Články z Národních novin/Ještě něco o zřizování obcí

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Údaje o textu
Titulek: Články z Národních novin
Podtitulek: Uspořádání obcí místních
Autor: Karel Havlíček Borovský
Zdroj: citanka.cz
Vydáno: Národní nowiny 1848-1850
Licence: PD old 70
Druhá interpellace k panu ministrovi vnitřních záležitostí.

(N. N. 23. října 1819).

- Není mi tajno, že jsem svými články proti nepřirozenému a násilnému spojování mnohých vesnic do jedné politické obce velice na sebe uvalil zášť mnohých úřadů a úředníků, ovšem jen takových, kteří posud myslí, že konstituce jest jenom „staň se vůle má“ - a takových úředníků máme posud tuze mnoho. Avšak snad obecenstvu našemu již poněkud povědomo bude, že strach před nemilostí takových úřadů a úředníků od jakživa nebývala moje slabost - já ctím jen zákon a jen takové úřady, které také zákon ctíti umějí. Proto také pustiv mimo sebe všechnu bázeň, ještě jednou obšírnější slovo o této věci pronésti za dobré uznávám, povzbuzen jsa k tomu rozmanitými poptávkami a zprávami z venkova.

Nepochybuji, že byl úmysl p. ministra dobrý, když vydal instrukci k úřadům, aby hleděli více katastrálních obcí do jedné politické spojiti: myslíme totiž, že hleděl k tomu, aby se menší vesnice k větším blízko ležícím připojily až snad (avšak nanejvýš) tak dalece, aby jedna církevní osada (farnost) jednu obec politickou tvořila, kde to dovolují okolnosti. Proti takovému rozumnému spojení a usnadnění nenapadlo nám nikdy brojiti a ukazuje sama zkušenost, že zdravý smysl našich venkovanů též toho samého byl náhledu.

Ale p. ministr by se zhrozil, vida jak nemoudře a přepjatě výkonné úřednictvo porozumělo jeho instrukci a jak nejapně počalo nakládati s vesnicemi. Většina vesnic prohlásila se, že v samostatnosti zůstati si přeje, krajští úřadové učinili tedy sami rozdělení všech obcí a sice tak jak jim právě napadlo, a nemajíce ani trochu pojmu, co jest vlastně obec, naplodily skoro samé okresky, tak jako by obce v státu neměly jiného vyššího účele, než živiti každá jednoho jinak nepotřebného úředníka. Tyto rozvrhy krajských úřadů ohlášeny jsou s tím doložením, že se mají obce nesrozuměné s nimi v jisté Ihůtě osvědčiti, jinak že za svolující považovány budou. Při tom ještě i to se stalo leckde, že to pozdě oznámeno bylo obcím, tak že již jen několik dní až do této ustanovené lhůty chybělo, a takřka ani času se jim nedostávalo, aby protestovati mohly.

Přáli bychom si velmi, aby se p. ministr buď sám neb skrze někoho důvěrného přesvědčiti ráčil, kterak asi krajští úřadové tyto rozvrhy obcí učinili, a jsme přesvědčeni, že by od této chvíle p. ministr tím více pospíchal zbaviti nás již konečně politické moudrosti našich krajských úřadů a zavésti nové. Neboť, abychom jen přiklad uvedli, na tuze mnohých místech přivtěleny jsou vesnice k městům do jedné politické obce. Kterak se ale může něco podobného učiniti u nás, kdežto mezi smýšlením a celým způsobem obyvatelstva vesnického a městského ještě tak nesmírný rozdíl jest, který se snad teprva za půl století vyrovná? Tak ku př. v kraji čáslavském přidáno jest do obce Německého Brodu (města nemýlíme-li se asi 3500 obyvatelů) tolik okolních vesnic (i s farními osadami!!), že celá německobrodská obec má míti 6000 obyvatelů, tedy asi polovic městských a polovic vesnických, čím ale podťata jest žíla životu obecnímu i města i tech vesnic, poněvadž interesy a potřeby jejich jsou posud tak rozdílné, že si vždy budou odporovati a jedna strana druhé překážeti. Kde se menšina vesničanů s většinou městských do jedné politické obce spojí, tam podstoupí vesničané zrovna politickou obecní smrt, a kde by byla menšina městských, tam zase naopak tito.

A vůbec nám toto nemírné spojování mnohých vesnic do jedné politické obce připadá, jako kdyby si někdo své dvě zdravé nohy utnouti dal a místo nich čtyři dřevěné nasadil.

Zkušenost ukazuje, že skoro každá vesnička po samostatnosti obecní touží, tak jako každá osoba vůbec. A přirozená obec zůstane přece vždy jen ta, která na jednom místě pohromadě stojí; má-li tedy stát potřebu neb výhodu z toho, aby se přílišný počet samostatných obcí zmenšil, nesmí při tom nikdy zcela zapomínati na přirozenost, pamětliv jsa, že každá nepřirozenost sama se tresce.

