Články ze Slovana/Činnost vojenského soudu v Praze

Články ze Slovana Karel Havlíček Borovský
Sněm království českého	Činnost vojenského soudu v Praze	Zrušení ústavy od 4. března

Údaje o textu
Titulek:	Činnost vojenského soudu v Praze
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Slovan, 1850 - 1851
Licence:	PD old 70

H. B. Dobrá práce potřebuje času - říkáváme, a po dvaceti měsících rodí se teprva plody sl. c. k. vyšetřující komise na Hradčanech, počaté v prvních májových dnech r, 1849. Za to se musí říci, že to přece zas hodně vydá. -

Ve vládních Pražských novinách počínají nyní býti stálými úvodními články takové vyhlášky vojenského soudu jednající o provazech a o žalářích.

Pamětihodná jest pří tom rozmanitost forem, v jakých tento slavný soud odsuzuje a své soudy ohlašuje: „Rozsoudilo se dle stávajících civilních zákonů!!?“ „Poněvadž nyní právo trestu a milosti odevzdáno jest gen. majoru von Kleinbergovi atd.", to jsou tak maličkosti, které jen sl. c. k. vojenský soud lakonicky ohlásí. Kdo četl ortele nad Markomanií ohlášené dne 31. pros. 1850, viděl tam, že její ortele šly skrze vys. c. k. vojenskou hrdelní apellaci a potvrzeny byly od nejvyššího c. k. vojenského soudu. Za několik dní ale jíž se zase právo změnilo a pan general-major Kleinberg jest od té doby neobmezeným pánem nad životem a smrtí, nad štěstím a neštěstím v Praze!! Tu přece člověk vidí, co to jest libovolnost!

Nemysli ale nikdo, že se to děje bez příčiny, jen tak náhodou, má to svou velmi důležitou příčinu, která každému, kdo věcem rozumí, do očí bije, kterou ale na ten čas schválně neuvádíme.

Veřejné mínění o těchto ortelích vojenského soudu v Čechách jest všude stejné a nepotřebujeme ani říkati jaké. Nevíme věru, z jakých příčin tentokrát vojenský soud udává všude - proti obyčeji - také den narození každého odsouzence: tuším ale, že sám sobě a vládě na ujmu toto poznamenání učinil. Již v těchto matričních datech vidí každý, kterak se z komára dělá velbloud, ze studentského, lehkomyslného spiknutí nebezpečná celému státu velezráda! Budeme nadarmo hledati v historii příklad nějakého podobného skutku některé vlády proti nerozvážlivým mladým lidem, u kterých by nějaký disciplinární trest přiměřen byl, ne pak provaz a 20letý těžký žalář.

Když dospělý muž s dobrou odvahou se odhodlá vyšinouti se nad zákony a silou jednati proti síle vládní, když si umíní na podaření převratu násilného dáti v šanc svůj život, pak ovšem, nevyvede-li svou věc, je-li přemožen neb časem prozrazen, ať složí hlavu svou pod ruku katovu neb odejde do věčného žaláře. Onť věděl, co jej očekává, věděl, ceho se odvažuje a musel jako muž předvídati i také ten následek svého činu a musí se také chladnokrevně podrobiti svému soudu, dle zásady oko za oko, zub za zub. Ale když fantastické mladické studentstvo pod vlivem roku nepokojů také revoluce a spiknutí a ještě k tomu, jak sám vojenský soud praví, zavedeno odjinud: tuť by přece neměla vláda vážná, vláda evropské velmoci písmenu zákona i na ty vztahovati a s nezkušenými mladíky jako s nejnebezpečnějšími velezrádci a agitatory nakládati! Vždyť pak s takovou přísností ani nezněly ortele v Uhrách na muže, na vůdce za skutečné zavedení republiky a za svedený boj s vládou, jako tuto v Praze zní ortele nad studenty, z kterých jistě nyní se mnohý sám tomu divit bude, jaký jest nebezpečný člověk a revolucionář? Co chce vláda docíliti s touto parodií exekuce po bitvě na Bílé Hoře?

Zdá se, jako by vláda naše v Čechách mermomocí chtěla také najíti tolik revolučnosti jako v Italii, v Uhrách a v Polsku, zdá se, jako by jí to samotné divno bylo, že by u nás též nepanovalo takové smýšlení jako v ostatních velikých královstvích v Rakousku!

Co si pomyslí asi za hranicemi o tomto podivném jednání vlády? Kdyby alespoň jenom několik osob z těch zatknutých, jakožto hlavní původcové k podobnému strašlivému trestu se bylo odsoudilo a s výstrahou propuštěni byli: nechalo by se to ještě srovnati s dosavadními způsoby v celém svetě.

Ovšem se ví jistě a vládní noviny samy to slibují takřka, že bude dána amnestie, ale tím nepředělají se již okolnosti aniž se napraví následky, povstávající ve veřejném mínění doma i za hranicemi proti vládě.

Zdálo by se podle všeho - jestli totiž možná u vojenského soudu Pražského předpokládati obyčejnou proceduru - že již vyšetřování jest u konce, a že již tedy i ta poslední zdánlivá příčina neb záminka pominula k obleženosti Pražské. Ale právě naopak počínají se nejen v Praze, nýbrž i na venkově znova některé osoby zatýkati a na hrad Pražský přivážeti - dle jakého práva tito venkovští pod žádnou obleženost nenáležející, to Bůh sám jediný ráčí vědět! - z čehož tedy musíme zas na nějaký nový začátek aneb na nekonečnost vyšetřování souditi. Lloyd dokonce mluví o novém vyšetřování červnových událostí r. 1848, na které ale, jak známo, dána byla amnestie, pročež nezdá se býti ani možná, aby snad jen tak z uměleckých, vědeckých a historických ohledů byly znovu vyšetřovány - kdyby nebylo nyní všechno možné.

Pročež musíme s resignací čekati na tu dobu, až se vojenský soud nabaží své krásné činnosti a těšiti se tím, že všechno, všechno na tomto světě má konec, kterýžto, aby co nejdříve již měla pražská obleženost a s ní vojenská vyšetřující komise na Hradčanech, každodenně si přáti nepřestáváme.