Články ze Slovana/Pozorovatel politický (12)

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Zrušení obleženosti	Pozorovatel politický	Vynucená odpověď „Vídeňskému Denníku“

Údaje o textu
Titulek:	Pozorovatel politický
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

- „Že vládě naší již samotné protivno jest přílišné reakcionářství rozličných malých potentátů vlašských, o tom máme mnohé důkazy. Již dříve dala naše vláda napomenutí králi neapolskému, aby nezajížděl tak příliš patrně do absolutismu, nyní čteme v dopisu z Vídně do augsburských novin, staré to přítelkyně naší vlády, že vévoda parmezánský jen dluhy dělá a poddané své na veřejné ulici vlastnoručně karabáčuje: v posledních dobách napomenul prý kníže Švarcenberk i vládu papežskou, aby si trochu liberálněji počínala. Zdá se nám, že se nyní naše vláda sama stydí za to jméno, jaké si v celé Italii získala. Jméno rakouské jest tam ve spojení se vším lidu protivným, a není také divu, neboť Rakousko bylo vždy a jest také až posud ochránce všech špatných vlad italianských, které by se bez pomoci Rakouska nikdy byly neudržely.

- „Presse“ nemůže až posud utajiti zášť svou proti bánu Jelačici. Za příčinou slavností k jeho svatbě konaných dodává, že prý taková čest v monarchickém státu jenom mocnáři samému přísluší! - Má se snad tímto poznamenáním v nejvyších místech způsobiti nějaké sočení proti Jelačici? -

- General Montenuovo, syn bývalé vévodkyně parmezanské, Marie Luisy, vdovy po Napoleonu, jest z nejhohatších mužů v Rakousích, zdědiv prý po své matce asi 100 milionů zl. víd. čís. čili 40 milionů zl. stř. Z toho vidíme, že musí být Parma velmi výnosná země - pro vládu její. Zemský poklad parmezánský neušetřil ještě tolik co paní vévodkyně. -

- Jeden Němec vede si v „Reichszeitungu“ stížnost na Maďary, že pry posud zachovali svou hrdost. „Opovržení“ - píše - jmenovitě k Němcům ještě podnes nepřestalo, a slyšel jsem v Aradě ke svému podivení, jak jistý Maďar, jenž nucen byl s jedním Němcem něco jednati, vždycky než počal mluviti, mu řekl: „basama Šváb!“

- Máme nyní tolik dohlížitelů nad sebou, že tito bezpochyby z dlouhé chvíle začínají jeden druhého chytati. „Reichszeitung“ (tedy vládní noviny) píše: V hostinci u města Bělehradu na Josefovském glasi (ve Vídni), stal se v minulé noci pád mrzutý. Strážmistr od žandarmerie pohádal se tam s dvěma municipálnimi gardy (stráž pro bezpečnost ve Vídni) a odešel pro patrolu aby je zavedla. Tito však též ze své strany šli pro jinou patrolu, aby zavedla onoho žandarma. Obě patroly přišly, a byla by se z toho stala při nedůstatku střízlivosti obou hašteřících se stran strašlivá mela, kdyby přítomní hosté ze stavu měšťanského se nebyli v to vložili a důstojníka zavolali, jenž obě patroly odpravil. Nyní se onen pád úředně vyšetřuje. - Žandarmerie jest dobrý ústav, ale jen tenkrát, když jsou všichni žandarmové mužové vzdělaní, zkušení a zachovalí.

- „Südslavische Zeitung“ nám podává velmi zajímavou zprávu o veřejném soudu okr. celovského, jenž se držel skrze tlumočníka. Ačkoli totiž v tomto okresu jen šestina jest Němců, ostatní ale všichni Slovinci, neumí přece ze všech úředníků než jeden trošku slovinsky, ostatní jsou pouzí Němci. Obžalovaný Slovinec nemohl se tedy s nimi srozuměti a nastala taková matenice, že museli povolat tlumočníka, jednoho vysloužilého úředníka, který se pak do soudu a do výslechu dal, a všechno ukončil. Žalovaný ale učinil rekurs proti celé této výborné proceduře. Co by tomu tak asi řekl Němec některý, kdyby se jemu něco podobného přihodilo? - To jest špatná cesta k rovnoprávnosti.

- Pražská vyšetřující komise projevuje v poslednějších dnech nesmírnou činnost. Každodenně čteme v novinách jedno neb několik odsouzení, vždycky ale pro uražení policajta neb pro nedovolené držení zbraně atd. Nemůžeme se uvarovati té myšlénce, že nám již pražské obležení připadá, jako ona na poklonu vystavená čepice Gesslerova ve Švýcařích; má s ní tu podobnost, že se naschvál ustanovují zcela nevinné věci za přestupky, jen aby tak někdo vždycky časem svým upadl do trestu. Tak dne 24. července odsouzen jest David Tausig. žid, otec 3 dětí, obchodník v šatstvu proto, že se u něho našla zbraň, na 4 měsíce do stokhausu! Pan Tausig si asi nikdy nepomyslil, že jest takový hrdina, před jehož schovanou zbraní se třese Rakousko a in specie sl. posádka pražská! Zdá se nám, že asi p. Tausig někde lacině nějaký kus zbraně koupil na spekulaci, a že snad některý jeho závistivý kollega, který neučinil tento dobrý rebach, ze zlosti ho na Hradčanech udal! - A k takovým věcem udržuje stát s velikým nákladem vysetřující komisi!! -

- Král neapolitánský svolá prý biskupy své říše na radu, kterak by mohl odstraniti konstituci. - Vidíme, k čemu jsou vlastně biskupi! Rovný rovného si hledá, vrána podle vrány sedá!

