Články z Národních novin/Hlasování o suverenitě národa

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Hlasování o suverenitě národa
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70

(N. N. 11. ledna 1849.)

Noviny vídeňské „Lloyd“, které jsou redigovány úplně v duchu p. ministra Stadiona, stran kterých se p. Stadion sám jednou v důvěrném rozhovoru přiznal, že je v Terstu po nějaký čas sám redigoval, tyto noviny mají pamětihodný článek, jehožto každé slovo váží několik centů prachu a olova. Slyšmež:

„Neobyčejnou cestou dostáváme dnes (8. ledna) o 6. hodině večer zprávy z Kroměříže. Čeští deputovaní spojili se se svými starými nepřátely - s levicí. Demokratické choutky strany radikální sbratřují se s národním strannictvím (partikularismus) svých posud nejodhodlanějších nepřátel. Ti, kteří jen na „korunu českou“ myslí, stali se spojenci těch, jejichžto poslední myšlénka jest zničení všech korun. Podivné věci staly se od října. Žádná podivnější než nenadálé přátelství mezi rytířem z Violandů a panem appellačním radou Strobachem, mezi ctihodným panem Fustrem a panem doktorem Pinkasem.

„Pánové, kteří si přejí, aby Čechy v Německu utonuly, a mužové, kteří by rádi Rakousko v Čechy obrátili, ti, kteří ve všem rozliěnými cestami kráčí a v žádném náhledu se nesrovnávali, potkávají se najednou v opposici proti ministerstvu. Jedni nenávidí ministry, protože chtějí konstituční monarchii; druzí se jim protiví, protože rádcové koruny baží po sjednoceném Rakousku. Nyní jest skoro již pozdě na nějaké předpovídání, neboť v nejbližším čase bude již sám skutek za sebe mluviti, ale tolik můžeme říci, že ačkoli spojená pravice s nejkrajnější levicí nepochybně vetšinu sněmu tvořiti bude, přece pevnou naději máme, že ministerstvo Schwarzenbergovo i konstituční monarchii i sjednocené Rakousko založiti moci bude (zu begründen im Stande sein wird.)“

To jest srozumitelné! Jestli sněm neposlechne, bude rozpuštěn a mocné ministerstvo Schwarzenbergovo založí konstituční monarchii a sjednocené Rakousko, to jest, aby tomu každý rozuměl, ministerstvo dá oktrojovanou konstituci a zavede starou centralisaci v novém, ještě dražším kabátě než byla stará, a položí tím pevný základ - k nové revoluci.

O krátkozrakost ministerská! O tvrdost a nevšímavost ke všemu, co nás učí zkušenost historická. Vizme Francouze! Veliká revoluce ku konci minulého století, následek despotie Ludvíků zatřásla celou Evropou, prolila řeky krve, pobila tisíce tisíců, a po pádu Napoleona zavedena jest přičiněním mocnářů „restaurace“, to jest obnovení staré vlády v novém kabátě. Revoluce červnová zbořila restauraci a povolala liberálního Ludvíka Filipa na trůn; když ale tento ošidiv celý národ, opět svobodu zameziti usiloval, nastala revoluce letošní, a Francouzsko jest republika. Nyní snad bude opět poznenáhla starý systém do Francouzska udice své metati, ale ubezpečeni jsme, že v takovém pádu zase nastane nová revoluce.

Jest to ale poctivé s národy takto hráti a je do ustavičného neštestí poháněti? -

Nastanou nyní opět důležité doby. Posud sice doufáme v našeho císaře, že ministerstvo propustí, až uzná, že veliká většina sněmu a mezi nimi i ti, kteří posud oddanost svou nejen slovy, nýbrž skutky dokázali, že tato většina s ministerstvem spokojena býti nemůže. Uzná-li ale J. M. C. za dobré, dáti více na slova několika ministrův, než na vůli svých národů, co pak nastane? -

My radíme srdečně k tomu, aby národové tiše, ale s vědomím křivdy utrpení vsechno snášeli, čekajíce na další vyvinutí věcí.

Stav Rakouska bude pak takový: s jedné strany, dole, národ vlašský, nedávno podmaněný mocí a žádostiv každou chvíli odtrhnouti se; s druhé strany, nahoře, Poláci od jakživa všemožně pracující proti Rakousku; v prostředku Maďaři, nyní právě krutě podbití, nesouce ještě živou ránu, a očekávajíce s nedočkavostí dobu pomsty; Chorvati, Srbové, Čechové, Moravané, Slováci, Rusíni, Slovinci, kteří krví svou pomáhali ve Vlaších, u Vídně a v Uhřích a v Haliči Rakousko zachovati, a nyní po vykonané těžké krvavé práci ošizeni a místo svobodné, řádné konstituce obdařeni konstitučními formami, hodnými daněmi, 500.000 vojska a každoročně 80 mil. nevyhnutelného dluhu. K tomu ještě snad z jara krásná válka ve Vlaších, - pěkné vyhlídky na budoucnost.

A Němci rakouští? Budou oni spokojeni? Jistě jen jedna část, a to sice ta, která sama učiní nyní to, co nám Slovanům falešně a nepoctivě vytýkala. totiž, že nám nezáleží na svobodě, nýbrž jen na národnosti. My jsme nyní dokázali, záleží-li nám na svobodě čili nic, a oni, hanební utrhačové, kteří ustavičně nás před světem v podezření uváděli, musí se zastyděti.

A pan appellační rada Strobach, o němžto již naši škůdcové ouštěpačně před novou volbou15 rozhlašovali, že uplacen jest od ministerstva, nezachoval-li se jakožto řádný Čech, řádný muž ? Není pochybnosti, že jej ministři chtěli tímto appellačním radovstvím uchlácholiti: ale Strobach dokázal, že jest této důstojnosti a ještě větší hoden.

Také naše noviny slaví den 8. ledna jakožto den vítězství pravdy nad ošemetností. „Národní Noviny“ povždy zastávaly z celého srdce poslance české co muže svobodě a národu oddané, kteří sice ve všem, co slušné jest, vždy hotovi byli, vládu podporovati, kteří se ale zároveň žádnou mocí ve světě nedají užiti za nástroje proti národu. Již druhý návrh základních práv, který v některých německých novinách pražských úplně vytištěn byl i se všemi amendementy (podnávrhy) a se jmény všech pro ně hlasujících údů konstitučního výboru, již tento návrh musel dokázati pravou liberálnost poslanců našich, neboť čeští údové tohoto výboru ode všech našich poslanců do tohoto výboru vyvolení, Palacký, Pinkas, Riegr hlasovali nejliberálněji, a můžeme ubezpečiti, ža návrh celé konstituce, jak jej náš Palacký vypracoval, zcela uspokojí všechna přání rozumných a liberálních foederalistů. Však najdeme příležitost tento návrh svým časem svému čtenářstvu „Národních Novin“ úplně předložiti, aby pak sami o něm usoudili. Co se ale rozpuštění sněmu týče, my se toho nehrozíme; kdo chce moci své k násilí zneužívati, může to snad učiniti, ale násilí nemá nikdy dobré následky, a časem svým se samo pomstí na svém původci.