Články ze Slovana/Pozorovatel politický (3)

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Pozorovatel politický
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Slovan, 1850 - 1851
Licence: PD old 70

H. B. Vidíme nyní již patrně, že nebude celé Rakousko na stejný způsob zřízeno, nýbrž že budou míti jistí národové hodné přednosti před jinými, co jmenovitě již jisto jest o Vlaších a o Maďarech; že ale Němci všude již nyní předností užívají, nepotřebuje se ani dokazovat, poněvadž to samo do očí bije. Vidíme také, že vláda rakouská právě jen těm národům přednosti uděluje, kteří proti ní povstali, a kteří patrně ukázali vůli svou zrušiti Rakousko a státi se samostatnými. Tím se zase potvrzuje stará pravda politická, že vlády nikdy z přesvědčení, nýbrž vždy jen ze strachu národům práva povolují. Jaké ale z takového jednání rakouské vlády pro ostatní národy vyplývá ponaučení - toho se každý sam dovtípí.

My jsme ovšem tyto věci hned tenkrát předvídali, když jsme zpozorovali, že vláda váhá roztrhnouti Uhersko na více korunnich zemí. Kdyby byla vláda rozdělila celé Uhersko hned po vojně na čtyry země, totiž Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a Jihoslovansko, mohla míti tři zcela bezpečné, pokojné a sobě nakloněné a při tom mocné korunní země, které by se byly těšily z práv nově nabytých, počínající od té doby počítati své vysvobození a znovuzrození, a čtvrtá maďarská byla by pro svou slabost vládě zcela bezpečná. Avšak známá již polovičatost naší vlády nedala jí provésti tak zcela novou myšlénku, o které snad ještě nikde nic nestalo v tajném státním archivu: tak ale si nových přátel získati zanedbala a staré nepřátele si přece tím nesmířila a nesmíří nikdy, proto že jim nebude moci nikdy povoliti tolik, kolik oni žádají. Všem ostatním národům ukázala ale vláda, že v ni doufati nemohou - a čas nám ukáže, jaké ovoce vládě ponese toto vědomí. -

Organisace našich obcí venkovských má se již co nejdříve uskutečniti. Musíme při tom jen politovati neurčitost našeho obecného zákona, z kterého se s jistotou nejeví: předně kolik voličů může nejméně obec samostatná míti a za druhé, že nic ustanoveno není, kde se mají dvě a tři třídy voličů určiti. Kdo jen trochu věcem rozumí, vidí hned, že zvlaště tato poslední okolnost jest vlastně jedna z nejdůležitějších, od které záviseti bude celý budoucí obecní výbor. Jiný zajisté vypadne výbor tam, kde voličové jen na dvě, a jiný zase, kde na tři třídy rozděleni budou. Jak mohl pan ministr Bach, který rád si tvorčivost politickou připisovati nechá, na tu hlavní okolnost v zákoně zcela zapomenout, nemůže jístě pochopiti nikdo, kdo věří na nějaké důsledné zásady tohoto pana ministra.

Politovati musíme jen toho, že p. Bach nejnovějším vyjasněním onoho obecniho zákona, všechny usedlé domkáře z voleb obecníbo výboru tak šikovně vyloučil, neboť ustanovením, že jen ti voliti smějí výbor, kteří nejméně zlatý stř. přímých daní platí, ztratili všichni domkáři (vyjmouc jen mistry některého řemesla) všechna svá občanská práva. Tento zlatý stř. byl velmi ostrovtipně od p. ministra Bacha vyhlídnut, neboť domkáři platí obyčejně skoro zlatý bez několika krejcarů, a zrovna těch několik krejcarů jim tedy chybí k tomu, aby byly občany a ne heloty. Co je moc, to škodí! Když ani usedlí lidé, majíce své domky, nemají toho nejmenšího práva občanského - kde jest jen stín té naší rovnoprávnosti? - Že tím v obcích jen samé nesvorností a různice povstanou, že se tím klade vlastně počátek k nepřátelství mohovitějších a chudších tříd občanstva venkovského - to snad každý nahlíží a především asi sam p. ministr a doktor Bach. Ale snad se to právě proto ustanovilo. Žádný moudrý soused ať se neraduje z tohoto odstrčení domkářů, tím méně ať se proto nad domkáře povznáší: rozumějte dobře, že nesvornost mezi lidem rozdýmaná, nevede k ničemu dobrému, a že z ní konečně ani sedláci ani domkáři nic dobrého neužijí. Či jste již zapomněli na to, kdo proti vám, sedlákům, hned po udělení konstituce počal domkáře podpalovat! Nemějte krátkou paměť, tak jako vás až do r. 1848 mrzelo otroctví a utiskování, tak jako vy si nyní libujete ve svobodě: tak také by mrzelo a bude mrzeti domkáře, jestli zase vy budete chtít nad nimi poroučet a je utiskovat. Obě strany z toho jen škodu míti budete.

