Články ze Slovana/Co jest byrokratie?

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (2)	Co jest byrokratie?	Pozorovatel politický (3)

Údaje o textu
Titulek:	Co jest byrokratie?
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

(Článek sepsaný k poučení p. redaktora Pražských vládních novin.)

H. B. Často nám již mnozí, zvláště také vojenští úřadové vytýkali, že prý příliš srozumitelně a populárně píšeme. My ale přesvědčujeme se každou chvíli o tom, že ještě neskončeně více srozumitelnosti by zapotřebí bylo, aby každý našim článkům náležitě rozuměl, a jak jsme právě zpozorovali, jest zrovna p. redaktor Pražských vládních novin jeden z těch, kterým by zapotřebí bylo úplně dle Sokratické methody články spisovati, aby jim dobře rozuměli.

K politování jest taková vláda, a upřímně ji také lituje naše opposiční srdce, jejížto redaktor ani neví, co jest byrokratie, jejížto redaktor píše a následovně také myslí, (neboť vůbec známo, že redaktoři vládních novin píší na vlas tak jak smýšlí, co na srdci, to na černidle) „byrokratie čili úřednictvo,“ jejížto redaktoři tedy ani nevědí, jaký jest rozdíl mezi byrokratií a úřednictvem.

Kdyby byl pan redaktor Pražských novin tento rozdíl znal aneb vůbec tušení měl o nějakém rozdílu mezi těmito slovy, nebyl by sepsal neb přijal proti nám článek ve 134. č svých listů dne 8 června.

Článek tento počíná velmi pamětihodně takto: „Za časté již zmínili jsme se o tom, jak prospěšně by působiti mohly časopisy tak řečené opposiční, kdyby měly do sebe ten pravý ráz -“ rozuměj takový ráz, jako mají Pražské noviny, a jaký nachází libosti před očima ministerstva. To by ovšem byly tak řečené opposiční časopisy, a působily by jistě velmi prospěšně, zvláště pro své vlastní redaktory, kteří by v takovém pádu nebyly nikdy před vojenské soudy voláváni, nikdy zavíráni, jejichžto časopisy by nebyly nikdy konfiskovány ani dokonce zapovězeny, na nichžto by se také nevyplňovala slova písma „a budou vás honiti z města do města.“ Ale každý člověk má již, jak praví Cicero, svou náturu, jeden vydává prospěšné časopisy, druhý zase vydává časopisy neprospěšné a nemající u vlády žádnou vážnost, jak zase praví pan Picek. To má všechno své místo a až posud dáváme panu redaktoru Pražských novin docela za pravdu.

Když nás ale dále p. Picek poučuje, kterak má býti opposiční časopis zřízen a veden, aby měl vážnost u vlády a aby vláda brala zřetel na jeho hlas, dostáváme velikou chuť opakovati známý výrok Apellesův proti ševci, jenž se vykládá po česku: „Nebude slepice učiti jestřába lítat!“ My víme tak dobře jako každý, čím bychom si mohli získati vážnost u vlády, a v jakém pádu by vláda brala zřetel na náš hlas - kdybychom radili, aby vláda držela ještě asi o 200.000 mužů vojska více, nesvolala sněmy až roku Páně 1899 až po vymření tohoto zkaženého pokolení, aby zatím vydávala pořád nové banknoty a vypisovala daně nejen 8 a půl procent z celého jmění, nýbrž zrovna 30 procent, tak aby za 3 léta se stala kontribučenská kasa majitelem všech nemovitých i movitých statků v celém mocnářství, kdybychom psali, že náš lid ještě není na takovém stupni, aby snesl samosprávu obecní, ústní a veřejné jednání před soudy, kdybychom psali, že nynější tiskový zákon jest příliš radikální, a že jest proto nevyhnutelná věc dáti všechna města, kde tiskárny jsou, na tolik let do obležení, až by všichni žurnalisté buď se umořili aneb ze země utekli - tu bychom mohli míti takovou vážnost u vlády, jako jí má Waage, Reichszeitung, Hans Jorgel atd. atd. Avšak každý nemusí mít u každého vážnost.

