raději z Pešti utekl, nežli sepsal takové národu zrádné osvědčení. - Na hrubosti, kterými fabrikátor této obrany p. dopisovatele a redaktora Slovana častuje, bylo by škoda odpovědít: my zajisté oba zapotřebí nemáme vysvědčení svých schopností a tendencí si bráti od p. učitele Pešťanského, anť jsme již odjinud i z krasopsaní i ze čtení i ze slabikování attestatum obdrželi. - Bylo by to sice v jiných okolnostech hezké, že se učitel o svého bývalého faráře ujímá: ale ta okolnost, že onen farář bývalý nyní ve Vídni sedí u zdroje rozličných lásek, zvláště ministerstva osvěty a duchovních záležitostí, tato okolnost, pravím, odjímá této rytířské službě mnoho lesku.

- Jugosl. Nov. vypravují nám zajímavou anekdotu o jistém úředníku, jenž pravil: ..Bohužel! zde nahlížím potřebu slovanského jazyka zvláště při komisích." Slované v Záhřebě by zase mohli říci: Bohužel! vidíme nepotřebnost úředníků takových u nás, kteří jen s bolestí nahlížejí potřebu našeho jazyka!

- Tak nazvané prostřední vlády německé totiž Bavory, Wurtemberg, Sasy, Hanover mrzí prý se velice na to, že jenom Rakousko a Prusko sami o své hlavě rozhodli v Holomouci budoucí osud Německa, ani se jich netázavše. Učinily prý nyní mezi sebou úmluvu, aby si pojistily pro budoucnost také nějakého hlasu v záležitostech Německa. Podivné jest, když někdo mysliti může, že by se zapletené záležitosti německé daly na pokojné cestě pro všechnu budoucnost uspořádati!

- Od té doby, co se u nás vyskytla říšská rada, pozorujeme v Reichszeitungu nejopovržlivější řeči o bývalých liberálních sněmích, které nenazývá Reichszeitung jinak než „politické blázince“, „sněm nerozumu“ atd.

- Strany kroků učiněných od vlády proti vycházení „Presse“, o kterých nepochybně časopisy pod obležením vycházející mlčeti budou, můžeme tuto sděliti z nejlepšího pramene následovně: Pan Kopřiva obžalován jest, že své osobní tiskařské právo jinému pachtoval a následkem toho nepochybně uzná krajská vláda Brněnská, že se panu Kopř. toto právo odejme. Tím způsobem tedy nebude moci Presse z nedostatku tiskárny v Brně vycházeti, neboť jak slyšíme, žádný jíný tiskař Brněnský z bázně nechce tisk těchto novin na sebe přijmouti.