Články ze Slovana/Pozorovatel politický (16)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Spor náš s „Vídeňským Denníkem“	Pozorovatel politický	Kdo platí největší daně?

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

- Opakovati, jak přenešení nejvyššího dvoru z Verony do Vídně od orgánů rakouské foederace přijato bylo, bylo by věru více než zbytečné. Italiani, jichž tento krok pro nynějšek nejblíže se dotknul, nazývají jej nešťastným - desastroso - a dokazují, že mezi všemi provisoriemi rakouské vlády bude nejprovisornějším. V dobrý smysl pronesla se o něm také „Unie“, která mimo to i přání projevila, aby provisorní stavba centrální již co nejdříve dokonána byla, by potom také dělníci říšských komor se své strany ku práci míti že mohly" Že dotčené uzavření vídeňského kabinetu v orgánech rakouských s takovými úsudky se potkalo, nebude a nemůže nikoho překvapiti, kdo politický směr prvního rakouského sněmu ve Vídni a v Kroměříži byl poznal a se přesvědčil, že různorodým živlům říše rakouské jen na dráze systému foederačního jediná spása kyne. Více musejí nás překvapiti takové úsudky, plynou-li z per publicistů německých, kteří až posud přísnou jednotu Rakouska, čili vlastně poněmčení všech neněmeckých národů rakouských za největší zisk říše německé považují a v orgánech svých k tomu pracují, aby se práce vídeňských centralistů pokud jen možná jest, upevnila a rozšířila.

V ohledu tomto přinášejí německé noviny „Kölnische Zeitung“, jeden z orgánů strany Gothaské, z Vídně nenezajímají dopis, z něhož vysvítá, že zdravější náhledy o záležitostech a potřebách národů rakouských i v Němcích cestu klestiti si začínají. Zmiňujíce se o onom paragrafu organisačního patentu dotčeného soudního dvoru, dle kteréhož řeč německá řečí úřední býti tam má, píše takto: „S jediným paragrafem tímto jest Pandořina pokladnice národního rozbroje otevřena, jazýček u váhy bohyně spravedlnosti stal se dýkou, jejíž ostří proti národům čelí. Zástupci velkoněmecké politiky mohou s chválou svou trochu posečkati, neb na ponemčování tomto lpi krev tisiců. Rakouské ministerstvo kojí se snad nadějí, že národy frásí rovnoprávnosti uspalo; národové ale procitnou opět, tak jako Čechové po dvěstěletém a Halič po staletém panování německých úředníků procitly. Kosy a palcaty vyskytly se nenadále a proti německým utlačovatelům ozývaly se povětřím krvežíznivé národní nápěvy. Vše to vrátí se zas, hůře, hrozněji, strašněji! Veškeré provincie budou proti tomuto poněmčování v choru zpívati a kdo ví, zdali se těch 500000 bodáků z čista jasna k řečím svým hlásiti a spolu zpívati nebude? A tento Babylon přinášíte ubohému Německu za věno a myslíte snad, že si tim vydobudete díky a spokojenost? Ze Záhřebu a z Prahy, z Pešti a z Milána, z Benátek a ze Lvova, z Nového Sadu a z Krakova, z Brna a z Černovic z Bozenu a Kološe, ode všad, kde národ přes hrubé násilí pro mateřskou řeč svou povstane, budou zníti prosby a stížnosti proti potlačováni rovnoprávnosti Rakouský sněm byl v ohledu tom opatrnější! on neustanovil žádnou řeč za úřední, uznal pouze faktickou potřebu. Mluvilo se německy a Polák a Italian to často činili dost žertovně; každý se ale chránil formálně druhého nutiti a němčině převahu dávati. Vláda ale považuje říši za dost silnou, aby takový převrat celou stavbou nezatřásl. -

V neněmeckém Rakousku jiskra tato zapaluje, v německém Rakousku se ale apathicky dívají do požáru.

- Vladní noviny naše mají ve veliké míře tu vlastnost, kterou ve sprostém životě jmenujeme dobrý žaludek. Ať si vypadnou věci tak neb onak, vždy jsou spokojeny, vždy si to libují. Tak ku př. vypadly volby obecní v hlavním městě Štýrském ve Hradci zcela liberálně a opposičně. Dopisovatel do „Reichszeitungu“ si to ale velice chválí a jmenuje to „uspokojující“, zrovna jakoby ještě vláda tomu povděčna byla a sama si toho byla přála. „Horlivost příliš loyalních škodí prý vládě.“ Toto vyznání slyšíme na tomto místě ponejprv. V Praze naopak jsou právě ti „příliš loyalní mužové“, kteří by celou konstituci za jeden řád, za jeden zlatý neb stříbrný peníz na prsou zadali, jedna ruka s nejvyššími civilními i vojenskými úřady. Onen dopisovatel nezapomněl též doložiti, že v Dolním Štýrsku, kdež, jak prý známo, Slovinci bydlí, trvá opposice proti zřizování obcí, tak jako prý v Krajině, a táže se, není-li to prý ta národní opposice? - Ovšem jest to ta národní opposice, která dobře cítí, k čemu by vedlo nynější obecní zřízení, to jest spojování mnoha vesnic; jest to ta slovanská opposice, která zvyklá jest odjakživa na svobodu obecní a která si jí příliš váží, než aby si ji dala odkouzlit a la Bosco.

