Články z Národních novin/Všechna moc pochází z lidu

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Všechna moc pochází z lidu
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

(N. N. 9. ledna 1849)

Litujeme velice, že důležité zprávy, které dnešní naše číslo obsahuje, zadržány jsou na cestě, takže teprve v neděli v noci do Prahy přišly.

Nicméně se doví ještě dost brzy národ český nepotěšitelné události ze sněmovny Kroměřížské. Věci stojí nyní tak, že buďto sněm aneb ministerstvo padnouti musí.

Pravím úmyslně napřed sněm, poněvadž skutečně nemáme tolik naděje, že toto ministerstvo ustoupí vůli národa. Co se včera ve sněmu stalo, o tom si ani netroufáme nějakou domněnku pronésti, ale že pravice, mírný, povážlivý slovanský klub, proti ministerstvu co nejodhodlaněji vystoupí, to již je důkazem, že ministerstvo nepřátelsky postupuje proti svobodě, proti právu. Ať nikdo nemyslí, že záleží pravici sněmu snad na nějaké marnosti v slovu, aby k vůli onomu § 1. základních práv („všechna moc pochází z lidu“), celou říši do propasti zmatků uvésti zamýšlela; nikoli, nezáleží na slovech § tohoto, ale záleží na věcné svobodě, neboť ministerstvo způsobem svým, kterak proti tomu § vystoupilo a návrhy svými stran změn základních práv ukázalo zjevně, že nepřeje svobodě. že nechce řídit zemi dle vůle národa, ale že chce opět byrokraticky vládnout nad námi.

Když ministerstvo proti tomuto § 1. vystrkuje pláštík majestátnosti, nemůže jednání takové žádný vzdělaný muž považovati jinak, než za farizejství. „Jest prý v tom zahaleno republikánství!“ praví Stadion. Aj, komu napadlo v Rakousích zakládati republiky? Když ale nejrozumnější mužové v Rakousku upřímně chtějí konstituční monarchickou vládu, nemohou při tom věřit na staré báchorky politické, nemohou myslit, že skutečně pochází všechna moc od krále, a že celý národ všechnu svou moc od krále přijímá. Když pochází všechna moc od krále, proč králové hromem neporážejí nepřátely, proč pak berou na to od národu rekruty, od národu daň na prach a olovo ? My zachovávajíce vždycky všelikou slušnou úctu a oddanost k panovníku, jakožto hlavě naší země, nemůžeme přece v panovníku žádoého vyššího tvora, než člověka viděti, což by nám ani křesťanství naše nedovolovalo. A je-li skutečně panovník člověk, kterak může sám více moci míti, než 35 milionů lidí? Víme dobře a budeme si vždy pamatovati, že moc králů záleží v národu a že král bez národu není možný; víme dobře, že ti, kteří moc králů proti národu nadsazují a krále jako nějaké zemské bohy vystavují, jenom z farizejství to činí, aby totiž oni co kněží těchto bohů na způsob kněží pohanských obětě těmto bohům přinešené sami snědli. - Doufáme, že podobenství našemu každý porozumí, neboť jest známá věc, že se šlechta od jakživa o to pokoušela, aby ona dle své vůle v zemi vládla pod pláštěm majestátnosti.

My jsme nikdy neschvalovali přepjatost těch, kteří říkali, že jenom tolik moci pro budoucnost císaři zůstane, kolik sněm konstitující za dobré uzná, ponechati koruně; my jsme vždy již na počátku považovali budoucí konstituci naši jakožto dobrovolnou úmluvu mezi národem a císařem dříve neobmezeným, avšak co úmluvu mezi dvěma přátelskými, sobě vzájemně všechno dobré přejícími stranami.

My jsme vždy na paměti zachovali, že konstitující říšský sněm pracuje konstituci pro dědičnou monarchii, ale očekávali jsme, že koruna od sněmu všechny ty výjimky přijme, které se s nynějším vzděláním světa srovnávají, jmenovitě že celá zákonodární moc zůstane národu a císaři jen suspensivní veto, t. j. odročení až k budoucímu sněmu.

Že však mínisterstvo nynější Schwarzenberg-Stadionské zcela jiné a poněkud středoveké náhledy o věcech těchto má, a že takové ministerstvo nyní říši rakouskou spravuje, kdo jest toho původcem? - Žádný jiný, než ona zlopověstná strana, která proti předešlému, jistě dobře smýšlejícímu ministerstvu tak dlouho brojila, až konečně hanebným povstáním ve Vídni svrženo jest. Také u nás v Čechách některé časopisy české přizvukovaly bláhovcům oněm, kteří nevědomky pracovali reakci do rukou; nechceme jména jejich jmenovati. My jsme se sice vždy všemožně takovým politickým nedochůdčatům stavěli na odpor, ale takový jest běh věcí, že konečně pro malý houfec pošetilců všichni ostatní trpěti musí.

Nyní ale neprospívá nic marnými předhůzkami sebe těšiti, musíme si události tyto pro budoucnost na výstrahu vzíti a pro nynějšek se o to starati, jak by se napraviti věc dala.

My se skutečně obáváme, aby nynější ministerstvo proti svobodě naší a proti sněmu mocí nepovstalo a nedá se upříti, že vojska k tomu má hojnost a kanonů s důstatek. Avšak udržeti ve slepém poslušenství 35 milionů nespokojených národů, není žádná maličkost a přesvědčeni jsme, že k tomu přece ještě 500.000 vojska na dlouhý čas nepostačí. A onen starý prostředek, že se vždy několik národů proti některému použije za nástroj potlačení, tento prostředek opotřeboval se také již do sytosti.

Nechme tedy ministerstvo vystupovati proti právu, proti daným slibům, proti slušnosti a nedejme my se nyní žádným způsobem popuditi k protizákonnímu jednání, nýbrž hajme jen pevně a neústupně ta práva, která již máme. Uvidíme. jak dlouho tato hra potrvá. Strana ta, která ve Vídni proti právu užila moci, padla hanebně: a zrovna tak padne dříve nebo později každý, kdo mocí jedná proti právu.