Články ze Slovana/Další vycházení Slovana

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Pozorovatel politický (54)	Další vycházení Slovana	Pozorovatel politický (55)

Údaje o textu
Titulek:	Další vycházení Slovana
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Neprojde skoro ani jedno čtvrtletí, aby se ku konci jeho nerozšiřovala zpráva, že Slovan přestane vycházeti. Tentokrát se zvláště Lloyd Vídeňský postaral o vymyšlení a rozšíření této pověsti, oznámiv, že prý redaktor Slovana neustálými procesy a konfiskacemi promrzen, přestane již svůj časopis vydávati. Lloyd, jak dle této zprávy patrno, velmi špatně zná povahu redaktora Slovana, který již od r. 1846 vede život zcela stejný, život kvetoucí opposice proti rakouské vládě, ve kterém jedna bouřka druhou stíhá a ve kterém čas pokoje jest vždy jen dobuřování minulé a vzdálené vrčení nastavající bouře. Před r. 1848 ovšem pro panující tenkráte tajnost vládních funkcí vařila se všechna žluč jenom v tichosti mezi redaktorem, censorem, revisorem a policií a přicházela na jevo jenom v jednotlivých dopisech úředních a ponížených omluvách redaktorských uzavřených posud ve škříni našeho archivu. V r. 1848 nastal trochu pokoj, ale pokoj jaký mohl být v roce 1848 a na místo svárů s vládou nastaly nám brzy kyselosti se stranou zuřivých radikalistů, po kterýchžto jak známo, brzy přišlo obležení jakožto přechod k navrácení časů předbřeznových. Komu by bylo možná promrzeti se, musel by býti za tento čas již dávno na tvrdo domrzen, a redaktor Slovana doufá, že jestli žádnou jinou vlastnost za tento čas na sobě až k nepochybnosti neprojevil, jistě projevil vytrvalost a neomrzelost. Proto také jest tuším patrno, že by Slovan pro nedůstatek těchto vlastností snad nikdy nemusel přestat vycházeti. Jsou ale jiné příčiny, pro které si redaktor Slovana sám často přál a přáti musí, aby mohl již co nejdříve přestat s vydáváním tohoto časopisu.

Tyto příčiny jsou některé méně a více důležité. Kromě materialních překážek v tisku samém, které před veřejnost se nehodí, uvedeme zde jenom tu patrnou okolnost, že časopis český nevycházející v některém hlavním středišti národního veřejného života, a jmenovitě v Praze, nevyhnutelně musí vésti život polochorý, zbavený mnohých a důležitých pomocí, což zvláště nyní, kdežto redaktoru jiz po delší čas také přístup do Prahy jest zamezen, tím více se cítiti dává, kdežto dříve alespoň skrze častou osobní přítomnost redaktora v Praze jísté spojení časopisu se středištěm našeho národního života se udržovalo.

Za druhé, jak též každý pozorovati musel, skrze to, že Slovan nevychází v Praze, potřebuje v porovnání k jiným časopisům příliš dlouho, než z tiskařského lisu dojde po poštách až do rukou odběratelů, čímž všeliké rychlejší podávání zpráv redakci také při nejlepší vůli zcela nemožné jest.