- Jeden dopis do „Südsl. Ztg“ podává nám světlosti, kterak se mezi Slovinci rovnoprávnost národní lehce béře. Píše se tam totiž z Terstu, že si lidé dávají vysvědčení, že jejich otcové sedláci a tedy Slované byli, a že následovně i oni Slované jsou, a když prý pak na takové vysvědčení dosáhnou nějaký úřad, pak vlašsky říkají: „A co mi po Slovanech, ja chci být jen živ!“ - Co jsou proti takovým věcem ustavičná slova vlády naší o rovnoprávnosti!

- V Praze prý - jak píše „Ost-Deutsche Post“ -učinili někteří konservativní návrh, aby JMC. Ferdinand za pulmistra a kníže Rohan za jeho nástupce vyvoleni byli. Ostatně jest již skoro jisto co jsme předpovídali, totiž, že se německá strana v Praze spojí s Mittelpartají, neboť v Praze nejsou skoro žádní liberální Němci. Co jest liberálního v Praze, jest také jistě Čech.

- Pan hrabě Vilím Wurmbrand oznamuje pod rubrikou zasláno ve „Vídeňském Denníku“, že on bude báňský čili hornický desátek z uhelných dolů, ve kterých uhlí dobývá na Plasku, Křivoklátsku a Radnicku dotčeným statkům tak jako dříve odvádětí, ačkoli vyzdvižen jest, a to prý proto, poněvadž jeho (pana hraběte) svědomí nedovoluje, aby se smlouvy od českých králů vždy reversy a přísahami stvrzené rušily atd. Proč asi pan hrabě tuto věc novinami oznamuje? Nebylo dosti, jednoduše dle požadavku svého útlocitného svědomí tento úmysl dotčeným plaským, křivoklátským a radnickým správám ohlásiti a spolu hned uhlí zasílati? Nač tuto svou útlocitnost svědomí sám v novinách ohlašovati? Či snad má pan hrabě zase mnoho jiných na svém statku pod sebou, kterým dobrý příklad dávati chce, aby i oni panu hraběti Wurmbrandovi zase desátek odváděli?

- V jednom dopisu „Südsl. Zeitg.“ žádá kdosi, aby jihoslovanský jazyk na vysokých školách ve Vídni dosáhnul rovného práva s kytajštinou (čínským), kterému se tam vyučuje.

Pan hrabě Lev Thun povolal již mnoho cizých professorů z Německa do Rakous a nešetřil jim platů, ale co posud pro Slovanstvo ve školach vůbec učinil, jest buď nic, buď velmi málo, aby se to mohlo nazývati rovnoprávností. Pan hrabě má ovšem strany nás tu chvalitebnou zásadu, abychom si sami pomáhali, ale kdyby se jí jen alespoň také s ohledem na jiné přísně držel!

- Rakouský vyslanec prý podal sboru kardinálskému v Římě ostrý přípis toho obsahu, aby se v papežském nynějším systému konec učinil, aby se zavedla pravidelná konstituční vláda, aby dali amnestii atd. Tak praví telegrafická zpráva v „Reichszeitungu.“ - Kdybych byl zase vyslancem papežským ve Vídni, podal bych též vládě rakouské ostrý přípis toho obsahu, aby ona metla před vlastními dveřmi, aby ona zavedla pravidelnou konstituční vládu, aby učinila konec nynějšímu systému obleženosti a papírových desetníků, aby opravdu zachovávala slíbenou rovnoprávnost atd. atd. atd.

- Rozumí se samo sebou, že i v Chorvatsku tak jako u nás a všude jinde se ustavičně pokoušejí o poznenáhlé uvádění němčiny, V tom ohledu zůstane vždy veliká důslednost; chtějí nás ustavičným dorážením, ustavičnými pokusy konečně unaviti a promrzeti. Ale jak se zdá, nedají se sebou Chorvaté v této věci žertovat, aniž se dají obelstit: a jediné co takovým jednáním vláda získá, bude jen tím větší urputnost všech neněmeckých národů, a tím větší řevnivost a horlení pro svůj jazyk. Půjde li vláda dosavadní svou cestou uvidí, že na budoucím řišském sněmu nikdo již kromě Němců ani nebude chtít německy mluviti.