„Oesterr. Corresp.“ a jiné vládní noviny odvolávají sice zprávu nedávno rozšířenou, že chce naše vláda odstoupiti caru ruskému Kotorský přístav v Dalmatsku, kdežto prý má býti zřízeno hlavní stanoviště ruského loďstva ve středozemním moři. Tato zpráva již se dříve leckde v novinách objevovala - poněvadž „není šprochu, by nebylo pravdy trochu,“ nepochybujeme, že tato pověst bez příčiny nevznikla. Nebyl by to právě nejnevtipnější nápad ruské diplomatie, zaopatřiti si Kotor, předně jako stanoviště loďstva svého, kdežto by se také nejzkušenější mořci ze slovanských Dalmatinců brzy do ruské služby hrnuli a tak loďstvo slovansko-ruské zdokonalovalo, za druhé ale jako spojení s blízkou pohraničnou Černou Horou, Bosnou a Hercegovinou, odkud by se daly dobře organisovat mezi tureckými Slovany nespokojenosti s vládou sultánskou a za třetí jako číhadlo proti tažním ptákům na východ.

Víme beztoho z „Ost-deutsche Post“ a jiných podobných pramenů, jak silný prý mají Němci pud a tah na východ, pozoruje se však, že naši slovanští bratří Rusové rovněž tak silný pud a tah mají zase k západu. Musejí se tedy nevyhnutelně na tomto tahu svém spolu potkati a do sebe vrazit, při čemž se ukáže, který pud je silnější a který tah má pevnější prostraňky.

Pražské vládní noviny ohlašují již místa, ve kterých budou usazeni notářové. Pozorujeme, že v každém místě, kde jest okresní soud, spolu bude ustanoven jeden alespoň notář, což jest veliké pohodlí pro obecenstvo. Přislibujeme si velikého prospěchu z ustanovení notářů; jenom jestli vláda při prvním obsazení dobře voliti bude, aby se jenom mužové zcela poctiví a neúhonní k notářství dostali, a aby snad špatným prvotním obsazením celý tento ústav u venkovského obecenstva důvěru neztratil.

„Oesterr. Corresp.“ dává „potěšitelnou“ zprávu, že prý vláda co nejdříve ohlásí počet a jména všech osob odpravených za času povstání maďarského od maďarské revoluční vlády. Jest prý jich více než sto. - Bude to smutný katalog, zrovna tak smutný jako jest katalog těch, které zase dala naše vláda po revoluci v Uhřích odpravit. Poučení ale svět nenabude ani z jednoho ani z druhého katalogu žádné, leč to, aby se každý varoval padnouti do rukou vítězů, kteří chtějí přemoženým pravdu svou dokazovat šibenicí.

Maďarské úřednictvo Zemnenské (Zemplin) stolice v Uhřích se nedávno poděkovalo, a nastala tam obyčejná v Uhřích restaurace (nové obsazení). Byli k tomu účelu tam odesláni c. k. komisařové, kteři svolali dle své libosti prý intelligenci této stolice, aby navrhla nové úředníky, při které příležitosti prý přednosta také ubezpečil, že maďarský jazyk zůstane jako posud úřednim, a že se všem rejdům slovanským (slavische Umtriebe) konec učiní. - Sluší ovšem věděti, že v této stolici bydlí největší část Slovanů, každý tedy musí věděti, že se tím a takovým nespravedlivým jednáním jen rovnají cesty ruské propagandě. My se alespoň již tuze chladně díváme na takové krásné držení slova - srdce naše je zatvrzeno, že jsme opravdu podle uherského přísloví: Misera gens contribuens, optima fiens, pessima ridens!

