Články z Národních novin/Proti „Prager Zeitungu“

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Proti „Prager Zeitungu“
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní noviny 1848-1850
Licence: PD old 70

V Praze 30. května 1849. (N. N.) Dnešní německé vládní noviny mají velmi podivný článek o příčinách našeho obležení a obležení samém, a kdyby nebyl stav obležení, kdybychom užívali nyní alespoň onoho oktrojovaného zákonu o tisku, vědeli bychom náležitou odpověď. Pověděli bychom totiž nejen těm, proti nimžto „Prager Zeitung“ píše, nýbrž i vládě něco do pravdy; poněvadž ale nyní jen jedné a ne druhé straně smíme pravdu mluviti, bylo by nespravedlivé a nešikovné, cokoli by se říci smělo. Doufáme však, že naše ministerstvo. je-li v něm jen ještě krůpěj konstituční poctivosti, nenechá již déle Prahu v tom vojenském stavu bez zákonů. Neboť odvoláváme se na vlastní svědomí, jak našeho civilního zemězprávce pana více-presidenta Mecséry-ho, tak i vojenského velitele hraběte Khevenhüllera, mohou-li nyní jakoukoli příčinu udati, pro kterou by Praha zasluhovala toho zbavení konstitučních svobod!

Ať jen nezapomíná „Prager Zeitung“ ve své horlivosti proti revolucionářům, že by se revolucionářům nikde dařiti nemohlo, kdyby je nepodporovaly vlády buď svou zlomyslností neb svou nešikovností. Proti poctivé, svobodomyslné vládě nedovedou ani nejzlomyslnejší lidé platnou revoluci provésti. Proti despotické, zákony samovolně rušící vládě ovšem ale musí být dle každého práva dovoleno též násilí užívati, jak to také i historie dokazuje, a tu právě i nejšlechetnější občané chopili se zbraně a bojovali o svobodu, a jestli se v takovém pádu řádní vlastencové hned zbraně neuchopí, děje se to jen z opatrnosti, poněvadž neuznávají síly své za dostatečné proti despotům a nechtí tudy nepodařeným povstáním vlast svou ještě do většího neštěstí uvaliti.

To platí o vládách nespravedlivých, nepoctivých a despotických. Když ale vláda, ačkoli se vždy sama svobodomyslnou nazývá, přece tak nešikovně se chová, že větší část občanů o ní mysliti musí, že svobodomyslná není a že reakci obmýšlí, což divu, že pak pro všeobecnou nedůvěru k takové vládě každý třeba dosti nesmyslný a někdy i zlomyslný egoistický revolucionář u velké části lidu víry dojde a sluchu nalezne?!

To myslíme, že se o této choulostivé věci povědíti dá v stavu obležení.

II.

V Praze 2. června 1849. (N. N.) Přiznávám se, že nerad vedu polemiku s ministerskými časopisy, - proto že mi příchází hádka s nimi velmi podobná nějakým vojenským cvičeným manevrům, ve kterých se bitvy jen na oko provozují, ve kterých také jedna strana jen na oko nepřítele představuje. Neboť jsem přesvědčen, že redaktoři těchto vládních novin, kdyby jim jen do duše viděti bylo, vlastně s námi stejně smýšlí, ale - z povinnosti podle komanda ministerského tak píší, jak se toho od nich požaduje.

Podobně se děje často „Prager Zeitungu.“ Nedržím pana redaktora a hlavní spolupracovníky jeho za to, zač by se držeti museli, kdybychom chtěli jejich politickou zkušenost jen podle jejich článků posuzovati. Jsouť slabosti ministerské a úřednické, které chápe rozum každého českého dítěte, které však přece nikdy nepřipustí redaktorové vládních novin ve svých článcích. A když si do konce pomoci nemohou, když se jim pravda tím nejpopulárnějším a nejpochopitelnějším způsobem hlásá, dělají se naschvál, jakoby nerozuměli dobře češtině, ačkoli si já směle pochlebovati mohu, že jest právě moje čeština nejsrozumitelnější. V čís. 126. N. N. pravil jsem, že není možná udati příčinu, pro kterou by Praha stav obležení zasluhovala. „Prager Zeitung“ ale naschvál dělají, jakoby myslily, že jsem nečetl úřední proklamace, a že nevím příčinu, která v nich udána byla za původ onoho obležení.

Který ale politický rozum může hájiti zásadu, že již každá zem, ve které několik lidí (byť i to dokázáno bylo), na revoluci myslí, musí být zbavena konstitučních práv a dána do stavu vojenského ? Vždyť by pak ani jedna zem na celém světě nemohla býti chvilku bez obležení.

