Články z Národních novin/Něco o reakci

Články z Národních novin Karel Havlíček Borovský
Přátelům našim na venkově srdečné pozdravení!	Něco o reakci	První ústavní sněm říšský

Údaje o textu
Titulek:	Články z Národních novin
Podtitulek:	Něco o reakci
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	citanka.cz
Vydáno:	Národní nowiny 1848-1850
Licence:	PD old 70

(N. N. 7. Července 1848.)

Tohoto slova se za našich časů tuze mnoho užívalo, a uznali jsme potřebu, i v těchto novinách, kde posavad málo místa nalezlo, též něco v čas o reakci podotknouti.

Patrno jest, že se konstituce mnohým dokonce nelíbí,, kteří za starých ěasů na outraty svých utištěných spoluobčanů dobře a pansky žili: kdo jsou tito, lehce bude uhodnouti, tak že je ani vypočítávati nemusíme. Vzpomeňte si jen, kdo vás utiskoval, komu jste hodně platiti museli za každý krok, který udělal, kdo se nad vás ostatní nesmírně povyšoval at.d., a budete hned věděti, komu se konstituce nelíbí. Ouhlavní ale nepřátelé konstituce a svobody jsou nerozumní ouředníci; rozumní a poctiví zajisté se se všemi ostatními občany z naší svobody radují. Přičiňování a usilování těchto všech nepříznivců svobody a zastaralých utlačovatelů lidu jmenujeme krátkým slovem reakce čili zpátečnictví, a každého takového reakcionářem čili zpátečníkem. Poněvadž jest reakce věc hanebná, nikdo zajisté se nepřizná sám, že jest reakcionář; tak jako falešní hráčové si na svůj dům vyvěsí tabuli: „N N. falešný hráč“, tak také žádný reakcionář neřekne, že si přeje reakci, nýbrž bude vždy hleděti, chytrým výmyslem spoluobčany své o jejich nová práva a svobody obelstiti, aby to napřed sami ani nepozorovali, a pak když zpozorují, ani již moci neměli, opříti se proti svým utiskovatelům.

Toť byla dlouhá předmluva k tomu, co o nynějších okolnostech našich říci chceme. Známo jest, že se po událostech Sv.-Dušních v Praze a v celých Čechách nesmírné změny staly; mnozí počali ouzkostlivě křičet: reakce, reakce, přijdeme o svou konstituci. Na to ale naše nynější vláda hr. L. Thun ubezpečuje nás veřejně tiskem, že se konstituce nikterak rušiti nebude. Vládní noviny, které zastávají ve všem hr. Thuna, píší dokonce „o vykřičeném fantomu (t. j. strašidle) reakci“. A dále doleji doslovně takto:

„Pověsti, že by se byli Češi strojili vyhubiti Němce a podobné, nemůžeme považovati za nic jiného než za zlomyslné výmysly k hanobení jména českého. Rovněž bylo všade patrno, že se nikdo neopovážil vyřknouti slovo o nějakém zpronevěření císaři neb proti spojení s ostatními rakouskými zeměmi. Vyjádření takové by ovšem bylo vzbouření jako voda oheň uhasilo, a jistě proti tomu obrátilo, kdo by jej byl pronesl. Nepochopitelná jest nám tedy bázeň, jakoby věc česká národní měla utrpěti, nebo snažení naše býti zmařeno, nebo dokonce práva národu daná ztenčena. Jako nejsou svobody konstituční, od dobrotivého našeho panovníka dne 15. března a 8. dubna nám udělené, následkem posledně zběhlých událostí ani nejmenším nerušeny, tak jsou a budou přísně zachována a šetřena nedotknutelná práva národnosti naší“ atd.

Takto psáti a mluviti jest ovšem vec snadná, ale jak těžko jest takovým slovům věřiti, když jim skutkové, a to po celé zemi, zcela odporují! Jak těžko jest dokázati, že je to léto, když jsou řeky zamrzlé! V Praze jest všem lidem i nejpokojnějším, i národní gardě, o které všeobecně známo jest, že na vzbouření oucastenství neměla, odebrána zbraň; to samé se děje po venkově; Praha jest tichá jako hrob, nikdo si netroufá na ulici ani dupnout neb vykřiknout, není v celém mestě téměř ani kus zbraně: a přece jest Praha ještě podnes v obležení vojenském - a to jest národní garda; nikomu není dovoleno vydávati bez zvláštního povolení plakáty (ohlášení) neb běžní listy; časopisy drží se rozličnými vyhrůžkami ve krátkosti2 a to jest svoboda tisku; žádné schůzky se držeti nesmí, a jak doslýcháme, jednalo prý se již o zavření besedy měšťanské, a to jest associace: zkrátka, v Praze kromě toho slova konstituce nyní dokonce nic konstitučního nevidíme a nezakoušíme. Ovšem všeho toho jediná příčina jest „stav obležení“, nač ale a proč jest tento stav obležení, o tom nás nikdo ještě nepoučil. Osobní svoboda a jistota, která nám již udělena jest od J. M. C., ta se nyní dokonce nezachovává a nikdy člověk není jist, že za dvě hodiny nebude sedět ve vězení na hradě Pražském, kdežto mnozí po mnoha dní ani k výslechu nepřišli. Zkrátka nevidíme nikde jednání konstituční. Sněm náš beze vší podstatné příčiny a proti zjevné vůli J. M. C. krále našeho nedrží se, neboť J. M. C. král náš chtě1 a nařídil, aby sněm český před říšským se držel, a aby volby byly z větší části ukončeny. Proti vídeňskému sněmu, na který se kromě toho již také volení jen na kvap a takřka halabala děje, již také počíná jeden hrabě, o němž jest známo, že důvěrník jest hraběte L. Thuna, v jedněch zdejších německých novinách chytrým způsobem vystupovati, s tím oumyslem, aby i k tomu sněmu nepřišlo. Ptám se tedy: co to jest konstituce bez sněmu? Již od polovice března máme konstituci na papíře, ale od té doby po čtyry měsíce nemohl se žádný sněm započíti! Je-li to jen náhodou, o! pak pravím: Bezbožná náhodo, která nás okrádáš o naši poctivou. svobodu! Jen skrze sněm může konstituce skutečně uvedena býti. Bude-li to ale ještě dlouho tak beze všeho sněmu trvati, což jiného míti můžeme v celé zemi, než nejvetší nepořádek, nejistotu, hádky, osočování a - krveprolití. Staré zřízení přestalo, nové se nezavádí! Také se poznenáhla nevzdělanějšímu lidu pro ty nepořádky sama konstituce v nelibost a podezření uvede, neb si ještě pomyslí, že tyto nepořádky jsou následkem konstituce samé! Ať se jen pan hrabě Thun přesvedčí, jak konstitučně se nyní všude po venkově děje: jsouť lidé, nejvíce ouředníci a také od vojska, kteří zjevně říkají, posmívajíce se: Již jest po konstituci! Sněm jedině může nám pomoci, a kdo zdržuje sněm, jest ouhlavní nepřítel svobody, pořádku a blaha země. Jen jedinou věc považte: jaké jest po celé zemi braní na vojnu; kdyby ale byl sněm, ustanovil by sněm sám, má-li se bráti a jak mnoho vojska země dáti má a jsem přesvědčen, že by sněm se zřejmě vyslovil proti vojně, která nepotřebná, marná jest a naši zem do největší zkázy uvede. Neboť již skoro vojna celé zemské důchody pohlcuje, dluhy se nesmírně množí a bankrot zemský se vší svou hrůzou visí nám nad hlavami!