Články z Národních novin/Revoluce Vídeňská

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Čeští deputovaní na sněmu říšském a jejich nynější postavení k ministerstvu	Revoluce Vídeňská	Slované v revoluci Vídeňské

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	Revoluce Vídeňská
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(N. N. 11. října 1848.)

Ve čtvrtek dne 5. října 1848 skončil se v 10 hodin večer sněm velmi bouřlivě. Rokovalo se o daních na budoucí rok, a když již hlavní věci odbyty byly, vystoupil nenadále p. Löhner s návrhem na oko nepatrným, ve věci ale nesmírné důležitým. Činil totiž doložení v ten smysl: že se z daní nyní povolených nic nesmí vynaložiti jinde, než v zemích zde na sněmu zastoupených. To jest jinými slovy řečeno, že se nic nesmí vynaložiti v Uhřích na podporu Jelačice k udržení celosti Rakouska.

Česká strana sněmu (pravice) porozuměvši hned p. Löhnerovi, statečně se opřela jeho návrhu, a Rieger vymohl, že komora velikou většinou hlasů zavrhla tento návrh Löhnerův i s mnohými jinými.

Sněm pohrdnul návrhem tímto, neboť nechtěje ani o nem slyšeti, přešel k dennímu pořádku, což jest potupa parlamentární.

Franfartsko-maďarsky smýšlející levice zuřila a jeden z ní, p. V., zrovna prý se vyjádřil, že již nepomůže nic, než - revoluce.

Tato revoluce nedala na sebe dlouho čekati: ráno v pátek dne 6. již byla bitva na Táboře (Leopoldov) a brzy se zmocnilo povstání celého města. Záminku vzali si z toho, že nechtěli dopustiti, aby něco vojska z posádky vídeňské táhlo Jelačici ku pomoci; to však byla jen zámínka. Pravá příčina této revoluce není jiná, než nespokojenost maďarské a ultra-německé strany s vládou spravedlivou, s vládou takovou, která si rovnoprávnost všech národů za heslo vzala, která nechce připustiti, aby v Rakousích jen Němci a Maďaři panovali, kterážto vláda chce, aby také Slované slušného podílu měli. Takovou spravedlivou vládu nazývá maďarská a ultraněmecká strana reakcionářskou, zatím ale jen oni sami pravdiví reakcionáři jsou v tom ohledu, že chtí staré panování maďarsko německé opět v Rakousích zavésti, jako bylo dříve.

Ta strana sněmu říšského, která nyní ve Vídni rej vede, jest též takového protislovanského smýšlení. Löhner jest duše všeho nynějšího jednání té části sněmu, která ve Vídni zůstala.

Deputovaní čeští sněmovnu vídeňskou opustili. Za to budou posuzováni tak dlouho, až čas a skutek ukáže, že odejítím svým sněm a svobodu zachovali.

Nestav dům u silnice, nechceš-li, aby tě lidé posuzovali, - tak jest staré přísloví.

Deputovaný zajisté staví dům u silnice, a proto vždy připraven býti musí na to, aby jej lidé posuzovali. Každý posuzuje, moudrý i nemoudrý, a úsudek jest rozličný, jako jest rozličná moudrost a nemoudrost.

Že ale českým deputovaným ne pro svou bezpečnost, nýbrž z povinnosti ke své vlasti nic jiného nezbývalo, nežli sněm opustiti, toť přece každý rozumný lehce uzná. Známo jest, že vlastně celý sněm byl jen boj mezi dvěma odhodlanými stranami, frankfurtsko-německou a protifrankfurtskou. Obě tyto strany byly vlastně na počet asi sobě rovny, ostatní veliký počet sněmovníků byl nerozhodnut a připojoval se pokaždé k té straně, která jej uměla sobě získati. Čeští deputovaní byli jádro protifrankfurtské strany, a myslíte snad, že by s nimi ostatní nerozhodní hlasovali v těch okolnostech pobouření, kde frankfurtsko-maďarská strana ve Vídni revolucí nad vojskem opanovala a barrikády postavila ? První skutek říšského sněmu v pátek po revoluci byl, odeslati deputaci k císaři, aby shodil Jelačice, a to byl ten samý sněm, jenž před 24 hodinami ve čtvrtek, totiž s velikou většinou hlasů odmrštil návrh Löhnerův proti Jelačici měřící! Tak by byl sněm rokoval ustavičně, a všechny návrhy foederalistické k Slovanům spravedlivé byly by tak propadly asi 120 hlasy proti 240, jako dříve propadávaly centralistické antiprovinciální návrhy s většinou 200 až 244 hlasů.

Vidíte, jaký účinek může míti ozbrojení německého proletariátu vídeňského na říšský sněm! Nemluvím zde nic o tom, že by byli někteří deputovaní čeští skoro jistě o život přišli, životy několika mužů nejsou příliš důležity pro celý národ: ale nevyhnutelná porážka naší strany ve všelikém hlasování v době tak rozhodné pro osud všech národů slovanských musela přiměti deputované české k odchodu ze sněmovny a z Vídně.

Doufám, že jest důvod tento jasný pro každého.

Sněmovníci druhé strany, kteří ve Vídni zůstali, nejsou svobodni, protože uprostřed ozbrojené a maďarskými penězi podrážděné luzy, není svobody.

Hlavní věc jest nyní, sněm (aneb jen většinu jeho) z Vídně povolati na jiné bezpečné místo, nejlépe do Brna, tam ukončiti jednáni a dáti Rakousku konstituci.

Vídeň bude nyní vojensky obložena a k poslušnosti zákonní přivedena rukou brannou. V takovém místě sněm rokovati nemůže, zároveň ale zapotřebí jest, aby, když ve hlavním a sídelním městě vojenské právo na čas svobodu obmezí, v ostatních zemích konstituční život zastaven nebyl, o co se sněm postarati musí. Záležitosti Slovanů rakouských jsou nyní na rozhodné době: buďto budeme od Maďarů a Němců poraženi a pak jim služebni, aneb zvítězíme a co vítězové dáme poraženým stejná práva s námi. Slované nebudou vítězství zneužívati k potlačení jiných národů, neboť my jsme skutečně a poctivě liberální a nechceme svobodu jen pro sebe, nýbrž pro všechny.

Bratři! nedejte se svésti nepoctivými praktikami těch, kteří vám pod falešným jménem veliké svobody vnutiti hodlají své jho. Nebojte se o svobodu: dvůr náš ani vojsko konstituci naši rušiti nebude a nechce; stůjme pevně pohromadě věrni svobodě, ale poctivé svobodě, slovanské svobodě, která nechce panovati nad jinými, nýbrž jenom rovna býti všem a každému.

H. Borovský.