Ovšem že každé ministerstvo, zvláště kníže Schwarzenberg nachází pro sebe veliké pohodlí ve stavu obležení, který jsme již nazvali surrogat za absolutní vládu; ale což pak jsou země jen pro pohodlí ministerstva ?

Naivní jest, když „Prager Zeitung“ praví: „Wir können es nicht gleichgiltig hinnehmen, wenn Herr H. mit unverkennbarer Hindeutung auf unsere Zustände die Revolution nur für jetzt gewagt und unpraktisch nennt.“ Což tedy jest moje sada „o despotické, zákony samovolně rušící vládě „eine unverkennbare Hindeutung auf unsere Zustände?“ - Jak vidíme, chytá se zase již „Prager Zeitung“ radikalismu, tak jako za onoho času, když vytiskla onu prožluklou frankfurtskou korrespondenci, a jmenuje snad naši vládu nynější despotickou, zákony samovolně rušící? - Nepochybujeme, že bude za tento kompliment pan redaktor od ministerstva sesazen! -

V dobré naději, že již beztoho není možná, aby J. M. C. ještě déle svěřoval knížeti Schwarzenbergovi vedení záležitosti naší říše, poněvadž kníže Schwarzenberg již uvedl svou politikou mocnářství rakouské na kraj propasti, v této pevné naději nechceme tuto ani nejhlavnější hříchy knížete Schwarzenberga vypočítávat. Podívejme se jen na Uhry, ty mluví samy o schopnostech našeho prvního ministra! Čteme jen „Presse“, která přece sama se vydává za konservativní časopis, jak ona, ovšem bez jmenování jména brojí proti převráceným plánům našeho prvního ministra!

Nám nemá „Prager Zeitung“ žádnou příčinu vytýkati, že jsme proti všem autoritám, ať nám ukáže na jednu protizákonnost, kterou bychom byli buď sami spáchali neb ospravedlňovali, kdežto se něco podobného o našem nynějším ministerstvě říci nemůže. Jest-li myslí „Prager Zeitung“, že všechna autorita sedí jen v hrubém násilí zbraně, - takové autority často i na veřejných silnicích za křem najdeme, dobře spořádaný stát ale pro ně od jakživa stavěl kriminály a šibenice! -

Co se ministerstva Daoblhoffova a nešťastných říjnových událostí týče, neuvedla nás „Prager Zeitung“ do velikých rozpaků. My, ačkoli naše strana pevně a upřímně držela s ministerstvem Daoblhoffovým, nebudeme přece ono ministerstvo za neomylné vyhlašovati: naopak musíme vyznati, že bohužel neopatrnost a špatné prostředky tohoto ministerstva daly vzniku té strašlivé katastrofě, která by se jinak na pouhý kraval byla obmezila. Ostatně máme ale to privátní mínění, že kromě maďarsko-frankfurtských rukou také ještě jiné byly v této hře zapleteny, o kterýchto posledních se posud málo ještě svět dozveděl, ačkoli při celé věci nejvíc pro sebe nahrabaly.

Jak ale se ještě nyní naše ministerstvo může nechat přezdívat silným, to nepochopuje zajisté nikdo, nejméně car Mikuláš! V čem pak vlastně jest tato Samsonská síla našeho ministerstva? Snad v tom, že musela povolat Rusy na pomoc a udělat z Rakouska, z dosavadní veliké mocnosti evropské ruský ochranný stát asi tak, jako jsou Multany a Valachie, kdežto by bylo možná bývalo s dobrou politikou, jak jsme ji od jakživa radili, již dávno před rokem ukončiti uherskou válku vlastními silami. Ministerstvo, pod kterým se něco podobného díti mohlo, jako jest válka uherská, takové ministerstvo věru nezasluhuje, aby se jmenovalo silným.

Silné ministerstvo, které má lásku v lidu; kníže Schwarzenberg ale kromě šlechty sotva najde v Rakousích mnoho milovníků a obdivovatelů. Nepravíme to ze zlomyslnosti, nýbrž podle svědomí svého, jako pravdu, která beztoho skutky se pořád potvrzuje. Není to věc podivná, že v takových dobách, jaké padly nyní na Rakouako, žádné vlastenecké oběti se nedějí, vyjmouc snad kupování něco koní, ku kterému beztoho teprva nedávno šlechta moravská se rozehřála? - Takový stav, kde vlast je v nebezpečí, a národ lhostejně se na to dívá, jest strašlivý - přiznejme se, jest ohavný, - ale vina toho jest kníže Schwarzenberg, který nemá žádné důvěry lidu, kterého se lid bojí, který ale stojí mezi trůnem JMC. a národy.

Nechceme vystupovati proti celému ministerstvu, neboť víme, že by jednotliví ministři při svých schopnostech a v jiné ministerské kombinaci mohli získati zásluhy a důvěru národa: ale co jsme pravili, považujeme za svou povinnost veřejně říci, byť by i tato slova pro nás v této době a v těch okolnostech, v jakých žijeme, sebe nebezpečnější býti měla.