V přípisu svém strany náboženského a školního fondu dali páni biskupové ministerstvu hodně na srozuměnou, že prý se obávají, aby tyto fondy nepotkal podobný aneb ještě horší osud jako byl finanční patent r. 1811, t. j. bankrot. Takové otevřené a poctivé jednání těší nás srdečně na pány biskupy. Každý ví, jak pobožné a bohabojné máme mínísterstvo, a proto jest se co nadíti, že tato otcovská slova z úst pánů biskupů padnou na úrodnou půdu a vzbudí u ministerstva kajicnost, lítost a dobrá předsevzetí pro budoucnost. Těmito slovy staví se páni biskupové do řad našich, do řad opposice a volají velikým hlasem k mihísterstvu: „Synové naši v Kristu! kajte se, opusťte cesty své a kráčejte na cestách milých Bohu! Nevydávejte ročně jen na vojsko více než obnášejí celé příjmy, nedelejte každoročně 100 milionů dluhů, nekupujte železnice tak jako by bylo peněz nazbyt, nepodporujte velikomyslně arcivévodu Toskánského, jehož země je v lepším finančním stavu než Rakousko, nestavte železnice přes Semering, nevymýšlejte pořád nové a jiné uniformy, nevyhrožujte jiným zemím vojnou, žádná se nebojí, protože nemáme na vojnu peněz!“ Takový smysl mají ona slova pánů biskupů, neboť si nikterak mysliti nechceme, že by se páni biskupové jenom o své starali a na ostatní nedbali, že by těmito slovy svými chtěli říci: „Dejte nám jen napřed církevní peníze, a pak si udělejte finanční patent jaký chcete, jen když my synové Boží při tom nic neztratíme, ať si to pak ostatní synové světa zaplatí, jak budou moci!“

- Každý si dělá z kongresu Varšavského (aneb jak to jmenuje „Presse“: z panovnické besedy) výklad jaký rozumí. Náš výklad jest, že z něho zase nic nevypadne. Někteří již ale dokonce myslí zas na vojhu Rakouska s Pruskem, kdo ale na takové věci věří, ten by mohl již také raději věřiti na čarodějnice. Vojna mezi Pruskem a Rakouskem jest jenom na jeden způsob možna, kdyby pruské vojsko táhlo proti rakouským demokratům a rakouské vojsko proti pruským demokratům, tak jako vedou ve mlýně vojnu kameny, kámen kamenu neublíží, ale žito mezi nimi na prach rozmačká. -

Naše vláda neuměla v ničem vykořistiti své vítězství nad Maďary, a brzy uvidíme království sv. Štěpána v tom samém rouchu jako před r. 1848. Tím lépe by ale chtěli jiní lidé kořistiti z těchto smutných časů. Pokavad trvalo povstání maďarské, pomáhali Němci Maďarům, nadějíce se, že by pak po výhře Maďarů jedna polovice Rakouska i s námi připadla k německé říši. Nyní, když Maďaři prohráli, přispíšili si zase Němci metati los o jejich roucho a nejen že se snaží v sousedních stolicích a jinde všude uváděti němčinu, nýbrž chtějí také ještě zaváděti v Uhřích své kolonie. Čteme práve že se v Mnichove v Bavořích utvořila společnost pro německou kolonisaci v Uhřích, a ve Vídni také již se dlouhý čas o podocné věci jedná.

- Čtli jsme nedávno ve Vídeňských úředních novinách, že prý J. M C. dobrovolně přijímá všechny útraty vojska rakouského, které (10.000 mužů) v Toskánském velkém vévodství, k podpoře vlády tamější posádkou leží. Jest to tedy roční present nejméně asi jednoho milionu zlatých stř., který tu činí vláda rakouská vládě toskánské. Divíme se velice, kterak mohlo v tech časech naše ministerstvo J. M. C. k takové věci raditi! Nechceme ani mluviti o tom, že to jest proti konstituci, poněvadž všechny státní smlouvy, které na zem nějaké útraty uvalují, bez povolení říšského sněmu státi se nemají: což by také námitka byla taková platná nyní, kdežto se již tolik dluhů, tolik nových nesmírně velikých daní také bez povolení sněmu na země uvalilo! Avšak neodvoláváme se na ústavu, odvoláváme se jenom na slušnost a na svědomí ministrů našich. Země naše jsou v nejbídnějším stavu, ročně se 100 milionů zl. stř. nedostává do důchodů a tolik se musí vždy přidělati dluhů, a přece při tom se dělají cizím, a bohatším než jsme my zemím takové milionové zdvořilosti? Ruský car, bohatší než naše mocnářství, dal si svou pomoc (o které se říkalo, že bude zcela zadarmo) zaplatiti z rakouské chudé pokladnice 5 milionů zl. stř. a tato chudá pokladnice chce dělat státům tak zámožným jako je Toskánsko dary a milosti. K tomu se musí vědět, že se v Italii musí vyplácet vojsko stříbrnými dvacetníky, proto že Vlachové na papír neradi věří.

Jestli naši páni ministři jsou také tak štědří ze svých privátních vlastních kapes, jako jsou štedří ze zemské kontribučenské kapsy, musejí být velmi dobrí pánové. Ó odpovědnosti ministerská, ozvi se, kde jsi! -