Nyní však již musíme p. redaktoru Pražských novin, abychom se dále nezdržovali, vysvětliti to, co jest byrokratie a jaký jest rozdíl mezi byrokratií a úřednictvem, a kterak pravda jest, že jediná byrokratie má užitek z roku 1848 a kterak se to srovnává, že jede byrokratie na triumfátorském voze, a že přece podkrajští úřadové mrou od přílišného namáhání, a jiné mnohé „nedůslednosti a nedůkladnosti“ v našem článku Česká šlechta.

Byrokratie jest ten nepřirozený způsob vlády, při kterém se úřady do všeho občanského života míchají, všechno občanům předpisují, žádnou svobodnou vůli a samosprávu jim nenechávají, jest to způsob vlády, při kterém, jak praví Andriani, ani vrabec nemůže spadnouti se střechy, aby se o tom k ministerstvu zpráva nepodala, jest to způsob vlády, při kterém z kabinetu ministra buď telegrafem neb poštou se předpisují veškeré zemi cesty k pohybování. To jest byrokratie; ta získala u nás jedině z roku 1848, ta se stala pravým dědicem šlechty, neboť její patrimonielní úřady ještě vtáhla do oboru svého, a zapletla tedy svou předešlou velikookou síť mnohem drobněji, aby nic skrze ni neproklouzlo; až do r. 1848 měli jsme šlechtu za vrchnost a byli jsme její poddaní, od r. 1848 jest naše vrchnost byrokratie, a její jsme poddaní se šlechtou, bývalou naší vrchností. Byrokratie jest, když si může každý ministr, tedy jeden člověk, podle okamžitého nápadu svého vydati na cokoli několik milionů, neb až na sta milionů, které musí země, to jest celý národ zaplatiti: kdežto se v dobře zřízeném státu žádná nová výloha bez povolení sněmu národu uložiti nesmí; byrokratie jest, když si může ministerstvo držeti vojska, co se mu libí, ovšem všechno na útraty celého národu, kdežto v dobře zřízených právních státech jenom sněm, t j. národ ustanovuje, jak mnoho se vojska držeti má, aby výlohy byly národu snesitelné. To jest byrokratie, když si ministerstvo samo vydává zákony, takové, zítra zase jiné, a pokavad nebudou svolány sněmy, máme vládu byrokratickou a musíme až do té doby opakovati, že jen byrokratie ziskala něco z roku 1848. Jestli ale nám p. Picek namítá, že získali rolníci a bývalí poddaní vrchnostenští zrušením poddanství, musíme se zeptati co získali? Když připočítáme to, oč daně zvětšeny jsou a co také tratí celá země ustavičně na špatných penězích, jest veliká otázka, jestli to není zrovna tolik aneb ještě víc, když se ještě přirazí roční náhrada za robotu, co dříve obnášely povinnosti poddaných k vrchnostem. Co tedy získali bývalí poddaní? a kdo jim za to ručí, že nebudou daně ještě větší, zvláště pustí-li se ještě ministerstvo do nějaké nepotřebné vojny ku př. proti Francouzům? A konečně, když celá zem má záviseti jen od milosti ministrů, kteři sami bez sněmu zákony dávají, závisí to též od pouhé milosti ministrů, nevydají-li také snad nějaký zákon, kterým zase poddanství provisorně uvedeno bude? Jakou má národ jistotu proti takové správě? Na tento čas žádnou! než pouhou milost ministerstva a z milosti číkoli záviseti, jest vždy jen trapný, svobodného muže nedůstojný stav.

Něco jiného jest tedy úřednictvo a něco zcela jiného byrokratie, úřednictvo musí býti v každém dobře zřízeném státu, byrokratie jest neštestí každého, a nyní snad každý i sám spisovatel onoho článku v č. 134. Pražských Novin porozumí, že se při nejlepším květu byrokratie přece úřednictvu dosti špatně dařiti může, již proto, že také i oni tak jako celý narod zcela odevzdani jsou do vůle a milosti představených. Domýšlíme se ovšem, že sám asi p. P. špatně rozuměl našim slovům „že byrokratie má užitek z r. 1848“ snad v ten smysl. jakobychom záviděli úřednictvu větších platů a těch uniforem atd.: v takovém pádu by ale byl na velikém zcestí, neboť není snad člověka, který by úředníkům veliké platy více přál než právě redaktor „Slovana,“ neboť jsem přesvědčen. že jen tenkráte může míti země dobré, schopné a poctivé úředníky, když se jim slušně platí, raději víc než méně, aby příčinu neměli na nedovolených a s důstojností úřadu nesrovnalých cestách peníze sí dobývati, což vždy jest k větší škodě národu než velké platy. Právě z té samé příčiny budeme také vždy k tomu směřovati, aby se i učitelům a kaplanům slušné platy vykázaly; aby nemusili štolu, sobotáles, otčenášky a koláče a posnopné sbírati: při tom budeme ale vždy horliti proti jezovitské hierarchii, proti farizejství, proti špatnému zřízení škol, proti nevzdělanosti mnohých učitelů tak jako proti byrokratii.