- Ve Vidni vyšla nedávno německá brošurka pod názvem: Oesterreichs Lebensfrage, která se rozesílá na úřady a konsistoře, a která nám dává nějakou světlost strany národní rovnoprávnosti. Praví se tam, že jediný prostředek k utvoření sjednoceného Rakouska jest jeden společný jazyk a sice německý, proto že jest bez toho německé Rakousko (provincie) prvotní země, ku které všechny ostatní časem svým se připojily, proto že nyní již jest nejrozšírenější a že jest svazek mezi Rakouskem a velikým Německem, dále také proto, že jest němčina nejlepším prostředkem, aby se zanedbané národy (také my) z jejich slepoty vytrhli a poznenáhla k nějaké kultuře, industrii, k čilejšímu životu a obchodu přivedli. Uznáváme sice - praví se v té brošuře - jak veliký tu úkol má vláda, než všeliké zlomyslné neb jen bludné opíraní proti tomu odstraní, a než uvede slíbený užitečný pokrok rozličných národností do souměrnosti s největším možným rozšířením němčiny. Pan spisovatel ale myslí, že přece vláda při své vytrvalosti národum i proti jejich vůli tento prý nevyhnutelný prostředek k blahu Rakouska vnutí. - Tolik ona brošurka. Jen ať páni sofisté s takovými řečmi o blahu Rakouska docela na jinou stranu věci nepřivedou, a sice tam, aby se konečně národové v něm obývající nezeptali sami sebe: Co pak jest vlastně Rakousko? a neodpověděli si na to: Rakousko, to jsme my! Pak ale nastane zcela jiná argumentace o blahu Rakouska. - Musíme vyznati, že Němci mají mnoho vytrvalosti, a ačkoli patrně vidí, že žádný rakouský národ jejich němčinu nechce, přece nám ji pořád se všech stran a při každé příležitosti co spasitelné specificum nastrkují. Tu jsou ve spojení se šlendriánem byrokratickým, tu mluví z biskupských kurend, tu zase co vyslanci demokratů a radikalistů - ale všude stejně a všude ad majorem Tuisconis gloriam!

- „Katholisches Blatt aus Mähren“ čís. 24. se nad míru diví, že p. arcibiskup holomoucký na cestě do lázní Gasteinských ve Vídni se pozastavil a v kostele k sv. Janu Nepom. na kolenou kleče se modlil. -

„Wiener Kirchenblatt“, č. 90. opět nad míru vychvaluje p biskupa brněnského proto, že sobě umínil, po celý čas kněžských exercií, aniž 20. srpna v Brně započnou, mezi kněžstvem, vyjímaje večeře a noci pobýt. Že p. biskup brněnský živá je askesa a zvlášť postů přísných velký milovník, přisvědčí každý, kdo měl jen jedenkráte to potěšení tváři v tvář na něho popatřit. -Vždyť pro samé posty a modlitby ani tolik času mu nezbývá, by se Otčenáš moravsky naučil a aspoň dvakráte do roka alumny ponavštívit mohl, ač k tomu od pravé ruky své - již často byl pobádán, (by prý to učinil k vůli světu!) My se tomu arci nedivíme, nebo brněnský p. biskup je nejen biskup, nýbrž, jak on sám říkává, - i kavalír, a co taký je příliš skromný, než aby sobě žádal nějaké zevšednění svých šlechetných způsobů - častějším obcováním „mit den gemeinen Priestern“, jak on nižší kněžstvo milostivě jmenovat obyčej mívá.

A že se arcibiskup holomoucký v kostele modlil! Inu Bože můj! což to již tak daleko přišlo, že se ve veřejných listech divit musíme, když náměstek apoštolů v kostele na kolenou kleče se modlí? Vždyť v kurendách biskupských jiného nečteme, než „der Priester soll ein Mann des Gebethes sein.“ Má-li být mužem modlitby již každý „gemeiner Priester“, tím více biskup.

Těšilo by nás, kdyby nám kterýkoliv z časopisů svrchu uvedených co nejdříve raději tu zprávu přinesl, že holomoucký p. arcibiskup již přestal na „Velký Pátek“ v šestispřežném kočáru do kostela jezdit k slavení památky pokorného na horu Kalvárie ne zlatý - nýbrž těžký, dřevěný kříž nesoucího, v bídě umírajícího Ježíše! - Tak se časy mění. -