- Píše se, že hrabě Frant. Thun stane se neb stal se již ministerním radou v ministerstvě osvěty (u svého bratra). Jak krásná ta analogie mezi p. hr. Thunem a p. Bachem. Pan Bach již udělal dříve svého bratra ministerským radou ve svém ministerstvě, a p. hr. Thun nyní následuje tento velikomyslný příklad.

- V „Soldatenfreundu“, časopisu ve Vídni pro záleži tosti vojenské vycházejícím, horlí se velice na to, že prý se byrokrat opovážil vojáka k odložení zbraně napomenout, že nikdo ozbrojený nesmí být soudu přítomen. Za příčinou toho naříká velmi „Soldantenfreund“, že již ze světa vymizel všechen bývalý respekt, a že dle rovnosti před zákonem přestaly již všeliké rozdíly stavů, kdežto dříve kněžstvo co služebníci boží byli první, šlechta a vojsko druhý a úředníci teprva třetí atd. Nu, což škodí, podle ústavy se totiž myslí, že my všichni jsme aneb alespoň máme býti služebníci boží, a proto patříme od té doby do prvního stavu, a koinu se to nelíbí, může vždy jako dříve do druhého náležeti, jestli totiž není služebník boží.

- „Presse“ píše, že p. náměstek solnohradský tamější městské radě dal na srozuměnou, že si může dát na čas s vyplněním ministerského nařízení strany voleb porotců. Z toho pozorujeme, že se jaksi systematicky děje odkládání všech konstitučních práv, a že se národy zatím jen sliby nasycují.

- Představení obcí dostali vybídnutí, aby oznamovali na podkrajství všechno z jejich obcí, co by pro vládu věděti zapotřebí bylo. - Doufáme, že zdravý smysl našich nově vyvolených obecních představených ve vyplnění tohoto rozkazu chrániti se bude všelikého zbytečného policajtství.

- Finančnímu ministru - praví „Reichszeitung“ -učiněn jest návrh, aby se zařídily od státu spořitelny. K spořitelnám jest ale hlavně potřebná důvěra - jestli ale dosavádní správa našich financí, jmenovitě nadržováním zištnosti banku posud takovou důvěru si získala -???

- Zase nová potřebná reforma: - všichni vojáci budou prý mít stejné výložky a jen dle čísel na knoflíkách budou se pluky rozeznávati! Tím se zajisté nejen naše finance zdvihnou, nýbrž i duch vojska zjinačí. - Jak mnoho jíž zbytečného se stalo, a jak málo potřebného. Kdyby naše ministerstvo jen částku té pozornosti, s kterou pěstuje každý knoflík a každý výložek, bylo obrátilo na školy!

- Ministr práv dal vysvětlení, že svědectví žandarmů jen v přestupcích a menších proviněních se u soudů co úplně platící přijímá, že však, kde se o zločiny jedná, žandarm tak jako každý jiný svědek přísahati musí.

- V Pešti při slavení císařského dne v národním maďarském divadle přihodil se nemilý pád, že někteří na galerii, když se hymna hráti počala, syčeli a pískali. Původcové toho hned od vojska schytáni a v kasárně žandarmské beze všeho vyšetření holí biti jsou. Za to prý má být galerie zcela zavřena, a praví se, že nyní každodenně hymna v onom divadle hrána bude, a jestli se nejmenší výtržnost stane, divadlo docela se zavře. - Zdá se tedy, že tu s jedné strany neméně pochybeno, než s druhé. Bez soudu a bez vyšetření se v žádném pořádném státu netresce (o praní holí nechceme se ještě zvlášť zmiňovat, leda bychom řekli, že dle všeobecně známých pravidel láska se nedá do nikoho holí veprat), že tedy mezi zbitými snad i některý zcela nevinný býti může: dále že zavřením galerie a snad i dokonce divadla trestán jest řiditel divadla za ty, kteří syčeli, tedy nevinný za vinné. Zdali konečně každodenní hraní hymny v divadle jest moudrý a paedagogický prostředek v tomto pádu, posouzení toho zanecháváme moudrým a povážlivým lidem.

- „Reichszeitung“ se v dopisu z Paříže velice z toho těší, jak tam nový tiskový zákon prý dobře působí. Až posud prý již 37 červených žurnálů pominulo. (Sluší podotknout, že jistá strana často každého liberálního již červeným jmenuje.) V Paříži prý noviny „Peuple“ místo 50.000 nyní jen 4.000 tisknou atd. Musíme podotknout, že způsob potlačování myšlénky skrze peníze, ještě málo nesl dobrého ovoce. Ovšem, že skrze veliké zdražení novin pro štemple, kauce atd. mnohý chudý nyní s to není časopis čísti a si držeti: jestli se ale tím chudši lid s bohatým smíří - jest veliká otázka. K tomu dle našeho mínění zcela jinými a rozumnějšími cestami jíti se musí.