Jestli ale konečně p. redaktor Pražských novin, který také úředníkem jest, ani neví, jaký vlastně mají význam hvězdičky a kordy a uniformy a vojenské zřízení úřednictva a co se tím docíliti chtělo a chce, - nebudeme mu to vykládati, doložiti musíme jen tolik, že žádný moudrý úředník se z těchto uniforem a z tohoto zřízení neraduje.

Po těchto slovích a vysvětlivkách nevidíme zcela nic, co bych z článku svého „Česká šlechta“ za nedůslednost neb nedůkladnost držeti musil, ba ještě co více jest, nevidím také v něm nic, čím by se rozumný a pravý úředník (který nemůže býti byrokratem) urážeti mohl. Kdo chtěl onomu článku rozuměti, dobře ví, co jsem tím myslil, pravě, že jen byrokratie má užitek z r. 1848 a že ona jest dědicem ztracené moci šlechtické." Kdo tomu rozuměti nechce, neb koho jsem se tím článkem nemile dotknul, a na jehožto rozkaz snad také v č. 134. Pražských novin proti mně psáno jest, tomu by nadarmo bylo dále se osvedčovati a dokazovati. Stat pro ratione voluntas!

Když se mi ale od vládnich novin také ještě vytýká, že jsem tímto článkem chtěl kaziti důvěru nových úřadů ještě dřív než započali, že je v podezření uvádím, že prý (ó jaká poesie!) květinu lámu dříve než se rozvije atd., jak jsou všeliké ty fráse Pražsk. novin., musím se tomu jen pousmát. Konečně to přijde tak daleko, že všeho zlého na světě ani prvopočáteční hřích nevyjímajíc, budou jen příčinou opposiční noviny! Ať se jen naši novi úřadové chovají k lidu tak jak se sluší a patří, při čemž nemyslíme snad jen povrchni zdvořilost ve slovích, která je málo platna, nýbrž poctivé, svědomité a moudré jednání - a pak bych rád uviděl toho, který bude v stavu pokaziti jim důvěru! Naopak ještě i všichni ti, kteří by snad takové řádné úřednictvo u lidu zlehčovati a v nedůvěru uváděti chtěli, sami ztratí u lidu vážnost, důvěru a budou u lidu brzy platiti jen za křiklouny, kteři s ničím spokojeny nejsouce, všechno jen tupí a zlehčují. O to tedy není žádná starost!

A co také znamenaji tyto ustavičné věci o kažení důvěry? Proti mně rozšiřují zajisté političtí a národní nepřátelé ze vší síly své nedůvěru, tupíce a hanobíce mne brzy co nejnesmyslnějšího radikalistu a republikána, brzy zase co zbožňovatele ruského knutu, brzy co člověka nemajícího žádné svědomí, brzy zas co hrubého nevědomce a není dosti na tom, tu rozšiřovala o mně jistá strana, že jsem dostal od ministra Stadiona 40 neb 60 tisic zl. stř.. tu zase rozšiřoval jistý komisař policejní v Praze, že jsem prý já udal ono májové spiknutí; když mi zapovězeny byly po druhé „Národní noviny,“ rozšiřovala zase o mně jistá strana, že jsem to naschvál sám způsobil, abych si prý mohl nechati předplatní peníze atd. atd. Bůh ví, ještě jaké hanebnosti, které mi všechny k sluchu nepřišly - a přece se mi zdá, že ani tím, ani vším jiným, cokoli by si jen smysliti dovedli, nedokáží toho, čeho by si přáli.