Za třetí ale, a co se nám nejhlavnější příčina býti zdá, bude poznenahla vycházení Slovana v nynějších okolnostech věci naší více snad škoditi nežli prospívati. Mnohému snad zdáti se bude něco takového pravdě nepodobné, poněvadž jsme ale vždy se všemožnou nestranností a chladnokrevností činnost svou pozorovali, není nám těžko vyložiti tuto věc velmi pochopitelně. Při panující nyní všestranné politické reakci přivedla to již strana nam nepříznivá a odporná tak daleko, že časopis Slovan u velmi mnohých se považuje za nějaký spis nepovolený, buřický, ultraradikální atd., ačkoli jak každý náš čtenář věděti musí, v ničem z mezí zákonité svobody tisku a mírné pravdy nevystupujeme a vždy jen o pokojné a rozumné opravy se zasazujeme. Na vzdor tomu přišlo to ale již nyní usilováním vládní, nyní všemohoucí strany tak daleko, že skoro nikdo od vlády neb od vládnoucí strany nějak odvislý ani opovážiti se nesmí veřejně se k zásadám Slovana přiznávati, neb jenom za zjevného čtenáře jeho považován býti. Ano i vyšetřování se dějí tu i tam strany odbírání Slovana, a psalo se nám, že i na některých místech orgány verejné bezpečnosti zapisují si odběratele našeho časopisu, čemuž pro přílišnou nemotornost posud ani věřiti nechceme. Že osoba redaktora samého u této strany nejinak se považuje než co nějaké dravé zvíře nebo morem nakažený, k něinužto pouhé přiblížení neb několika slov promluvení již záhubné jest úředníkům atd. - to jsou věci známé, o kterých by se dalo mnoho vypravovat. Ovšem, že redaktor Slovana, který od vlády žádných milostí ani nechce, ani neočekává, ani nepotřebuje, pro svou osobu velmi lhostejně a rovnodušně se dívati může na všechno to, ovšem že také, jak zkušenost ukazuje, největší počet čtenářův a odběratelů Slovana rovněž tak jako redaktor od vlády neodvislý býti musí, poněvadž se počet našich odběratelů posud kromě násilných zápovědí neumenšil. Ale oboje to není ještě postačitelné. Slovan nevychází ani k vůli redaktoru ani také pouze k vůli odběratelům, nýbrž jak doufáme k vůli pokroku a prospěchu slovansko-české liberální strany. Jakmile ale strana nyní vládnoucí dovede toho, že Slovan, nyní v Čechách jediný orgán liberálně-národní strany bude se od mnohých považovati za něco nedovoleného, nezákonitého, ultraradikálního, již bude pak Slovan navzdor svému obsahu přece snad více škoditi hlavně tím, že strana naše očihledě seslábne třeba ne ve skutečnosti přece alespoň před očima světa. Neboť mnozí, kteří s námi zcela se srovnávají ve smýšlení, při tom ale buď od vlády co úředníci buď skrze jiné okolnosti od jiných osob vládní strany odvislí jsou, nebudou směti při takových okolnostech veřejně se k nám hlásiti a přiznávati, a mnohé jiné osoby třeba neodvislé a samostatné při tom ale slabšího ducha dají se konečně ustavičným křikem strany jedině slovo vedoucí tak daleko přivésti, že nás a naše zásady konečně budou považovati za to, za co nás vykřičeli. Poněvadž ale kromě Slovana není jiného neodvislého orgánu a jako práporu veřejného mínění, což divu, že pak všichni ti a takovi budou třeba proti své vůli aneb alespoň proti svému úmyslu počtem svým rozmnožovati vládní, protiliberální stranu.