Za hlavní důvod k tomuto spojování uvádí se obyčejně veliká vydání, která obec míti bude. Každý ale ví, že vydání obecní jsou v přímém poměru k velikosti obce, to jest jak veliká obec tak veliká vydání, a čím menší obec tím menší vydání. Když si deset lidí dohromady k jídlu sedne, snědí vždy víc než jeden, Jaká mohou být tato vydání obecní? Předně na kostel a na školu; tu jistě nebude mít každá vesnice svůj kostel a svou školu, nýbrž tak jako to posud bývalo a bude také té obci, s kterou společně kostel a školu míti bude, dle slušnosti připláceti. Za druhé na silnice a cesty - a třebas se tisíc vesnic spojilo, neušetří tím ani jedné silnice neb cesty, a zrovna tolik na každou příjde práce a výloh jako kdyby nebyly spojeny. Za třetí na dohlídku na polích - i tu se spojením nic neušetří, čím více obcí tím víc polí, tím víc hlídačů, tím víc zlodějů, tím víc útrat, to zůstane vždy pěšky jako za vozem. Neb snad stříkačku - ale bude-li více spojených obcí jednu stříkačku míti dohromady, nepomůže to žádné než té, ve které stříkačka státi bude, nebo než v noci se stříkačkou přijedou, shoří stodola: bude-li ale každá z těch spojených vesnic svou stříkačku míti, zrovna tolik za ní vydá, jako by nebyla spojena. A jaké ještě jsou obecní výlohy ? Jest pastucha - toho neušetří vesnice nikdy, protože se všechna stáda z více vesnic dohromady pásti nemohou, třeba i vesnice do jedné politické obce spojeny byly; jest sluha (servus) a posel obecní - a také na tom se nic neušetří, čím víc vesnic, tím víc má běhání a práce, tím větší plat se mu dáti musí, aneb snad i více jich zapotřebí bude, poněvadž budou muset z vesnice do vesnice přes pole choditi, vždy ale na každou vesnici tolik přijde jako by sama pro sebe zůstala.

Jedině tenkrát by vesnice spojením ušetřily, kdyby si každá obec musela úřednika svého držet, tu ovšem nemůže každá vesnice snad hned 200 -400 zl. stř. ročně vynaložit. Ale dokázali jsme, že podle zákonu obecního obce k tomu nuceny býti nemohou, že pokud jest obec skrovná, každý moudrý občan sám všechno zastati může, co zákon obecní od purkmistra požaduje: když by se ale 5 - 10 vesnic spojilo do jedné obce, tuť arci již bude tolik práce, že k ní zvláštní úředník nevyhnutelný býti musí.

Ze všeho, co nám posud o této záležitosti k vědomosti došlo, musíme souditi, že pan ministr naše obce posud za neschopné drží, aby mohly zvlášte povinnosti od státu jim přenechané řádně vykonávati. V tom nás potvrzuje zvláště ta pověst, že nyní, když obce velikou chuť ke spojování neukazují a tudy také úředníky zvláštní vyživiti nemohou, zamýšlí pan ministr v Čechách (jak doslýcháme) asi 100 vládních úředníků (okresních komisarů) usaditi, kteří by místo obcí ty povinnosti zastávali, které se v obecním zákonu jakožto od státu přenechané obcím svěřují. Myslíme, že p. ministr nezná dosti dobře Čechy, drží-li většinu našich obcí za tak neschopnou, a že si nás představuje snad příliš podle některých jiných korunních zemí. Neupíráme, že v mnohých obcích našich se přec nenajdou mužové schopni k vedení techto záležitostí, za většinu se ale - pokud my lid svůj známe - můžeme zaručiti. Za nešťastnou ale pokládáme myšlénku p. ministra (jsme-li jinak dobře zpraveni) s oněmi okresními komisary, kteří budou vždy jen překážka obecní svobody a rozsívači nedůvěry mezi obcí a státem. My sami shodujeme se v tom, že zvláště na první časy zapotřebí bude trochu větší a bedlivější kontroly státu nad novými obcemi, než sobě tyto na nový pořádek uvyknou a do svého posud nezakoušeného oboru se vpraví, zvláště pak toho zapotřebí bude s ohledem na působnost krom přirozené od státu obci přepuštěné: ale my bychom k tomu účelu jiný příhodnější prostředek věděli. Ať pan ministr alespoň na první časy zvětší personále okresního hejtmanství. Beztoho slyšíme hlasy mnohých zkušených úředníků (při tom zcela ne byrokratů), kteří o tom pochybují, že by se s tím skrovným personálem jak v soudním tak i v politickém oboru vystačiti mohlo, zvlášť v prvních časech, kde ještě mnohem více práce se naskytne. Okresy politické nejsou příliš veliké, kdyby tedy se počet politických (zvlášť nižších) úředníků alespoň provisorně zvětšil, mohli by velmi dobře všechny obce svého okresu na zřeteli míti a o to dbáti, aby obce své od státu jim svěřené povinnosti dokonale a správně odbývaly, a mohly by jim také v pádu potřebném vysvětlením a radou ku pomoci přispěti. A jakmile by se časem svým obce do své nové samostatnosti vpravovaly a novému zřízení uvykly, a když by tato nová správa již jednou přišla do chodu: pak se poznenáhla personále okresních úřadů zase na normální stav přivésti může a bude to cesta postoupná, beze všech nepřirozených a prchlých skoků.

Přesvědčeni jsouce, že p. ministr vnitřních záležitostí pravou svobodu obcí upřímně zavésti chce, osmělujeme se opětně ustanovení oněch okresních komisarů, jakožto věc (alespoň v naší zemi) nepotřebnou a pravé samostatnosti obcí škodlivou, zrazovati. Ať jen se nedá p. ministr zprávami dosavadních krajských úřadů másti, ať se nebojí svěřiti i menším obcím (vesnicím) tu moc, kterou obecní zákon do rukou obce klade.

Že však krajské úřady a jejich delegovaní komisarové právo nemají jednotlivé obce proti jejich vůli dle § 4. ke spojení s jinými nutiti, to jest tak patrná věc, že již po všem tom, co jsme dříve strany této věci v N. N. uvedli, ani slova přiložiti za potřebné neuznáváme. Či se má počít svoboda obcí tím, že se jednotlivé zabíjí, že se přinutí odříci se navždy toho, co jest nejmiiejší každému, své osobnosti a samostatnosti?