III.

V Praze 5. června. Sprosté jest u nás přísloví: „Šelma, kdo dělá víc než může!“ a to nám bezděky napadlo čtoucím dnešní úvodní článek „Prager Zeitungu“, který prý, - jak sám dopisovatel jeho praví, sepsán jest pro obhájení cti rakouských národů proti utrhání p Havlíčka. Hlavní úkol „Prager Zeitungu“, pro který vycházejí tyto ministerské noviny, musí a má ale býti ten, aby hájily čest našeho ministerstva, a tento úkol zdá se nám býti tak veliký, tak nedostižitelný, že skutečně nezbude „Prager Zeitungu“ mnoho času a sil na jiné věci. Z toho ohledu a také ještě z jiných mnohých příčin bude tedy nejlépe, když „Prager Zeitung“ zanechá hájení cti národů rakouských jim samým, aneb vůbec jiným lidem. „Prager Zeitungu“ již to jaksi lépe sluší, když rakouským národům na cti utrhá (ku př. Čechům po loňském červnu atd), než když jich čest chce hájiti. Co se ale mne íýče, také nemusí mít „Prager Zeitung“ velikou starost o rakouské národy, abych jim na cti neutrhal: neboť národové rakouští, kdybych to skutečně činil, nebudou moje noviny čísti a tak si nejlépe sami pomohou bez pomoci „Prager Zeitungu,“ ostatně tak jest nejapný pomahač, že skutečně sám nazval ministerstvo despotickým, ačkoli to nyní upírá.

Že stav obležení Prahy se vztahuje na celou zem, (jmenovitě skrze noviny, které v Praze vycházejí), to je přece tak patrno, že by ani „Prager Zeitung“ neměla na to zapomínati. Ovšem se musí dát našemu vojenskému veliteli p. podmaršálu Khevenhüllerovi to spravedlivé svědectví, že redaktorům neklade nic v cestu a dovoluje i opposici, ale v tom se s námi jistě každý srovnávati bude, že jest lépe býti v ochraně zákonů, než v pouhé moci (třeba i spravedlivého) vojenského velitele.

Co se nového spiknutí týče, pronesl jsem již své mínění o něm, a počkám nyní opatrně, až ohlášeny budou výsledky vyšetřující komisse. „Prager Zeitungu“ radím ze žurnalistické collegialnosti to samé - zkušenost učí, že není dobře mluviti mnoho o spiknutí před ohlášením úředních důkazů!

Tomu se však nedivím, že „Prager Zeitung“ na kn. Schwarzenberga strany uherské vojny nic připustiti nachce; „čí chléb jíš, toho píseň zpívej“; zajisté že by se ministerstvo poděkovalo za to, kdyby ještě vládní noviny, které na útraty vládní vycházejí, chtěly ministerstvu dělat nepříjemnosti. Opposiční noviny jich beztoho tak mnoho nadělaly, že musely skoro všechny přijít do obležení! To ví beztoho každý, že naše ministerstvo za to nemůže, že tato uherská válka se velmi špatně daří; vina toho je jenom na Košutovi! Kdyby byl kníže Schwarzenberg na místě Košutově a Košut na místě knížete Schwarzenberga, již by dávno bylo celé Uhersko přemoženo! - V tom dávám „Prager Zeitungu“ docela za pravdu.

Konec bývá ale při všem nejhezčí. Proto tedy, že rakouští národové všechny trampoty, nesmírnou rekrutýrku, ažio 25 a 35 procent, ustavičné dluhy, největší anarchii a nepořádek v úřadech, stav obležení, oktrojovanou ústavu atd. atd. atd. trpělivě snášejí, proto jest z toho viděti oddanost a důvěru lidu k ministerstvu a hanebnost falešných proroků (rozumej také mezi nimi H. B.), kteří prý lidu všechny úmysle vlády v nejčernějším světle představují. A kdyby to lidé zas trpělivě nesnášeli, řekla by „Prager Zeitung“, že my je k tomu dráždíme!

Co praví „Prager Zeitung“ o všeobecném mínění, které prý jest pro ministerstvo, o tom musíme jen podotknouti, že by to bylo pravda, kdyby to stálo v jiných novinách. Takto ale si musí každý rozumný člověk jen pomyslit: za své peníze může se nejbledší holka dát vymalovat s červenými tvářemi! - Kdyby byl Košut ministrem v Rakousích, vsázím se s p. redaktorem „Prager Zeitungu“ o nevím co, že by tam o něm také stálo, že je hodný pán, a že má všeobecnou důvěru. To jsou již tak slabosti vládních novin, za které ani samy nemohou.