Když jsme v dubnu r. 1850 odhodlali se opustiti Prahu a vydávati časopis někde kromě obležení, nemohlo nám ani na mysl přijíti, že by takové časopisní provisorium jako to nyní zkušenost ukazuje přes rok trvati mohlo. Tenkráte očekávali jsme s největší jistotou, že na podzim r. 1850 vláda skutečně dle slibu svého počne do života uváděti oktrojovanou ústavu, že budou svoláni sněmové aspoň v pokojných zemich, že jmenovitě pomine obleženost v Praze a ve Vídni. Nechtěli jsme tedy promeškati důležitou dobu voleb sněmovních bez časopisů, a považujíce zápověď Národ. Nov. v Praze jen za taktiku vládní před svoláním sněmu, vynaložili jsme všechno, aby mohl vycházeti někde jinde neodvislý časopis naší strany. Takový byl původ Slovana, a nestydíme se zde vyznati, že jsme ještě v dubnu r. 1850 skutečně očekávali svrchu řečené: neníť zajisté hanba pro nás, že jsme si vládu představovali rozumnější a jednající ve vlastním prospěchu. Naše očekávání, jak viděti, zklamalo nás a odnaučili jsme se na věky důvěře ve svolání sněmův a ve zrušení obleženosti, kteréžto se nám již nyní zase na letošní podzimek od vídeňských časopisů prorokují. V takovýchto okolnostech ale není vydávání časopisu takového jako jest Slovan na svém místě, a mnohem užitečnější bylo by pro naši stranu vydávati v Praze noviny každodenně vycházející, třeba pro obleženost neobsahovaly nic než dobré zprávy a zajímavé a poučlivé články, třeba se v nich nejevila ani příliš patrně opposice proti nynější vládě, jen když by směr jejich nebyl přímo reakcionářský a protiliberální. Zřejmá opposice proti vládě našla by v nynějších okolnostech, pokud svoboda tisku výslovně vyzdvižena nebude, mnohem lepšího místa v jednotlivých knížkách a brošurách, které jsou-li přes tři archy, nepodlehají libovolným konfiskacem a mohou se dosti rozšířiti. Neboť jenom časopisy a spisy méně než tříarchové musejí se zároveň s vydáváním předložiti úřadu politickému a státnímu zástupci, kteří vždy největší počet jejich buď na poště, buď v tiskárně konnskovati mohou zcela libovolně.

Proto redaktor Slovana již dávno, jak totiž se o úmyslech vlády strany oktrojované ústavy patrně přesvědčil, snažil se všemožně o to, aby v Praze nějaké neodvislé noviny vycházeti mohly, a to sice již hned v letě r. 1850.

Někdo si snad bude mysliti, že ve vládě jest překážka, pro kterou žádné noviny české posud v Praze nevycházejí: s dosti velikou bolestí povinni jsme ale k vůli pravdě tuto oznámiti, že se posud strany této věci od našinců v Praze ani žádný krok u vlády neučinil - a obecenstvo naše odpustí nám, jestli si ušetříme tu bolest, pojmenovati takové chování těch našinců, kterých se to týká, pravým jmenem. Abychom pouhou pravdu řekli, jest celá příčina takové apathie ta, že každý u nás v Praze, který něco umí, zpyšniv krátkým, kočičím leskem r. 1818, nyní již považuje se za příliš důležitého a vznešeného muže, než aby sám se chopil práce v nějakém podobném literárním podniknutí, a že každou jinou roli při novinách kromě protektorství za příliš nízkou a neslušnou pro sebe považuje: z kteréhožto úsudku vyjímáme zde ovšem všechny ty, kteří jinými důležitými a rovněž tak potřebnými pracemi zcela zaměstnáni jsou. To jest tedy ta jediná pravá příčina, pro kterou v Praze nyní žádné české noviny vycházeti nemohou na potupu naši před celým světem. Pokavad ale není pražádný jiný neodvislý časopis politický, nesmíme přece s vydáváním Slovana přestati, ačkoli potřebu toho již dávno dle nejlepšího přesvědčení svého nahlížíme.

Někdo by snad mohl mysliti, že jen tak nam záleži na vydávání jiných novin českých v Praze, abychom mohli nepříjemnou nyní publicistickou činnost na jiné vložiti a sami sobe pohověti. Ačkoli by ostatně nemohl nikdo spravedlivý redaktoru Slovana za zlé pokládati, kdyby skutečně si žádal na nějaký čas od někoho vystřídán býti, nezaživ po kolik let ani duševního pokoje: přece nám posud nenapadlo vzdáliti se kdy, pokud nám působiti možno bude, od práce veřejné, a třeba bychom žádný časopis neredigovali a nevydávali, přece nepřestaneme, pokud jen možné bude (co ale my jmenujeme možnost, jest posud známo) působiti vždy ve stejném směru jakož jsme působili posud.